RŮZNÁ USTANOVENÍ

a. dohodnou pro používání této smlouvy nutné prováděcí předpisy;

b. informují se vzájemně o změnách svých právních předpisů;

c. označí styčná místa k ulehčení styku mezi nositeli pojištění obou smluvních států;

d. informují se vzájemně o všech opatřeních, která byla přijata pro provádění této smlouvy.

(1) Úřady, nositelé pojištění a soudy smluvních států si poskytují navzájem takovou pomoc při provádění této smlouvy, jako by se jednalo o používání jejich vlastních právních předpisů. Pomoc je s výjimkou lékařských vyšetření bezplatná.

(2) Pro posouzení stupně invalidity nebo zdravotního stavu mohou nositelé pojištění každého smluvního státu přihlédnout ke zprávám a lékařským posudkům zaslaným nositeli pojištění druhého smluvního státu. Mají právo nechat pojištěnou osobu vyšetřit lékařem podle své volby.

(1) Osvobození nebo snížení správních poplatků stanovená právními předpisy jednoho smluvního státu pro listiny a jiné doklady, které se podle těchto právních předpisů předkládají, platí také pro obdobné listiny a jiné doklady, které se předkládají podle právních předpisů druhého smluvního státu.

(2) Úřady a nositelé pojištění obou smluvních států upustí u listin a jiných dokladů předkládaných při provádění této smlouvy od jejich ověřování diplomatickými nebo konzulárními úřady.

(1) Úřady, nositelé pojištění a soudy jednoho smluvního státu nesmějí odmítnout podání nebo jiné písemnosti z jazykových důvodů, jestliže jsou sepsány v úředním jazyce druhého smluvního státu nebo v jazyce anglickém.

(2) Při provádění této smlouvy mohou úřady, nositelé pojištění a soudy smluvních států navzájem a se zúčastněnými osobami nebo jejich zástupci přímo jednat v jejich úředních jazycích nebo v jazyce anglickém.

(1) Nositelé pojištění, kteří podle této smlouvy mají poskytovat dávky, zprošťují se své povinnosti platbou v měně svého státu.

(2) Má-li nositel pojištění jednoho smluvního státu provádět platby nositeli pojištění druhého smluvního státu, pak se poskytnou v měně druhého smluvního státu.

(3) Jestliže jeden smluvní stát omezí devizový styk, učiní smluvní státy neprodleně opatření, aby zajistily poukazy vzájemně dlužných částek podle ustanovení této smlouvy.

(4) Státní občané jednoho smluvního státu, kteří se zdržují na území druhého smluvního státu, mají neomezenou možnost dobrovolného pojištění podle právních předpisů o pojištění starobním, pozůstalých a invalidním svého domovského státu, zvláště také pokud jde o placení příspěvků na toto pojištění, jakož i možnost z něho získat důchody.

(1) Má-li osoba, které přísluší podle právních předpisů jednoho ze smluvních států dávky za škodu, která vznikla na území druhého smluvního státu, podle jeho právních předpisů, nárok na náhradu škody proti třetí osobě, pak platí:

a. nárok na náhradu škody přechází na nositele pojištění prvního smluvního státu povinného k poskytování dávek podle právních předpisů pro něj platných;

b. druhý smluvní stát uzná tento přechod.

(2) Mají-li nositelé pojištění obou smluvních států při použití odstavce 1 nárok na náhrady na základě téhož případu nastalé škody, jsou pak spoluvěřiteli. Ve vnitřním vztahu jsou povinni k dílčímu vyrovnání v poměru podle dávek, které mají nést.

(1) Spory, které vzniknou při provádění této smlouvy, budou řešeny příslušnými úřady smluvních států vzájemnou dohodou.

(2) Nebude-li možno dosáhnout touto cestou dohody, bude sporný případ předložen rozhodčí komisi, která rozhodne ve smyslu a duchu této smlouvy. Její složení a postup stanoví dohodou příslušné úřady smluvních států.