A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy o síle 0,75 mm připravené z následující směsi: 0,3 g karbomeru R se smíchá s 240 ml vody R a nechá se stát 1 h za mírného protřepávání; postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS za stálého protřepávání se upraví na pH 7 a přidá se 30 g silikagelu H R. Deska s vrstvou se 1 h zahřívá při 110 °C, nechá se vychladnout a ihned se použije.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg dihydrostreptomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg dihydrostreptomyciniumsulfatu CRL, 10 mg kanamyciniummonosulfatu CRL a 10 mg neomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se roztokem dihydrogenfosforečnanu draselného R (70 g/l) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se směsí stejných objemů roztoku dihydroxynaftalenu R (2 g/l) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R (460 g/l). Zahřívá se 5 min až 10 min na 150 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny tři zřetelně oddělené skvrny.