(1) Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství¹) a s mezinárodní smlouvou²) stanoví technické požadavky na spotřebiče plynných paliv.

(2) Za spotřebiče plynných paliv se pro účely tohoto nařízení považují

(3) Za spotřebiče plynných paliv se pro účely tohoto nařízení nepovažují spotřebiče speciálně konstruované pro použití k technologickým procesům probíhajícím v průmyslových objektech.

(4) Pro účely tohoto nařízení se plynným palivem rozumí jakékoliv palivo, které je při teplotě 15 °C a tlaku 1 bar (0,1 MPa) v plynném stavu.

(5) Pro účely tohoto nařízení jsou spotřebiče plynných paliv považovány za běžně užívané, pokud jsou

a) spotřebiče, které spalují plynná paliva a jsou určeny pro přípravu pokrmů, vytápění, ohřev užitkové vody, chlazení nebo praní, a pokud se v nich užívá voda s teplotou nepřevyšující 105 ^oC, nebo určené pro svícení, dále hořáky s nuceným proudem vzduchu a zdroje tepla vybavené těmito hořáky, (dále jen „spotřebiče“),

b) zabezpečovací, řídicí nebo regulační zařízení a konstrukční skupiny s výjimkou hořáků s nuceným proudem vzduchu a zdroje tepla těmito hořáky vybavené, které jsou samostatně uváděny na trh a jsou určeny k zabudování do spotřebičů jako jejich součást nebo pro připojení ke spotřebičům, (dále jen „vybavení“).

a) instalovány a pravidelně udržovány podle návodu výrobce,

b) provozovány při obvyklých odchylkách jakosti plynného paliva a běžném kolísání připojovacího přetlaku plynného paliva,

c) používány ve shodě se zamýšleným účelem nebo způsobem, který lze rozumně předvídat.