NÁHRADA ŠKODY

DOHODY O HMOTNÉ ODPOVĚDNOSTI

ODPOVĚDNOST CELNÍ SPRÁVY ZA ŠKODU

POSTUP SLUŽEBNÍCH FUNKCIONÁŘŮ PŘI URČOVÁNÍ ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU

b) skladníka,

(1) Uzavření dohody o hmotné odpovědnosti je nezbytné pro výkon funkcí celníka, pokud vykonává činnosti

c) řidiče služebního motorového vozidla, přičemž za svěřenou hodnotu se nepovažuje služební motorové vozidlo,

a) pokladníka,

d) celníka, kterému byly svěřeny pokutové bloky,

e) celníka, kterému byly svěřeny ceniny (poštovní a kolkové známky),

f) celníka, který přepravuje dočasně uskladněné nebo zajištěné zboží.

(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti se uzavře s celníkem i pro výkon jiných činností, než které jsou uvedeny v odstavci 1, pokud mu jsou svěřeny hodnoty k vyúčtování.

(1) Výkonem služby se rozumí výkon oprávnění a povinností celníka vyplývajících ze služebního poměru, výkon funkce, do které byl celník ustanoven nebo jmenován nebo jejímž výkonem byl pověřen, činnost vykonávaná na příkaz služebního funkcionáře a činnost na služební cestě.

(2) V přímé souvislosti s výkonem služby jsou úkony potřebné k výkonu služby a úkony obvyklé nebo nutné před začátkem a po skončení služby. Takovými úkony však nejsou cesta do služby a zpět, stravování, ošetřování nebo vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta k ním a zpět, pokud nejsou konány v objektech celních orgánů. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na rozkaz služebního funkcionáře nebo ošetření při první pomoci a cesta k vyšetření nebo ošetření a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s výkonem služby.

(3) V přímé souvislosti s výkonem služby je též činnost, která napomáhá plnění úkolů celních orgánů.

(1) Cestou do služby a zpět se rozumí cesta z místa celníkova bydliště nebo jeho přechodného ubytování do místa vstupu do objektu celního orgánu nebo na jiné místo určené k plnění služebních úkolů a cesta zpět.

(2) Cesta z obce celníkova bydliště nebo jeho přechodného ubytování na místo určené k výkonu služby nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem služební cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného místa výkonu služby, a cesta zpět se posuzuje jako nutný úkon před začátkem a po skončení služby.

(1) Čistým služebním příjmem před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání se pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na služebním příjmu rozumí průměrný hrubý měsíční služební příjem²¹) po odečtení zálohy na daň z příjmů fyzických osob, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění.

(2) K přechodné změně ve výši průměrného čistého měsíčního služebního příjmu celníka v důsledku pravomocně uloženého kázeňského trestu nebo zproštění výkonu služby se při výpočtu průměrného čistého měsíčního služebního příjmu nepřihlíží.

(3) U celníka převedeného na jinou funkci z důvodu ohrožení nemocí z povolání, u něhož byla nemoc z povolání zjištěna teprve po tomto převedení, se vychází při výpočtu náhrady za ztrátu na služebním příjmu z průměrného čistého služebního příjmu, kterého dosáhl přede dnem přeložení, pokud to je pro celníka výhodnější. Totéž platí, byla-li celnička převedena na jinou funkci z důvodu těhotenství nebo mateřství.

b) při záchranných a havarijních pracích při živelních pohromách nebo v místech s vysokým rizikem vzniku úrazu následkem výbuchu, požáru nebo akutní otravy,

c) při plnění speciálních úkolů zvláštního stupně nebezpečnosti.

a) při služebním zákroku proti osobě nebo skupině osob, která porušuje zákony a další právní předpisy, a proti osobě, která je ohrožuje, a při výcviku, při kterém se celník na takový služební zákrok připravuje,

(1) Při výpočtu výše náhrady za ztrátu na služebním příjmu celníka, který vykonával současně jinou výdělečnou činnost v pracovním poměru nebo byl činný na základě dohody o pracovní činnosti v době, kdy u něj došlo ke služebnímu úrazu nebo kdy u něj byla zjištěna nemoc z povolání, se vychází z jeho průměrného čistého služebního příjmu a průměrného výdělku z jiné výdělečné činnosti za dobu, po kterou měla nebo mohla tato činnost trvat.

(2) Celníkovi, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání ve služebním poměru stanoveném na dobu určitou, náleží náhrada za ztrátu na služebním příjmu bez ohledu na dobu, kdy měl služební poměr skončit.

(3) U bývalého celníka, který je zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání a pobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci²²), je tato podpora považována za výdělek rozhodný pro stanovení náhrady za ztrátu na služebním příjmu. Není-li mu poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci proto, že má nárok na příspěvek za službu, je za výdělek rozhodný pro stanovení náhrady za ztrátu na služebním příjmu považován tento příspěvek. Je-li zařazen v evidenci i po skončení nároku na výplatu podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci, případně po uplynutí doby, po kterou by mu podpora náležela, kdyby neměl nárok na příspěvek za službu, odečítá se mu z náhrady za ztrátu na služebním příjmu minimální mzda.

(4) Bývalému celníkovi, kterému není poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci z jím zaviněných důvodů, náhrada za ztrátu na služebním příjmu nenáleží.

(5) Je-li bývalý celník osobou samostatně výdělečně činnou, určí se mu náhrada za ztrátu na služebním příjmu podle dokladu o přiznání daně z příjmů fyzických osob.

(6) Nedosahuje-li bývalý celník výdělku ve výši minimální mzdy, je považována minimální mzda za výdělek.

(7) Příspěvek za službu je považován za výdělek v případě, že si bývalý celník zvolil příspěvek za službu místo plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu. V takovém případě se za výdělek považuje ta část příspěvku za službu, která odpovídá výši plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, který by mu jinak náležel.

(1) Za náklady spojené s pohřbem celníka se považují náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých nákladů na smuteční ošacení.

(2) Náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky se poskytuje ve výši dvojnásobku částky stanovené zvláštními právními předpisy pro zaměstnance v pracovním poměru^23a). Náhrada nákladů na smuteční ošacení a cestovní výlohy náleží jen pozůstalým^23b).

(1) Řízení o náhradě škody způsobené celníkem celní správě zahajuje příslušný služební funkcionář bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy se o vzniku škody dozvěděl.

(2) Není-li v zákoně nebo této vyhlášce stanoveno jinak, řízení o náhradě škody způsobené celníkovi při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním zahajuje služební funkcionář na základě návrhu na projednání náhrady škody poškozeného celníka nebo jeho nejbližších pozůstalých bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy mu návrh byl doručen.

(3) Za účelem prošetření škodní události, zjištění odpovědnosti za škodu, výše škody a návrhu na její likvidaci jmenuje služební funkcionář škodní komisi a jejího předsedu, především z osob znajících příslušné odvětví práva a majících s řízením o náhradě škody zkušenosti.

(4) Komise musí být nejméně tříčlenná.

(5) Komise prošetří a posoudí škodní událost za přítomnosti celníka, který škodu způsobil, nebo poškozeného celníka ze všech rozhodujících hledisek a zjišťuje, zda jsou splněny zákonné předpoklady a podmínky pro vznik odpovědnosti celníka nebo celní správy za způsobenou škodu. Zjistí-li komise, že jsou splněny zákonné předpoklady a podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu, podá služebnímu funkcionáři návrh na rozhodnutí ve věci. Zjistí-li komise, že tyto zákonné předpoklady nebo podmínky splněny nejsou, informuje o tom služebního funkcionáře, přičemž zjištění odůvodní.

(6) Komise pořizuje o řízení o náhradě škody zprávu, kterou předá služebnímu funkcionáři, který komisi jmenoval.

(7) O náhradě škody, určení její výše a způsobu likvidace škodní události rozhoduje služební funkcionář na podkladě zprávy komise, přičemž návrhem komise není vázán.

(1) O řízení o náhradě škody na zdraví způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání platí přiměřeně ustanovení § 70.

(2) Při řízení o náhradě škody na zdraví musí být poškozený celník poučen o všech svých nárocích na náhradu škody na zdraví a způsobech jejich uplatnění.

i) lékařský posudek o výši bodového hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění vydaný podle zvláštního právního předpisu.²²)

(3) Zpráva komise musí obsahovat

a) osobní údaje poškozeného celníka,

b) stručný popis události, která ke škodě na zdraví vedla,

c) údaj o tom, ve kterém zdravotnickém zařízení byl celník ošetřován nebo léčen,

d) údaj o obsahu lékařského nálezu; tím není dotčena povinnost zdravotnického pracovníka zachovávat mlčenlivost stanovená zvláštním zákonem,²⁴)

e) výsledek šetření se závěrem komise, zda škoda byla způsobena pracovním úrazem, včetně míry spoluzavinění celníka,

f) údaj o tom, že poškozený celník byl poučen o všech svých nárocích podle odstavce 2,

g) návrh komise na rozhodnutí ve věci, zejména které náhrady a v jaké výši mají být poškozenému celníku přiznány,

h) návrh komise, zda a proti komu má být zahájeno řízení o náhradě škody, která vznikla celní správě,