OBECNÉ TECHNICKÉ POŽADAVKY NA KOMUNIKACI
(k § 16 odst. 3 zákona)

(1) Návrhové prvky komunikace musí být voleny tak, aby poskytovaly všem uživatelům patřičné podmínky pro plynulou a bezpečnou jízdu se zřetelem k požadované funkci komunikace a při zohlednění únosného zatížení území.⁷)

(2) Návrhové prvky a uspořádání komunikací závisejí na volbě návrhové kategorie komunikace, která se volí podle výhledové intenzity dopravy, charakteristiky území, popř. zástavby a obecných technických a ekonomických souvislostí.

(3) Každá návrhová kategorie komunikace je dána šířkou komunikace a návrhovou rychlostí. Návrhová rychlost je taková rychlost, kterou mohou po této komunikaci bezpečně projíždět jednotlivá vozidla. Bližší údaje k rozmezí návrhových rychlostí pro jednotlivé návrhové kategorie komunikací obsahují doporučené ČSN 73 6101 a ČSN 73 6110.

(1) Směrové a výškové vedení trasy komunikace musí být vzájemně sladěno a přizpůsobeno dopravnímu významu a kategorii komunikace, jakož i bezpečnosti a plynulosti provozu na ní.

(2) Nejmenší návrhové hodnoty směrových a výškových prvků se navrhují jen v odůvodněných případech a nesmí být kumulovány ani nesmí být užity v místě a v blízkosti křižovatek nebo na jiných místech kritických z hlediska bezpečnosti provozu.

(3) Délky rozhledu musí být po celé nově budované trase komunikace rovny dráze potřebné pro zastavení před překážkou na vozovce.

(4) Na silnicích s jedním obousměrným jízdním pásem je třeba, aby se úseky s větší než minimální délkou rozhledu pro předjíždění podílely co největší mírou na celkové délce komunikace a rozmístily po ní co nejrovnoměrněji.

(5) Podrobnosti k nejmenším návrhovým hodnotám směrových a výškových prvků, k největším podélným a výsledným sklonům, nejmenším délkám rozhledu pro zastavování a pro předjíždění obsahují doporučené ČSN 73 6101 a ČSN 73 6110.

(1) Koruna komunikace zahrnuje jízdní, přídatné a přidružené pruhy, vodicí proužky, krajnice, případně střední nebo i postranní dělicí pás, chodníky a pásy nebo pruhy pro chodce a cyklisty. Veřejné chodníky a pásy nebo pruhy pro chodce a cyklisty nejsou přípustné v koruně dálnic a silnic pro motorová vozidla.

(2) Přídatné pruhy pro pomalá vozidla nebo zvětšený počet jízdních pruhů se zřizují zejména na úsecích ve stoupání a klesání, jestliže podíl pomalých vozidel v dopravním proudu a jejich jízdní rychlosti vyvolávají nepřijatelné snížení plynulosti provozu.

(3) Zastávkové pruhy linkové osobní dopravy se připojují na silnicích a na místních komunikacích podle závazné ČSN 73 6425.

(4) Nezpevněná část krajnice musí být dostatečně široká, aby usnadňovala rozhled a poskytovala dostatečný prostor pro umístění součástí a příslušenství komunikace, kde je to nezbytné.

(5) Šířku středního dělicího pásu na velmi stísněných úsecích je možno redukovat, musí však být zachována šířka nutná k osazení záchytného bezpečnostního zařízení. Přitom musí však být zajištěn rozhled pro zastavení ve směrovém oblouku. Střední dělicí pás u dálnic a silnic pro motorová vozidla musí být opatřen záchytným bezpečnostním zařízením, u ostatních směrově rozdělených komunikací se záchytné bezpečnostní zařízení umisťuje v závislosti na intenzitě a skladbě dopravy, povolené jízdní rychlosti a šířce dělicího pásu.

(6) Základní příčný sklon vozovky na nově budovaných úsecích musí být nejméně 2,5 %, na rekonstruovaných úsecích nejméně 2 %. Podrobnější informace k úsekům, kde se mění příčný sklon střechovitý na jednostranný, a k ustanovením odstavců 2 až 5 obsahují doporučené ČSN 73 6101 a ČSN 73 6110.

(1) Tvar křižovatky se volí podle intenzity křižujících se dopravních proudů, kategorie křižujících se komunikací a umístění křižovatky v terénu. Druh a typ křižovatky a její návrhové prvky obsahuje závazná ČSN 73 6102.

(2) Při návrhu úrovňových křižovatek musí být zabezpečeny co nejlepší rozhledové poměry, geometrie křižovatky se řeší v souladu s její funkcí co nejjednodušeji, aby byla pro uživatele přehledná a pochopitelná a aby byly zvýrazněny hlavní a vedlejší směry z hlediska přednosti v jízdě.

(1) Při přípravě a provádění staveb a stavebních úprav komunikací se vychází z požadavků ochrany přírody a životního prostředí podle zvláštních předpisů.⁸)

(2) Začlenění trasy komunikace do krajiny a výsadba zeleně se řeší ohleduplně podle místních poměrů i s ohledem na ochranu proti oslňování a proti nepříznivým povětrnostním vlivům (vítr, sněžení apod.). Protihlukové stěny podél komunikace musí být budovány tak, aby byly co nejšetrněji začleněny do okolní krajiny, a zřizují se pouze v případech, kde není možné snížit škodlivé účinky dopravního hluku jiným způsobem.

(1) Svislé a vodorovné dopravní značky musí být navrženy, provedeny a umístěny podle zvláštního předpisu.²) Bližší podrobnosti obsahuje doporučená ČSN 01 8020.

(2) Clony proti oslnění se zřizují v případě potřeby ve středním dělicím páse úseků dálnic a silnic, mezi souběžnými komunikacemi, nebo mezi komunikací a dráhou.

(3) Únikové zóny se zřizují pro zajištění bezpečnosti provozu nákladních automobilů na mimořádně strmých nebo dlouhých klesáních. Zpomalovacími prahy a zvýšenými přechody pro chodce je vynucováno dodržování předepsané dovolené rychlosti. Před zpomalovacím prahem musí být osazeny příslušné dopravní značky podle zvláštního předpisu.²) Bližší podrobnosti jsou uvedeny v doporučených ČSN 73 6101 a ČSN 73 6110.

(4) Na dálnicích se osazují zvlášť označené sloupky tísňového telefonu či jiného spojovacího prostředku (hlásky) napojené na dispečerské středisko s nepřetržitým provozem. Hlásky se osazují na vnější části krajnice s odstupem od stavebních objektů, zpravidla po 2 km, a zabezpečují osazením svodidel.

(1) Odpočívky se budují jako součást dálnic a silnic pro motorová vozidla podle charakteru provozu a v souladu s českými technickými normami uvedenými v příloze č. 1. Odpočívky jsou situované v prostorech mimo křižovatky. V základním vybavení odpočívky musí být parkovací plochy nejméně pro 25 osobních vozidel, 10 nákladních vozidel, 4 autobusy, hygienické zařízení s odpovídající kapacitou stanovenou zvláštními právními předpisy^8a) a nepřetržitým celoročním provozem, zdroj pitné vody a elektrického proudu, odpočinkové plochy se stoly, lavicemi a nádobami na odpadky.

(2) Veškeré nově budované provozní a parkovací plochy odpočívky musí být fyzicky odděleny od jízdního pásu (pásů) dálnice či silnice pro motorová vozidla a musí umožňovat jejich užívání též osobám s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

(3) Bližší údaje k nově budovaným odpočívkám při ostatních silnicích obsahuje doporučená ČSN 73 6101.

(1) Tvar a rozměry průjezdního a průchozího prostoru stanoví podle šířkového uspořádání, kategorie a třídy komunikace závazná ČSN 73 6201; kromě případů v ní uvedených nesmějí do tohoto prostoru zasahovat žádné části staveb a zařízení.

(2) Volná výška na mostních objektech a v podjezdech se stanoví na základě tvaru a rozměrů průjezdního a průchozího prostoru. V podjezdech určuje závazná ČSN 73 6201 bezpečnostní vzdálenost mezi horním obrysem průjezdního prostoru a spodní hranou nosné konstrukce, jakož i bezpečnostní vzdálenost od případného trolejového vedení.

(3) Podle ustanovení odstavce 2 se určuje i nejmenší volná výška nad povrchem vozovky a chodníků.

(1) Šířka a počet jízdních pásů, popř. jízdních pruhů, přídatných a přidružených pruhů, vodicích proužků, krajnic, chodníků a středního dělicího pásu se na mostním objektu nebo v podjezdu stanoví zásadně stejně jako na přilehlých úsecích komunikace. Se souhlasem silničního správního úřadu je dovoleno v odůvodněných případech navrhnout zmenšení šířky krajnic u mostů delších než 100 m, na směrově rozdělených komunikacích s vyloučeným provozem chodců a cyklistů a dále zmenšení šířky nouzových pruhů. Na mostních objektech a v podjezdech se nenavrhují parkovací, zastavovací a zastávkové pruhy. Nezpevněná část krajnice se zpevní na mostním objektu bez přesypávky.

(2) Pásy pro chodce nebo cyklisty probíhají na mostních objektech zpravidla po oddělených (zvýšených) chodnících. Šířka veřejného chodníku zahrnuje šířku průchozího prostoru, popř. šířku svodidla, podpěr doplňkových zařízení a šířku zvýšené obruby, která zasahuje nejvýše 0,50 m do průjezdního prostoru komunikace. Nouzové chodníky se navrhují podle závazné ČSN 73 6201.

(3) Trvalé lávky pro chodce a trvalé podchody musí mít volnou šířku nejméně 2,00 m.

(1) Požadovanou úroveň zadržení a požadavky na umístění a konstrukci svodidel a zábradelních svodidel obsahuje závazná ČSN 73 6201.

(2) Svodidla musí být rovněž umístěna tam, kde je nutná ochrana podpěr v podjezdu komunikace nebo zajištění bezpečnosti silničního provozu před nárazem do pevné překážky.

(3) Na mostech s dovolenou rychlostí nejvýše 50 km/h lze oddělit chodníky pouze odraznými obrubníky výšky od 0,12 m do 0,20 m.

(4) Na vnější straně chodníků, lávek pro chodce a cyklisty, revizních lávkách a římsách přesypaných objektů ve výšce větší než 2,00 m se zřizuje zábradlí podle závazné ČSN 73 6201.

(5) Pro stálá zařízení na mostech platí zvláštní předpis.⁹)

b) zatěžovací třída B - pro místní komunikace III. třídy a silnice III. třídy, které nebyly určeny do třídy A podle ustanovení písmene a).

(1) Mostní objekty se navrhují pro zatížení, které se dělí do dvou tříd:

a) zatěžovací třída A - pro veškeré mosty převádějící dálnice, silnice I., II. třídy, dále silnice III. třídy, které byly určeny příslušným silničním správním úřadem, a místní komunikace I. a II. třídy,

(2) Výjimečné zatížení mostů zvláštními vozidly nebo soupravami, které jsou pro silniční provoz připuštěny jen na povolení, se posuzuje na základě statického výpočtu jako zvláštní užívání komunikace podle § 25 zákona.

(1) Stanovení zatížitelnosti mostů, případně její vyznačení na mostech zabezpečuje vlastník nebo správce mostu.

(2) U všech stávajících mostů na komunikacích se stanoví zatížitelnosti podle závazné ČSN 73 6220; při nižší zatížitelnosti (normální, výhradní nebo jednou nápravou) musí být osazeny příslušné dopravní značky.²)

(1) Prostorové uspořádání tunelů na komunikacích musí vyhovovat průjezdnímu průřezu stanovenému podle dalších ustanovení. Do tohoto průřezu nesmí - s výjimkou záchytných bezpečnostních zařízení - zasahovat žádné části staveb, stavebních konstrukcí a zařízení (osvětlení, větrání, signalizace, dopravní značky, odvodnění, elektrická zařízení apod.).

(2) Nejmenší šířka vozovky mezi obrubami je pro jeden jízdní pás v tunelové troubě 7,50 m, přičemž nejmenší šířka jízdních pruhů v tunelu je 3,50 m a vodicích proužků 0,25 m. Nejmenší šířka služebních chodníků je 0,75 m. Výška průjezdního průřezu tunelu je zpravidla 4,50 m.

(3) Podrobné podmínky pro příčné uspořádání tunelu, bezpečnostní stavební úpravy (nouzové a otáčecí zálivy, únikové cesty) a vybavení tunelu (osvětlení, větrání, bezpečnostní zařízení, řízení provozu) obsahuje závazná ČSN 73 7507 v závislosti na délce tunelu, kategorii komunikace, návrhové rychlosti, intenzitě a organizaci silničního provozu.

(1) V místech, kde provoz na komunikacích může být ohrožován spadem kamenů, jiných cizích předmětů a lavinami, se zřizují v odřezu přístřešky (galerie) nebo obdobné ochranné stavby, např. ochranné sítě, záchytné zdi a jiná zařízení podle závazné ČSN 73 6201; bližší podrobnosti jsou obsaženy v doporučené ČSN 73 6101.

(2) Požadavky na průjezdní a průchozí prostor, šířkové a výškové uspořádání, konstrukční pokyny (např. ochrana členěných podpěr) jsou stejné jako pro podjezdy (§ 27).

(1) Opěrné a zárubní zdi, které bezprostředně zajišťují stabilitu tělesa komunikace, se navrhují podle závazné ČSN 73 6201.

(2) Šířkové uspořádání průjezdního prostoru nad nepřesypanými opěrnými zdmi vyššími než 2,00 m a zásady pro navrhování záchytných bezpečnostních zařízení jsou uvedeny v závazné ČSN 73 6201.

(3) Informace k odstavci 1 a o šířkovém uspořádání průjezdného prostoru nad nepřesypanými opěrnými zdmi o výšce menší nebo rovné 2,00 m, nad přesypanými opěrnými zdmi bez ohledu na jejich výšku a podél zárubních zdí obsahují doporučené české technické normy uvedené v příloze č. 1 pod č. 40, 49, 52, 57.

(1) Protihlukové stěny podél komunikace musí být umístěny mimo průjezdní a průchozí prostor v závislosti na jejich odolnosti proti nárazu vozidel a deformační hloubce, případně posunu svodidel. Ve stěně delší než 300 m se zřizují únikové otvory ve vzdálenosti nejvýše 150 m. Podrobnosti o umístění protihlukových stěn obsahují doporučené ČSN 73 6101 a ČSN 73 6110.

(2) Je-li na vnějším okraji chodníku na mostě umístěna protihluková stěna, musí být vždy zachována šířka průchozího prostoru podle závazné ČSN 73 6201.

(3) Zemní valy se osazují vegetací nebo opatřují jinou ochranou proti erozi. Stěna kombinovaná se zemním valem nižším než 1,50 m se chrání svodidlem.

a) teorii nehodovosti a bezpečnost silničního provozu,

(1) Rozsah školení pro získání potřebných znalostí, dovedností a postupů pro provádění auditu bezpečnosti pozemních komunikací je 40 hodin. Školení je zaměřeno na

c) právní a technické normy upravující bezpečnost silničního provozu a provádění auditu bezpečnosti pozemních komunikací.

b) utváření komunikací bezpečných pro účastníky silničního provozu se zvláštním zřetelem na zranitelné účastníky silničního provozu a

(2) Školení se skládá z teoretické výuky v rozsahu 24 hodin, praktické výuky v rozsahu 16 hodin a zpracování případové studie.

(3) Pravidelné školení se provádí formou teoretické výuky v rozsahu 16 hodin se zaměřením na prohloubení a udržování znalostí získaných podle odstavce 2.

(1) Zkouška k prokázání odborné způsobilosti auditora bezpečnosti pozemních komunikací se skládá z písemného testu a ústního pohovoru před zkušební komisí.

(2) Písemný test se skládá ze 45 otázek rozdělených do 3 skupin podle tematických okruhů školení uvedených v § 38a odstavci 1. Každá skupina se skládá z 15 otázek. Každé otázce jsou přiřazeny 4 možné odpovědi, z nichž pouze 1 je správná. Každá správná odpověď je hodnocena 1 bodem.

(3) Ústní pohovor se skládá z otevřených otázek k prověření hlubších znalostí tematických okruhů uvedených v odstavci 2 a vzájemných souvislostí.

(4) Výsledek celé zkoušky se hodnotí stupněm „prospěl“ nebo „neprospěl“. K hodnocení stupněm „prospěl“ je třeba získat v testu alespoň 39 bodů a správně zodpovědět otázky alespoň ze dvou tematických okruhů v ústním pohovoru.

e) jména, příjmení a podpisy všech členů zkušební komise.

(5) Protokol o výsledku zkoušky obsahuje

a) označení „protokol o výsledku zkoušky k prokázání odborné způsobilosti auditora bezpečnosti pozemních komunikací“,

b) jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresu bydliště zkoušeného,

c) místo a datum konání zkoušky,

d) celkový výsledek zkoušky a

e) předpokládané cílové hodnoty nehodovosti v jednotlivých variantách řešení, jsou-li uvažovány, a porovnání s možným vývojem v případě, že záměr nebude realizován,

d) předpokládané dopady záměru z hlediska zlepšení parametrů skladebních prvků komunikace rizikových z hlediska nehodovosti a porovnání jednotlivých variant řešení, jsou-li uvažovány, s možným vývojem v případě, že záměr nebude realizován,

c) počty a závažnost dopravních nehod na současné infrastruktuře, která má být nahrazena či obnovena, za období nejméně předchozích 3 let,

b) celková intenzita dopravy a podíl nákladní dopravy nad 3,5 tuny, skladba účastníků silničního provozu, včetně zranitelných účastníků silničního provozu, na řešeném úseku,

a) převažující povaha dopravy, charakter provozu na řešeném úseku, respektive v řešené oblasti stavbou ovlivněné,

g) přizpůsobení jednotlivých variant, jsou-li uvažovány, sezónnosti a klimatickým podmínkám,

h) možnosti pro odstavení vozidel pro realizaci bezpečnostní přestávky v blízkosti řešeného úseku, ať již existující nebo prokazatelně plánované, a

i) další okolnosti, které mohou mít vliv na bezpečnost silničního provozu.

f) hustota realizovaných připojení na pozemní komunikaci a typy těchto připojení, relativní porovnání počtu připojení k délce pozemní komunikace,