(3) Tepelná zkouška: Při této zkoušce je celý vzorek s výjimkou jednoduché podpůrné konstrukce vystaven ohni ze směsi uhlovodíkového paliva a vzduchu za dostatečně stabilních okolních podmínek pro dosažení průměrného koeficientu emise alespoň 0,9 po dobu 30 minut při průměrné teplotě plamene nejméně 800 °C nebo musí být provedena jiná tepelná zkouška, která poskytne tentýž tepelný příkon na vzorek. Zdroj tepla musí sahat vodorovně alespoň 1 m přes a nepřesahovat více než 3 m kteroukoliv vnější část vzorku, vzorek musí být umístěn 1 m nad povrchem zdroje tepla. Po přerušení vnějšího přívodu tepla nesmí být vzorek uměle chlazen a jakékoliv hoření materiálů vzorku musí být ponecháno přirozenému průběhu. Pro účely ověření musí být koeficient povrchové absorpce buď 0,8 nebo takové hodnoty, kterou by vzorek měl mít, jestliže by byl vystaven popsanému ohni. Koeficient konvekce musí mít takovou hodnotu, kterou může projektant zdůvodnit, jestliže by vzorek byl vystaven popsanému ohni. Pokud jde o počáteční podmínky pro tepelnou zkoušku, musí být vzorek v rovnováze při okolní teplotě 38 °C. Vlivy ozáření sluncem je možno před a v průběhu zkoušky zanedbat, ale musí být vzaty v úvahu při následném vyhodnocení chování obalového souboru.