3.1.5 Polyethylen s přísadami pro obaly parenterálních a očních přípravků
Získává se polymerizací ethylenu za tlaku v přítomnosti katalyzátoru nebo kopolymerizací ethylenu s nejvýše 20 % vyšších alkenových homologů (C₃ až C₅).
Vlastnosti
Prášek, kuličky, granule nebo průsvitné fólie různé tloušťky. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v ethanolu, v hexanu a v methanolu, dobře rozpustný v horkých aromatických uhlovodících. Měkne při teplotách mezi 70 °C až 140 °C.
Relativní hustota materiálu (2.2.5) je 0,890 až 0,965.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
V případě potřeby se materiál nařeže na kousky, jejichž největší rozměr nepřevyšuje 1 cm.
Roztok S1. 25 g se převede do baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem, přidá se 500 ml vody R a vaří se 5 h pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit, sleje se a část roztoku se ponechá pro zkoušku vzhledu. Zbytek se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Roztok S1 se použije nejdéle do 4 hod přípravy.
Roztok S2. 2,0 g se převedou do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 80 ml toluenu R a vaří se 1 h 30 min pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se na 60 °C a za stálého míchání se přidá 120 ml methanolu R. Roztok se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16). Baňka a filtr se promyjí 25 ml směsi 40 ml toluenu R a 60 ml methanolu R promývací tekutina se přidá k filtrátu a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 250,0 ml. Připraví se kontrolní roztok.
Roztok S3. 100 g se převede do kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 250 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Roztok se nechá ochladit a sleje se.
Vzhled roztoku. Roztok S1 je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku S1 se přidá 0,15 ml indikátoru směsného MBF RS. Ke změně zbarvení na modré se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Ke 100 ml roztoku S1 se přidá 0,2 ml oranže methylové RS. K dosažení počátku barevného přechodu se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S1 při 220 nm až 350 nm je nejvýše 0,2.
Redukující látky. Ke 20 ml roztoku S1 se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 20,0 ml manganistanu draselného 0,002 mol/l VS. Vaří se pod zpětným chladičem 3 min a rychle se ochladí. Přidá se 1 g jodidu draselného R a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,01 mol/l VS za použití 0,25 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami odměrného roztoku při titraci a slepé zkoušce je nejvýše 0,5 ml.
Látky rozpustné v hexanu. 1,00 g se převede do 250ml kuželové baňky z borokřemičitého skla se zabroušeným hrdlem. Přidá se 100 ml hexanu R a vaří se 4 h pod zpětným chladičem za stálého míchání. Ochladí se v ledové vodě a rychle se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (16), teplota roztoku se udržuje na 0 °C. (Doba filtrace nemá překročit 5 min; pokud je třeba, zrychlí se filtrace přetlakem.) 20 ml filtrátu v předvážené skleněné misce se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se suší 1 h při 100 °C až 105 °C. Hmotnost zbytku se neliší o více než 10 % od typového vzorku a je nejvýše 5 %.
Extrahovatelný hliník. Nejvýše 1 μg Al/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonové plazmě (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hliníku (200 μg Al/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Měří se emisní intenzita při 396,15 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 396,25 nm.
Ověří se nepřítomnost hliníku v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelný chrom. Nejvýše 0,05 μg Cr/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonové plazmě (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku chromu (100 μg Cr/ml) zředěním směsí objemů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (2 + 8).
Měří se emisní intenzita při 205,55 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 205,50 nm.
Ověří se nepřítomnost chromu v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelné těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S3 vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (2,5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Extrahovatelný titan. Nejvýše 0,05 μg Ti/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonové plazmě (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku titanu (100 μg Ti/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Měří se emisní intenzita při 336,12 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 336,16 nm.
Ověří se nepřítomnost titanu v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelný vanad. Nejvýše 10 μg V/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonové plazmě (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vanadu (1 mg V/ml) zředěním směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (2 + 8).
Měří se emisní intenzita při 292,40 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 292,35 nm.
Ověří se nepřítomnost vanadu v použité kyselině chlorovodíkové.
Extrahovatelný zinek. Nejvýše 1 µg Zn/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zinku (10 µg Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Změří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.
Extrahovatelné zirkonium. Nejvýše 100 µg Zr/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií v argonové plazmě (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S3.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zirkonia (1 µg Zr/ml) zředěním směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (2 + 8).
Měří se emisní intenzita při 343,82 nm; použije se hodnota spektrálního pozadí při 343,92 nm.
Ověří se nepřítomnost zirkonia v použité kyselině chlorovodíkové.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky. Tento limit se nevztahuje na zkoušený materiál, u něhož byl použit oxid titaničitý k zneprůhlednění materiálu.
Doplňkové zkoušky
Všechny tyto zkoušky nebo jejich část se provádějí pouze tehdy, jestliže je to opodstatněno uvedeným složením zkoušeného materiálu.
Fenolické antioxidanty. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),
- mobilní fáze, kterou jsou jednotlivé následující směsi:
- mobilní fáze 1 při průtoku 2 ml/min, která je směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (30 + 70),
- mobilní fáze 2 při průtoku 1,5 ml/min, která je směsí objemových dílů vody R, tetrahydrofuranu R a acetonitrilu R (10 + 30 + 60),
- mobilní fáze 3 při průtoku 1,5 ml/min, která je směsí objemových dílů vody R, 2-propanolu R a methanolu R (5 + 45 + 50),
- spektrofotometrického detektoru, 280 nm.
Chromatografický systém musí zajistit:
- rozlišení nejméně 8 mezi píky odpovídajícími butylhydroxytoluenu R a stabilizátoru polymerů R1 s mobilní fází 1,
- rozlišení nejméně 2 mezi píky odpovídajícími stabilizátoru polymerů R2 a stabilizátoru polymerů R3 s mobilní fází 2,
- rozlišení nejméně 2 mezi píky odpovídajícími stabilizátoru polymerů R4 a stabilizátoru polymerů R9 s mobilní fází 3.
Zkoušený roztok S21. 50,0 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. Připraví se kontrolní roztok z kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2.
Zkoušený roztok S22. 50,0 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Odparek se rozpustí v 5,0 ml dichlormethanu R. Připraví se kontrolní roztok z kontrolního roztoku odpovídajícího roztoku S2.
Z následujících porovnávacích roztoků se připraví pouze ty roztoky, které jsou potřebné pro analýzu fenolických antioxidantů uvedených ve složení zkoušené látky.
Porovnávací roztok (a). 25,0 mg butylhydroxytoluenu R a 60,0 mg stabilizátoru polymerů R1 se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R3 a 60,0 mg stabilizátoru polymerů R2 se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R4 a 60,0 mg stabilizátoru polymerů R9 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 25,0 mg butylhydroxytoluenu R se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (e). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R1 se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (f). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R5 se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (g). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R3 se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (h). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R2 se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a tetrahydrofuranu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (i). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R4 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (j). 60,0 mg stabilizátoru polymerů R9 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Jestliže zkoušená látka obsahuje butylhydroxytoluen R nebo stabilizátor polymerů R1, použije se mobilní fáze 1 a nastříkne se 20 µl roztoku S21, 20 µl odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 µl porovnávacího roztoku (a) a buď 20 µl roztoku (d), nebo (e), nebo 20 µl roztoků (d) a (e).
Jestliže zkoušená látka obsahuje jeden nebo více následujících antioxidantů:
- stabilizátor polymerů R2,
- stabilizátor polymerů R3,
- stabilizátor polymerů R4,
- stabilizátor polymerů R5,
- stabilizátor polymerů R9,
použije se mobilní fáze 2 a nastříkne se 20 µl roztoku S21, 20 µl odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 µl porovnávacího roztoku (b) a 20 µl každého porovnávacího roztoku antioxidantu v tomto seznamu, který je uveden ve složení zkoušené látky.
Jestliže zkoušená látka obsahuje stabilizátor polymerů R4 nebo stabilizátor polymerů R9 nebo oba tyto stabilizátory, použije se mobilní fáze 3 a nastříkne se 20 µl roztoku S22, 20 µl odpovídajícího kontrolního roztoku, 20 µl porovnávacího roztoku (c) a buď 20 µl porovnávacího roztoku (i), nebo (j), nebo 20 µl roztoků (i) a (j).
Ve všech případech se chromatogram zaznamenává po dobu 30 min; chromatogramy odpovídající roztokům S21 a S22 mají pouze píky antioxidantu uvedených ve složení a menší píky, které se také objevují na chromatogramech odpovídajících kontrolním roztokům. Plochy píků roztoků S21 a S22 jsou menší než odpovídající plochy píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (d) až (j).
Nefenolické antioxidanty. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.
Zkoušený roztok S23. 100 ml roztoku S2 se odpaří ve vakuu při 45 °C do sucha. Odparek se rozpustí ve 2 ml dichlormethanu okyseleném R.
Porovnávací roztok (k). 60 mg stabilizátoru polymerů R6 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (l). 60 mg dioktadecyldisulfidu R se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (m). 60 mg stabilizátoru polymerů R7 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (n). 60 mg stabilizátoru polymerů R8 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Porovnávací roztok (o). 60 mg stabilizátoru polymerů R7 a 60 mg stabilizátoru polymerů R8 se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. 2 ml roztoku se zředí dichlormethanem okyseleným R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně 20 µl zkoušeného roztoku S23, 20 µl porovnávacího roztoku (o) a po 20 µl porovnávacích roztoků odpovídajících všem fenolickým a nefenolickým antioxidantům zmíněným v typovém složení zkoušeného materiálu. Vyvíjí se hexanem R po dráze 18 cm. Nechá se uschnout a vyvíjí se podruhé dichlormethanem R po dráze 17 cm. Vrstva se nechá usušit a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Postříká se jodem v lihu RS a po 10 min až 15 min se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 není intenzivnější než skvrny na odpovídajících polohách na chromatogramech porovnávacích roztoků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (o) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
Amidy a stearany. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití dvou desek s vrstvou silikagelu GF₂₅₄R.
Zkoušený roztok. Roztok S23.
Porovnávací roztok (p). 20 mg kyseliny stearové R se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R.
Porovnávací roztok (q). 40 mg oleamidu R se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R.
Porovnávací roztok (r). 40 mg erukamidu R se rozpustí ve 20 ml dichlormethanu R.
Na dvě vrstvy se nanese po 10 µl roztoku S23. Na první vrstvu se nanese 10 µl porovnávacího roztoku (p) a na druhou vrstvu se nanese po 10 µl porovnávacích roztoků (q) a (r).
První vrstva se vyvíjí směsí objemových dílů ethanolu R a trimethylpentanu R (25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem dichlorfenolindofenolatu sodného R (2 g/l) v ethanolu R a zahřívá se v sušárně několik minut při 120 °C, dokud se skvrny nevybarví. Skvrny odpovídající kyselině stearové na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 mají shodnou polohu (R_F asi 0,5), ale nejsou intenzivnější než skvrna se stejnou polohou na chromatogramu porovnávacího roztoku (p).
Druhá vrstva se vyvíjí hexanem R po dráze 13 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a znovu se vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se nechá usušit a postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (40 g/l) v ethanolu R. Zahřívá se v sušárně při 120 °C, dokud se skvrny nevybarví. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku S23 odpovídající erukamidu nebo oleamidu mají shodnou polohu (R _Fasi 0,2) s odpovídajícími skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků (q) a (r), ale nejsou intenzivnější.
Přísady
- Butylhydroxytoluen R, nejvýše 0,125 %,
- dioktadecyldisulfid R, nejvýše 0,3 %,
- stabilizátor polymerů R1, nejvýše 0,3 %,
- stabilizátor polymerů R2, nejvýše 0,3 %,
- stabilizátor polymerů R3, nejvýše 0,3 %,
- stabilizátor polymerů R4, nejvýše 0,3 %,
- stabilizátor polymerů R5, nejvýše 0,3 %,
- stabilizátor polymerů R6, nejvýše 0,3 %,
- stabilizátor polymerů R7, nejvýše 0,3 %,
- stabilizátor polymerů R8, nejvýše 0,3 %,
- stabilizátor polymerů R9, nejvýše 0,3 %.
Celkový obsah shora uvedených antioxidačních přísad je nejvýše 0,3 %.
- Hydrotalcit, nejvýše 0,5 %,
- alkanamidy, nejvýše 0,5 %,
- alkenamidy, nejvýše 0,5 %,
- křemičitan sodno-hlinitý, nejvýše 0,5 %,
- oxid křemičitý, nejvýše 0,5 %,
- benzoan sodný, nejvýše 0,5 %,
- estery nebo soli mastných kyselin, nejvýše 0,5 %,
- fosforečnan sodný, nejvýše 0,5 %,
- parafinový olej, nejvýše 0,5 %,
- oxid zinečnatý, nejvýše 0,5 %,
- mastek, nejvýše 0,5 %,
- stearan vápenatý nebo stearan zinečnatý nebo jejich směs, nejvýše 0,5 %,
- oxid titaničitý, nejvýše 4 %.

A. K 0,25 g se přidá 10 ml toluenu R a vaří se asi 15 min pod zpětným chladičem. Několik kapek roztoku se nanese na destičku chloridu sodného a rozpouštědlo se odpaří v sušárně při 80 °C. Změří se infračervené absorpční spektrum (2.2.24). Spektrum vykazuje absorpční maxima při 2920 cm^-1 až 2850 cm^-1, 1465 cm^-1, 1375 cm^-1, 1170 cm^-1 730 cm^-1, 720 cm^-1 získané spektrum je shodné se spektrem materiálu zvoleného podle typu vzorku. Jestliže je zkoušený materiál ve formě fólie, lze přímo změřit spektrum odříznutého kousku o vhodné velikosti.

B. Doplňkové zkoušky odpovídající přítomným přísadám, viz Zkoušky na čistotu, jsou zároveň zkouškami totožnosti.