ZPŮSOB ZJIŠŤOVÁNÍ MNOŽSTVÍ EMISÍ A TECHNICKÉ PROSTŘEDKY PRO MĚŘENÍ EMISÍ
Jednorázové měření
Kontinuální měření
Měření u jmenovitě určených zdrojů znečišťování

(1) Množství vypouštěných znečišťujících látek (dále jen „emise“) se zjišťuje pomocí měření, popřípadě výpočtem, pokud se od měření upustilo v případech uvedených v odstavci 9. Emisní faktory pro vybrané technologie jsou uvedeny v příloze č. 4.

(2) Emise zjišťované s pomocí měření prokazují provozovatelé jednorázovým měřením nebo kontinuálním měřením.

(3) Pomocí měření jsou zjišťovány emise jen těch znečišťujících látek, pro něž má daný zdroj znečišťování určeny emisní limity. Toto ustanovení neplatí pro jmenovitě určené zdroje znečišťování (§ 13 až 16).

(4) Odběr vzorků nebo měření se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě, jestliže je v něm složení odpadního plynu stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku. Vlastní analýza se provádí způsobem a postupy uvedenými v oprávnění k autorizovanému měření emisí.¹)

(5) Vybudování měřicího místa a jeho udržování v provozuschopném stavu zajišťuje provozovatel.

(6) Jako součást technicko-organizačních opatření provozovatel uvede též způsob sledování provozu zdroje a stanovení emisí pro případ výpadku (havárie) kontinuálního měření emisí.

(7) Zařízení, která jsou provozována pouze v situaci krajní nouze nebo po dobu v úhrnu nepřekračující 700 hodin v kalendářním roce a jsou pro taková použití předem označena a evidována inspekcí, nemusejí být kontinuálním měřením vybavena, i kdyby jinak takové povinnosti podléhala (§ 13 až 16).

(8) Provozovatelé zařízení podle odstavce 7 mohou požádat inspekci o individuální úpravu rozsahu a lhůt jednorázového měření.

(9) Od měření lze upustit v případech, kdy

(1) Jednorázové měření se provádí u velkých a středních zdrojů znečišťování po kolaudaci zdroje a dále vždy po každé záměně paliva nebo suroviny, po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce či vybavení zdroje, který by mohl vést ke zvýšení emisí, a to do šesti měsíců od vzniku některé z uvedených změn, a dále

(2) Jednorázovým měřením se stanovují emise těch znečišťujících látek, pro něž má daný proces určeny emisní limity, s výjimkou těch znečišťujících látek, jejichž roční hmotnostní toky emisí překračují hodnoty uvedené v § 6 odst. 1. Odchylně od tohoto ustanovení je povinnost měření upravena u jmenovitě určených zdrojů znečišťování (§ 13 až 16).

(3) Použité manuální metody pro měření musí být schopny změřit koncentraci znečišťujících látek alespoň ve výši 10 % emisního limitu. Přednost mají integrální metody stanovení koncentrací znečišťujících látek. Je-li nezbytné užít bodového odběru vzorku, je třeba počet odebraných vzorků přiměřeně zvýšit.

(4) Jednorázová měření zajišťují provozovatelé prostřednictvím osob k měření způsobilých.¹)

(1) Při jednorázovém měření manuálními metodami se provádějí nejméně
Doba odběru dílčích, na sebe navazujících vzorků se přizpůsobí očekávaným koncentracím. Měření se vyhodnotí jako vážený průměr veličin.

(2) Použije-li se k jednorázovému měření přístrojů pro kontinuální měření nebo kontinuálně pracujících přístrojů pro tento účel konstruovaných, činí minimální doba měření
U zdrojů znečišťování s periodickým, přerušovaným nebo šaržovým způsobem výroby se měření provádí po celou dobu trvání cyklu. Trvá-li cyklus nejdéle 4 hodiny, musí jednorázové měření zahrnovat nejméně tři šarže, pokud je možno je provést během jednoho dne. Trvá-li jeden cyklus déle než 4 hodiny, měří se emise průběžně po celou dobu trvání jednoho výrobního cyklu.

(1) Výsledky jednorázového měření musí být zpracovány tak, aby je bylo možno porovnat s emisními limity. Schopnost zdroje dodržovat emisní limity je prokázána, pokud je střední hodnota zjištěné koncentrace menší než emisní limit.

(2) Vyhodnocení jednorázového měření musí též obsahovat emisní faktory a podmínky jejich platnosti odvozené pro jednotlivé konkrétní měřené zařízení nebo technologický proces.

(3) Jednorázové měření přístroji pro kontinuální měření nebo kontinuálně pracujícími přístroji pro tento účel konstruovanými se vyhodnotí jako střední hodnoty za každých 30 minut měření a průměr za celé měření.

(1) Kontinuální měření se použije u velkých zdrojů znečišťování v těch případech, kdy se emisního limitu dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu.

(2) Kontinuálním měřením se zjišťuje dodržování emisního limitu pouze té znečišťující látky, jejíž roční hmotnostní tok emise překračuje hodnoty uvedené v § 6 odst. 1.

(3) Odchylně od ustanovení odstavců 1 a 2 je povinnost kontinuálního měření upravena u jmenovitě určených zdrojů znečišťování (§ 13 až 16).

(4) Tam, kde to provozovatel považuje za účelné nebo hospodárné, může v rámci technicko-organizačních opatření navrhnout nahrazení kontinuálního měření jiným kontinuálním způsobem sledování stálosti funkce zařízení k odstraňování znečišťujících látek.

(5) Data zjišťovaná kontinuálním měřením nebo jiným kontinuálním způsobem ve smyslu předcházejícího odstavce musí být uschována a chráněna proti pozměňování.

(6) Metody měření a technické požadavky na přístroje pro kontinuální měření jsou uvedeny v příloze č. 5. Technické požadavky v odpovídajícím rozsahu a vztahující se k použité metodě musí splnit i přístroje pro měření referenčních a komplementárních veličin a přístroje nahrazující kontinuální měření ve smyslu odstavce 4.

(7) Kalibrace měřidel se provádí postupem a ve lhůtách, které jsou předepsány výrobcem. Provádí ji pomocí standardů ten, kdo kontinuální měření provozuje.

(8) Správnost údajů kontinuálního měření musí být jednou za rok ověřena oprávněnou osobou ve smyslu § 3 odst. 2 písm. i) zákona; dále vždy při významném zásahu do měřicího systému nebo technologického procesu nebo významné změně zpracovávaných surovin.

(1) Z hodnot naměřených v intervalech ne kratších než 1 minuta dle typu přístroje se vypočte střední hodnota koncentrace příslušné znečišťující látky za každých 30 minut měření při stanovených referenčních podmínkách. Za třicetiminutovou střední hodnotu se považuje aritmetický průměr výsledků zaznamenaných měření po dobu nejméně 20 minut sledovaného intervalu.

(2) Střední hodnoty se roztřídí pomocí počítače do nejméně 20 tříd, na které je rozdělen interval od nuly do dvojnásobku emisního limitu, a to počínaje prvním dnem kalendářního roku nebo prvním dnem zahájení provozu. Zvlášť se zaznamená překročení 1,2násobku a dvojnásobku emisního limitu.

(3) Ze středních hodnot se vypočte průměrná denní střední hodnota koncentrace znečišťující látky a porovná se s hodnotou emisního limitu; překročení se zaznamená.

(4) Hodnoty musí být kdykoliv přístupné, výstupy z nich se zpracovávají denně a souhrnně pak poslední den kalendářního roku. Denní výstupy mohou být vytištěny nebo mohou být ukládány na záložní elektronický nosič. Souhrnný výstup za kalendářní rok musí být vytištěn.

(5) Při použití kontinuálního měření emisí se emisní limit považuje za dodržený, jestliže jsou v průběhu kalendářního roku současně splněny tyto podmínky:

(6) Při hodnocení dodržení emisního limitu se nepřihlíží k výpadkům kontinuálního měření, nepřekročí-li 5 % celkové provozní doby zdroje znečišťování v kalendářním roce.

(7) Do hodnot rozhodných pro posouzení dodržení emisního limitu se nezahrnují údaje zjištěné v době uvádění zařízení zdroje znečišťování do provozu, v době jeho odstavování z provozu nebo při odstraňování jeho poruchy, popřípadě havárie. Délka přípustné doby trvání těchto stavů se řídí návodem k obsluze zpracovaným výrobcem zařízení a musí být uvedena v souboru technicko-organizačních opatření jako závazné součásti místního provozního předpisu.

(8) Zpracování výsledků kontinuálního měření u stacionárních spalovacích zařízení s jmenovitým tepelným výkonem větším než 50 MW musí také umožnit vyjádření

(1) U elektráren, tepláren a výtopen se měřením zjišťují tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku s přepočtem na oxid dusičitý, oxid uhelnatý a obsah kyslíku.

(2) U zdroje znečišťování o jmenovitém tepelném výkonu do 150 MW se zjišťují látky podle odstavce 1 jednorázovým měřením, při jmenovitém tepelném výkonu vyšším než 150 MW kontinuálním měřením.

(3) U zdrojů znečišťování uvedených v odstavcích 1 a 2 se neprovádí měření tuhých znečišťujících látek, jde-li o zdroje spalující výlučně plynné palivo, a oxidu siřičitého, jde-li o zdroje spalující plynné nebo kapalné palivo, jestliže dodavatel paliva zaručuje stálý obsah síry v palivu na takové úrovni, aby při spalování nebyl překročen emisní limit.

(4) U elektráren, tepláren a výtopen s kotli o jmenovitém tepelném výkonu 50 MW a vyšším, spalujícími tuhá nebo kapalná paliva, se ve spalinách zjišťují jednorázovým měřením emise těžkých kovů uvedených v příloze č. 1 a perzistentních organických látek (polychlorované bifenyly, polychlorované dibenzodioxiny, polychlorované dibenzofurany, polycyklické aromatické uhlovodíky) vždy po prvním uvedení zdroje do provozu a dále vždy po každé záměně paliva nebo po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zdroje, a to do šesti měsíců od vzniku jedné z výše uvedených skutečností. U zdrojů již provozovaných musí být měření podle tohoto odstavce provedeno do 30. června 1998.

(1) U spaloven nebezpečného odpadu se ve spalinách zjišťuje měřením

(2) Znečišťující látky, teplota spalin a obsah kyslíku uvedené v odstavci 1 se zjišťují:

(3) Kontinuální měření teploty a obsahu kyslíku podle odstavce 1 písm. a) se provádějí ve spalovací komoře za posledním přívodem spalovacího vzduchu. Měření obsahu kyslíku lze provádět i za spalovací komorou před místem dalšího přívodu vzduchu.

(4) Provozovatel po vydání souhlasu orgánu ochrany ovzduší^2a) neprovádí měření emisí těch znečišťujících látek uvedených v odstavci 1 písm. c) až e), jejichž výskyt lze ve spalinách, s přihlédnutím ke složení spalovaného odpadu, prokazatelně vyloučit.

(1) U spaloven komunálního odpadu se ve spalinách zjišťuje měřením

(2) Znečišťující látky, teplota spalin a obsah kyslíku uvedené v odstavci 1 se zjišťují takto:

(3) Kontinuální měření teploty a obsahu kyslíku podle odstavce 1 písm. a) se provádějí ve spalovací komoře za posledním přívodem spalovacího vzduchu. Měření obsahu kyslíku lze provádět i za spalovací komorou před místem dalšího přívodu vzduchu.

(1) Při výpalu vápna, cementářského slínku a magnezitu se zjišťuje kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, oxidů dusíku (v přepočtu na oxid dusičitý) a oxidu siřičitého každé z těchto látek, pokud hmotnostní tok emise překračuje 15 kg/h. Funkce odlučovačů tuhých znečišťujících látek však musí být průběžně sledována a evidována.

(2) U šachtových vápenických pecí s vnitřním topením se zjišťují emise tuhých znečišťujících látek, oxidů dusíku (v přepočtu na oxid dusičitý) a oxidu siřičitého jednorázovým měřením tak, aby byly získány hodnoty hmotnostních toků emisí odpovídající celému zavážecímu cyklu, a to alespoň jednou v kalendářním roce.

(3) U mlecích zařízení a chladičů při výrobě vápna, cementu a zpracování magnezitu se zjišťuje kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, pokud hmotnostní tok emise překračuje 15 kg/h. Funkce odlučovačů však musí být průběžně sledována a evidována.

(4) Na základě souhlasu orgánu ochrany ovzduší^2a) lze od kontinuálního měření emise oxidu siřičitého podle odstavce 1 upustit za předpokladu, že hmotnostní koncentrace oxidu siřičitého zjištěná z materiálové bilance a ověřená jednorázovým měřením je nižší než 50 % hodnoty emisního limitu.

a) nelze dostupnými technickými prostředky zaručit, že měření odráží skutečný stav znečišťování ovzduší,

b) bylo měřením nebo rozborem provozní situace a podmínek jednoznačně prokázáno, že je emise závislá pouze na množství a složení používané suroviny.

a) u velkých zdrojů znečišťování jedenkrát za kalendářní rok, pokud nemají povinnost měřit kontinuálně,

b) u středních zdrojů znečišťování
Termín a rozsah měření oznámí provozovatel inspekci nejméně 14 dní předem. Pokud provozovatel nemůže termín měření dodržet, je povinen to neprodleně oznámit inspekci.

2. jednou za pět kalendářních roků u ostatních středních zdrojů znečišťování.

1. jednou za tři kalendářní roky u kotlů spalujících tuhá, kapalná nebo plynná paliva o tepelném výkonu rovném nebo vyšším než 1 MW a dále u zdrojů znečišťování, u kterých se dodržování emisních limitů dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu,

a) tři jednotlivá měření za obvyklého provozu zdrojů znečišťování s neměnnými provozními podmínkami a nejméně jedno další jednotlivé měření, došlo-li ke změně provozních podmínek pokrývající alespoň 6 hodin provozu zdroje znečišťování,

b) šest jednotlivých měření u zdrojů znečišťování s proměnlivými provozními podmínkami pokrývajících alespoň 12 hodin provozu zdroje znečišťování,

c) tři jednotlivá měření u zdrojů znečišťování s periodickým, přerušovaným, šaržovým způsobem výroby tak, že každé pokrývá časový interval cyklu nebo šarže, pokud trvá maximálně 4 hodiny a počátek a konec je zřetelně definován. Trvá-li cyklus více než 4 hodiny, měří se emise průběžně po celou dobu trvání jednoho výrobního cyklu. U zdrojů s opakováním cyklu v intervalu delším než jeden den se měří jeden výrobní cyklus.

a) 6 hodin u zdrojů znečišťování s neměnnými provozními podmínkami,

b) 12 hodin u zdrojů znečišťování s proměnlivými provozními podmínkami.

a) roční průměr denních středních hodnot je nižší než hodnota emisního limitu,

b) 95 % všech středních hodnot je nižší než 120 % emisního limitu,

c) všechny střední hodnoty jsou nižší než dvojnásobek hodnoty emisního limitu.

a) měsíční průměrné hmotnostní koncentrace emise,

b) pro oxid siřičitý a tuhé znečišťující látky 97. percentilu 48hodinových průměrů hmotnostní koncentrace emise a skutečnosti, zda při ročním základu hodnocení padne do pásma 110 % emisního limitu,

c) pro oxidy dusíku 95. percentilu 48hodinových průměrů hmotnostní koncentrace emise a skutečnosti, zda při ročním základu hodnocení padne do pásma 110 % emisního limitu.

a) teplota spalin, obsah kyslíku a oxidu uhelnatého,

b) obsah tuhých znečišťujících látek, anorganických sloučenin chloru (vyjádřených jako chlorovodík), oxidu siřičitého, oxidů dusíku (vyjádřených jako oxid dusičitý),

c) obsah anorganických sloučenin fluoru (vyjádřených jako fluorovodík) a organických látek (vyjádřených jako sumární uhlík),

d) obsah rtuti, thallia, kadmia, arsenu, niklu, chromu, kobaltu, olova, mědi, manganu a jejich sloučenin,

e) součtový obsah polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů, v němž jsou jednotlivé složky přepočteny pomocí koeficientů ekvivalentu toxicity podle přílohy č. 6.

a) kontinuálním měřením u všech spaloven, a to znečišťující látky, teplota spalin a obsah kyslíku uvedené pod písmenem a),

b) kontinuálním měřením u spaloven s výkonem vyšším než 1 t/h spalovaného odpadu; do výkonu 1 t/h spalovaného odpadu jednorázovým měřením alespoň jednou v kalendářním roce; a to znečišťující látky uvedené pod písmenem b),

c) jednorázovým měřením jednou v kalendářním roce u všech spaloven, a to znečišťující látky uvedené pod písmeny c) a d),

d) jednorázovým měřením vždy po prvním uvedení spalovny do provozu a dále během prvních dvanácti měsíců provozu jednorázovým měřením každé dva měsíce a v dalších letech dvěma jednorázovými měřeními ročně v intervalu mezi měřeními ne kratším než tři měsíce, a to znečišťující látky uvedené pod písmenem e).

a) teplota spalin a obsah kyslíku,

b) obsah tuhých znečišťujících látek a oxidu uhelnatého,

c) obsah anorganických sloučenin chloru (vyjádřených jako chlorovodík), oxidu siřičitého, oxidů dusíku (vyjádřených jako oxid dusičitý),

d) obsah anorganických sloučenin fluoru (vyjádřených jako fluorovodík),

e) obsah rtuti, thallia, kadmia, arsenu, niklu, chromu, kobaltu, olova, mědi, manganu a jejich sloučenin,

f) obsah organických látek (vyjádřených jako sumární uhlík),

g) součtový obsah polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů, v němž jsou jednotlivé složky přepočteny pomocí koeficientů ekvivalentu toxicity podle přílohy č. 6.

a) kontinuálním měřením u všech spaloven, a to teplota spalin a obsah kyslíku uvedené pod písmenem a),

b) kontinuálním měřením u spaloven s výkonem vyšším než 1 t/h spalovaného odpadu; do výkonu 1 t/h spalovaného odpadu jednorázovým měřením alespoň jednou v kalendářním roce; a to znečišťující látky uvedené pod písmenem b),

c) kontinuálním měřením u spaloven s výkonem vyšším než 3 t/h spalovaného odpadu; do výkonu 3 t/h spalovaného odpadu jednorázovým měřením alespoň jednou v kalendářním roce; a to znečišťující látky uvedené pod písmenem c),

d) jednorázovým měřením jednou v kalendářním roce u všech spaloven, a to znečišťující látky uvedené pod písmeny d) až f), a během prvních dvanácti měsíců provozu jednorázovým měřením každé tři měsíce a v dalších letech dvěma jednorázovými měřeními ročně v intervalu mezi měřeními ne kratším než tři měsíce pro znečišťující látky uvedené pod písmenem g).