(1) Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství¹) a s mezinárodní smlouvou²) stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu.

(2) Pro účely tohoto nařízení se rozumí

a) zařízeními a ochrannými systémy určenými pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu

b) přístroji bezpečnostní, kontrolní a regulační zařízení určená pro použití mimo prostředí s nebezpečím výbuchu, která však jsou nutná nebo přispívají k zajištění bezpečné funkce zařízení a ochranných systémů z hlediska nebezpečí výbuchu,

c) výbušnou atmosférou směs vzduchu a hořlavých látek ve formě plynů, par, mlhy nebo prachů při atmosférických podmínkách, ve které se po vzniku iniciace rozšíří hoření do celé nespálené směsi,

d) prostředím s nebezpečím výbuchu prostředí, které se může stát výbušným v důsledku místních a provozních podmínek,

e) předpokládaným použitím použití zařízení, ochranných systémů a přístrojů, které odpovídá použití podle příslušné skupiny zařízení a kategorie a které je v souladu se všemi informacemi stanovenými výrobcem nezbytnými pro bezpečnou funkci zařízení, ochranných systémů a přístrojů.

1. zařízení, která jsou schopna způsobit výbuch v důsledku svých vlastních potenciálních zdrojů iniciace; za zařízení se považují stroje, přístroje, pevná nebo mobilní zařízení, ovládací součásti a jejich přístrojové vybavení a detekční nebo preventivní ochranné systémy, které jsou samostatně nebo společně určeny pro výrobu, přenos, uskladňování, měření, regulaci a přeměnu energie a pro zpracovávání materiálu,

2. ochranné systémy, kterými jsou přístroje jiné než součásti zařízení definovaného v bodu 1, určené pro potlačení výbuchu v počátečním stadiu nebo pro omezení rozsahu účinků výbuchu a které jsou uváděny na trh samostatně a používány jako autonomní systémy,

3. součásti, kterými jsou prvky důležité pro bezpečnou funkci zařízení a ochranných systémů, ale nemají samostatnou funkci,