POUŽÍVÁNÍ PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

(1) Zaměstnanci u zaměstnavatele se sídlem na území jednoho smluvního státu, kteří jsou vysláni přechodně k výkonu práce na území druhého smluvního státu, zůstávají během prvních 24 měsíců podřízeni právním předpisům smluvního státu, na jehož území má zaměstnavatel své sídlo. Přesáhne-li doba vyslání tuto lhůtu, lze toto podřízení právním předpisům prvního smluvního státu zachovat po dobu, na níž se příslušné úřady obou smluvních států dohodnou.

(2) Zaměstnanci dopravní společnosti se sídlem na území jednoho smluvního státu, kteří vykonávají pracovní činnost na území obou smluvních států, podléhají právním předpisům toho smluvního státu, na jehož území má zaměstnavatel své sídlo, tak, jako by byli zaměstnáni jen tam. Mají-li však takové osoby bydliště na území druhého smluvního státu nebo jsou-li tam trvale zaměstnáni u pobočky nebo stálého zastoupení uvedeného zaměstnavatele, pak podléhají právním předpisům tohoto smluvního státu.

(3) Zaměstnanci veřejných služeb, kteří jsou vysíláni jedním smluvním státem na území druhého smluvního státu, podléhají právním předpisům vysílajícího smluvního státu.

(4) Státní občané smluvních států, kteří náležejí k posádce námořní lodi, která pluje pod vlajkou jednoho smluvního státu, jsou pojištěni podle právních předpisů tohoto smluvního státu.

(1) Státní občané jednoho smluvního státu, kteří jsou činni jako členové diplomatického nebo konzulárního zastoupení tohoto státu na území druhého smluvního státu, podléhají právním předpisům prvního smluvního státu.

(2) Státní občané jednoho smluvního státu, kteří jsou na území druhého smluvního státu přijati k výkonu služby u diplomatického nebo konzulárního zastoupení prvního smluvního státu, jsou pojištěni podle právních předpisů druhého smluvního státu. Do tří měsíců po zahájení svého zaměstnání nebo po nabytí platnosti této smlouvy si mohou zvolit používání právních předpisů prvního smluvního státu.

(3) Odstavec 2 platí obdobně pro:

a. státní občany třetího státu, kteří jsou zaměstnáni u diplomatického nebo konzulárního zastoupení jednoho státu na území druhého smluvního státu;

b. státní občany jednoho smluvního státu a státní občany třetích států, kteří jsou zaměstnáni na území druhého smluvního státu v osobních službách státních občanů prvního smluvního státu uvedených v odstavcích 1 a 2.

(4) Zaměstnává-li diplomatické nebo konzulární zastoupení jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu osoby, které jsou pojištěny podle právních předpisů tohoto smluvního státu, pak musí plnit všeobecné povinnosti uložené zaměstnavatelům právními předpisy tohoto smluvního státu. Stejná povinnost platí i pro státní občany uvedené v odstavci 1 nebo 2, zaměstnávají-li osoby ve smyslu předchozí věty.

(5) Odstavce 1 až 4 neplatí pro honorární členy konzulárních úřadů a jejich úředníky.

(1) Státní občané jednoho smluvního státu, kteří jsou zaměstnáni na území druhého smluvního státu ve službách diplomatického nebo konzulárního zastoupení třetího státu a nejsou pojištěni ani v tomto státě, ani ve svém domovském státě, budou pojištěni podle právních předpisů druhého smluvního státu.

(2) Odstavec 1 platí v oblasti švýcarského starobního, pozůstalostního a invalidního pojištění také pro manžele a děti osob uvedených v odstavci 1, které se s nimi zdržují ve Švýcarsku, pokud nejsou již pojištěni podle svých vnitrostátních právních předpisů.

(1) Zůstane-li osoba podle článku 7, 8 nebo 10 během výkonu své výdělečné činnosti v jednom smluvním státě podřízena právním předpisům druhého smluvního státu, platí totéž pro manželku a děti, které se s touto osobou zdržují na území prvního smluvního státu, pokud samy nevykonávají činnost zakládající účast na pojištění v tomto státě.

(2) Pokud podle odstavce 1 platí pro manželku a děti švýcarské právní předpisy, jsou pojištěny v pojištění starobním, invalidním a pozůstalých.