(1) Zdravotní pojišťovna může za účelem zajištění místní a časové dostupnosti hrazených služeb podle § 46 uzavřít smlouvu o poskytování a úhradě přeshraničních hrazených zdravotních služeb se zahraniční fyzickou nebo právnickou osobou oprávněnou poskytovat zdravotní služby podle právních předpisů cizího státu („zahraniční poskytovatel“).

(2) Smlouvu podle odstavce 1 lze uzavřít pouze se zahraničním poskytovatelem, který se od státní hranice České republiky nachází v dojezdové době stanovené pro příslušný obor nebo zdravotní služby podle nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb. Podmínka podle věty první se nepoužije pro poskytování zdravotních služeb v souvislosti s léčbou vzácného onemocnění.