B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku připraveného v odstavci Zkoušený roztok (a) se převedou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou zábrusovou nebo polytetrafluoroethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře, zahřívá se 3 h ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem a ochladí se.
Porovnávací roztok (a). 25 mg beklomethasondipropionatu CRL se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zkumavky se zabroušenou skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 3 h při 45 °C za ochrany před světlem a ochladí se.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) jsou patrny nejvýše dvě zřetelně oddělené skvrny, které se polohou a velikostí shodují se skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) jsou patrny nejvýše dvě zřetelně oddělené skvrny, které polohou a barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí se shodují se skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shodují s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu R_F zřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).