(3) Požadované zkoušky:
Zkoušky se vzorky, které obsahují nebo napodobují radionuklidový zářič zvláštní formy jsou: zkouška nárazem, průrazem, ohybem a teplotní zkouška. Pro každou zkoušku může být použit jiný vzorek. Po každé zkoušce je se vzorkem provedena zkouška výluhu metodou, která není méně citlivá než metody uvedené v odstavci 5. Ke zkouškám se užijí tyto metody:

a) Zkouška nárazem: Vzorek padá z výšky 9 m na terč, který je plochý a má vodorovný povrch takových vlastností, aby jakékoliv zvýšení jeho odporu k posunutí nebo deformaci po nárazu vzorku podstatně nezvýšilo poškození vzorku,

b) Zkouška průrazem: Vzorek je umístěn na desce z olova, která je podepřena hladkou pevnou plochou, a narazí na něj plochou přední stranou ocelová tyč tak, aby vznikl náraz ekvivalentní nárazu, který vzniká volným pádem hmotnosti 1,4 kg z výšky 1 m. Plochá přední strana ocelové tyče má průměr 25 mm a hrany zaoblené na poloměr 3 ± 0,3 mm. Olovo tvrdosti 3,5 až 4,5 podle Vickersovy stupnice, o tloušťce maximálně 25 mm pokrývá plochu větší, než je plocha vzorku. Pro každý náraz je použit nový povrch olova. Tyč narazí na vzorek tak, aby způsobila co největší poškození,

c) Zkouška ohybem: Zkouška se provede pouze pro dlouhé, tenké radionuklidové zdroje o minimální délce 10 cm, s poměrem délky k minimální šířce ne menším než 10. Vzorek je pevně uchycen v horizontální poloze tak, aby jedna polovina jeho délky vyčnívala přes okraj jeho úchytky. Orientace vzorku je taková, aby došlo k jeho maximálnímu poškození, když na jeho volný konec narazí přední plocha ocelové tyče. Ocelová tyč na vzorek narazí tak, aby vznikl náraz ekvivalentní nárazu, který vzniká volným pádem hmotnosti 1,4 kg z výšky 1 m. Plochá přední strana ocelové tyče má průměr 25 mm a hrany zaoblené na poloměr 3 ± 0,3 mm,

d) Teplotní zkouška: Vzorek je zahříván na vzduchu do teploty 800 °C a tato teplota se udržuje po dobu 10 minut, potom se vzorek ponechá vychladnout.