ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
PRVNÍ KAPITOLA: NEMOC A MATEŘSTVÍ
DRUHÁ KAPITOLA: STÁŘÍ, ÚMRTÍ A INVALIDITA
A: Používání švýcarských právních předpisů
B. Používání českých právních předpisů

(1) Pojistí-li se osoba, která změní místo, kde bydlí, nebo výdělečnou činnost z České republiky do Švýcarska, během tří měsíců od vystoupení z českého nemocenského pojištění u švýcarské nemocenské pokladny pro peněžité dávky nemocenského pojištění, pak se pro získání nároku na dávky započítávají doby pojištění získané v nemocenském pojištění České republiky.

(2) Pokud jde o dávky v případě mateřství, doby pojištění podle odstavce 1 se započítávají, pouze když pojištěnec přísluší po dobu tří měsíců k některé švýcarské nemocenské pokladně.

(1) Státní občané České republiky a jejich pozůstalí mají nárok na řádné důchody a odškodnění pro bezmocnost ze švýcarského starobního pojištění a pojištění pozůstalých za stejných podmínek jako švýcarští státní občané a jejich pozůstalí; odstavce 2 až 4 zůstávají zachovány.

(2) Mají-li státní občané České republiky nebo jejich pozůstalí, kteří nebydlí ve Švýcarsku, nárok na řádný poměrný důchod ze švýcarského starobního pojištění a pojištění pozůstalých, který činí nejvýše 10 procent odpovídajícího řádného plného důchodu, pak se jim poskytne namísto poměrného důchodu jednorázové vyrovnání ve výši hodnoty důchodu. Opustí-li státní občané České republiky nebo jejich pozůstalí, kteří takový poměrný důchod pobírali, definitivně Švýcarsko, poskytne se jim rovněž příslušné vyrovnání, které odpovídá hodnotě důchodu v době vycestování.

(3) Činí-li řádný poměrný důchod více než 10 procent, ale nejvýše 20 procent odpovídajícího řádného plného důchodu, pak státní občané České republiky nebo jejich pozůstalí, kteří nebydlí ve Švýcarsku nebo ho definitivně opustí, mohou volit mezi přiznáním důchodu nebo vyrovnáním. Tuto volbu je třeba učinit v průběhu řízení o přiznání důchodu, jestliže se oprávněné osoby v době vzniku pojistného případu zdržují mimo Švýcarsko, nebo při opuštění země, jestliže ve Švýcarsku již důchod pobíraly.

(4) Po vyplacení jednorázového vyrovnání ze švýcarského pojištění nemohou být proti tomuto pojištění uplatňovány žádné nároky z příspěvků zaplacených do té doby.

(1) Státní občané České republiky, kteří bezprostředně před vznikem invalidity podléhali příspěvkové povinnosti ve švýcarském starobním pojištění, pojištění pozůstalých a invalidním pojištění, obdrží dávky poskytované z této účasti na pojištění, pokud se zdržují ve Švýcarsku. Článek 16 písm. a. platí obdobně.

(2) Státní občané České republiky, kteří při vzniku invalidity nepodléhali příspěvkové povinnosti švýcarského pojištění starobního, pozůstalých a invalidního, ale jsou v něm pojištěni, obdrží prostředky poskytované z této účasti, pokud ve Švýcarsku mají bydliště, jestliže bezprostředně před vznikem invalidity nepřetržitě během nejméně jednoho roku ve Švýcarsku bydleli. Nezletilým dětem přísluší nárok na takové dávky, jestliže ve Švýcarsku bydlí a tam se buď invalidní narodily, nebo tam od narození nepřetržitě bydlely.

(3) Bydlení ve Švýcarsku ve smyslu odstavce 2 je u státních občanů České republiky bydlících ve Švýcarsku nepřetržité, pokud neopustili Švýcarsko na dobu přesahující tři měsíce.

(4) Děti, které se narodily invalidní v České republice a jejichž matka se v České republice zdržovala před jejich narozením celkem nejvýše dva měsíce, jsou postaveny na roveň invalidním dětem narozeným ve Švýcarsku. Švýcarské invalidní pojištění přebírá v případě narození postiženého dítěte náklady vzniklé během prvních tří měsíců po jeho narození až do rozsahu, ve kterém by musely být takové dávky poskytovány ve Švýcarsku.

(5) Odstavec 4 se obdobně použije na děti narozené mimo smluvní státy; švýcarské invalidní pojištění přebírá v tomto případě náklady na dávky ve třetím státě, avšak jen tehdy, jestliže tam v důsledku zdravotního stavu dítěte musí být naléhavě poskytnuty.

a. Státní občané České republiky, kteří museli ukončit svou výdělečnou činnost ve Švýcarsku v důsledku úrazu nebo nemoci a jejichž invalidita v této zemi byla zjištěna ve lhůtě jednoho roku od doby přerušení práce s následnou invaliditou; musí nadále platit příspěvky na pojištění starobní, pozůstalých a invalidní, jako by měli bydliště ve Švýcarsku;

b. Státní občané České republiky, kteří po zanechání své výdělečné činnosti dostávají prostředky ze švýcarského invalidního pojištění; podléhají příspěvkové povinnosti ve švýcarském pojištění starobním, pozůstalých a invalidním;

c. Státní občané České republiky, na které nelze použít ustanovení písmen a. a b. a kteří v době pojistné události

aa. jsou pojištěni v českém důchodovém pojištění nebo

bb. v českém zdravotním pojištění nebo

cc. pobírají invalidní nebo starobní důchod podle českých právních předpisů nebo na ně mají nárok.

(1) Státní občané České republiky mají nárok na mimořádné důchody ze švýcarského pojištění starobního, pozůstalých a invalidního za stejných podmínek jako švýcarští státní občané, pokud bezprostředně před dobou, od které je důchod požadován,

a. nejméně deset let v případě starobního důchodu,

b. nejméně pět let v případě invalidního důchodu, důchodu pozůstalých nebo jiné dávky nahrazující starobní důchod

(2) Délka pobytu ve smyslu odstavce 1 platí za nepřerušenou, jestliže nebude Švýcarsko opuštěno po dobu přesahující tři měsíce v kalendářním roce. Ve výjimečných případech může být tříměsíční lhůta prodloužena. Do doby pobytu se nezapočítávají doby bydlení státních občanů České republiky ve Švýcarsku, během nichž byli osvobozeni od pojistné povinnosti ve švýcarském pojištění starobním, pozůstalých a invalidním.

(3) Zpětná úhrada příspěvků zaplacených švýcarské pojišťovně pro starobní pojištění a pojištění pozůstalých před vstupem této smlouvy v platnost a jednorázové vyrovnání poskytované podle článku 14 odst. 2 až 4 a podle článku 17 nevylučují poskytnutí mimořádných důchodů podle odstavce 1. V těchto případech budou však zpětně uhrazené příspěvky a jednorázová vyrovnání zúčtovány s případně poskytnutými důchody.

a. Dávky, jejichž výše závisí na délce pojištění, se stanoví výhradně v rozsahu odpovídajícím dobám pojištění získaným podle českých právních předpisů.

b. Dávky nebo části dávek, jejichž výše není závislá na délce pojištění, se stanoví v poměru dob získaných výlučně podle českých právních předpisů ke 30 letům pojištění, nejvýše však do výše plné dávky; to neplatí pro dávky nebo části dávek poskytované k zajištění minimálního příjmu.

c. Doby přičítané k dobám pojištění po vzniku invalidity pro stanovení dávek podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a dávek pozůstalých se hodnotí v poměru dob pojištění získaných výlučně podle českých právních předpisů ke dvěma třetinám dob, které uplynuly mezi 16. rokem věku dotyčné osoby a vznikem invalidity či úmrtím, nejvýše však do plného dopočtu.

(1) Nedosahuje-li doba pojištění získaná podle českých právních předpisů 12 měsíců a nevznikne-li na jejím základě nárok na dávku, dávka se nepřizná.

(2) Při valorizaci důchodů přiznaných s přihlédnutím ke švýcarským dobám pojištění o pevnou jednotnou částku se zvýšení upraví v poměru uvedeném v článku 20 písm. b.

(3) Pro stanovení vyměřovacího základu pro výpočet dávek podle českých právních předpisů se doby pojištění získané podle švýcarských právních předpisů v rozhodném období vylučují.

(4) Podmínkou pro vznik nároku na plný invalidní důchod osobám, které pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vzniklý před dosažením 18 let věku nemohly být účastny pojištění, je trvalý pobyt na území České republiky.