(2) Mechanická zkouška: skládá se ze tří pádových zkoušek. Každý vzorek je podroben příslušné zkoušce podle požadavků bodu 5 přílohy č. 6. Pořadí v jakém je vzorek podroben těmto zkouškám musí být takové, aby po ukončení mechanické zkoušky bylo poškození vzorku při následné tepelné zkoušce co největší.

a) při první pádové zkoušce musí vzorek padat na terč tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození, výška pádu měřená od nejnižšího bodu vzorku k hornímu povrchu terče musí být 9 m.

b) při druhé pádové zkoušce musí vzorek padat tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození nárazem na tyč upevněnou kolmo na terč. Výška pádu měřená od očekávaného bodu nárazu na vzorek k hornímu povrchu tyče musí být 1 m. Tyč musí být z pevné měkké oceli kruhovitého průřezu o průměru 150 mm + 0,5 cm a 200 mm dlouhá, v případě, že delší tyč nezpůsobí větší poškození. V takovém případě musí být použita tyč takové délky, aby způsobila co největší poškození. Horní konec tyče musí být plochý a vodorovný se zaoblenými hranami o poloměru ne větším než 6 mm.

c) Při třetí zkoušce je vzorek umístěný na terči podroben dynamickému drcení pádem tělesa o hmotnosti 500 kg z výšky 9 m tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození. Padající těleso musí být pevná ocelová plotna o rozměrech 1000 x 1000 mm a musí padat ve vodorovném směru. Výška pádu musí být měřena od spodní strany plotny k hornímu okraji vzorku.