C. Provede se tenkovrstvá chromatogramie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.
Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (500) se smíchá s 20 ml methanolu R a zahřívá se 10 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 10 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.
Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (16 + 16 + 69) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a vyvíjí se stejným způsobem ještě jednou. Usuší se v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna (swertiamarin) na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné i další velmi slabě zbarvené skvrny. Vrstva se postříká anisaldehydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je žlutohnědá skvrna (rutin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna swertiamarinu zbarvena hnědě, těsně nad ní je slabá, nažloutlá skvrna, mezi touto skvrnou a čelem chromatogramu je několik většinou šedých, velmi slabě zbarvených skvrn, na čele chromatogramu je červenofialová skvrna. Pod skvrnou swertiamarinu je intenzivní, slabě difuzní žlutá skvrna. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna swertiamarinu na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivně hnědá až hnědožlutá, těsně nad ní je světle zelená až žlutozelená skvrna, mezi touto skvrnou a čelem chromatogramu je několik namodralých nebo nažloutlých skvrn, čelo chromatogramu je zbarveno slabě červenofialově. Pod skvrnou swertiamarinu jsou intenzivní světle zelené až žlutozelené skvrny a slabě zbarvené, nahnědlé skvrny.