C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 1 mg kyseliny chlorogenové R, 1 mg kyseliny kávové R, 2,5 mg rutinu R a 2,5 mg hyperosidu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu, postříká se roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou v dolní polovině tři skvrny (v pořadí stoupající hodnoty R_F): žlutohnědá (rutin), světle modrá (kyselina chlorogenová) a žlutohnědá (hyperosid), v horní třetině chromatogramu je světle modrá skvrna (kyselina kávová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají tři skvrny (rutin, kyselina chlorogenová, hyperosid) polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrna odpovídající rutinu je jen velmi slabá, skvrna odpovídající hyperosidu je intenzivní. Blízko čela chromatogramu je červená skvrna (chlorofyly). Mezi touto skvrnou a polohou, která je vymezena skvrnou kyseliny kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku, je hnědožlutá skvrna (kvercetin).