C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R
Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g laktosy nebo mannitolu se protřepává s 10 ml vody R, v případě potřeby se zfiltruje.
Porovnávací roztok (a). 0,10 g laktosy R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,10 g mannitolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (a) a porovná-vacího roztoku (b).
Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a nanesené body se dobře usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlorethanu R(10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm.
Poměry jednotlivých složek mobilní fáze je třeba přesně dodržet, i malý nadbytek vody způ-sobí zákal.
Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vyvíjení se ihned opakuje za použití nově připravené mobilní fáze. Usuší se v proudu teplého vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu do odstranění pachu acetonu a pak se suší 15 min při 100 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l), usuší se v proudu studeného vzduchu a zahřívá se 15 min při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) odpovídající laktose nebo hlavní skvrně na chromatogramu (b) odpovídající mannitolu.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.