B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 25 mg biperideniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg biperidenu nečistoty A CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 2 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, methanolu R a toluenu R (1 + 1 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS a potom dusitanem sodným RS a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.