C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 65 °C. Po ochlazení se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 2,0 mg kyseliny kávové R, 5 mg hyperosidu R a 5 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10+10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pak se postříká roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrny skvrny v pořadí vzrůstající hodnoty R_F odpovídající rutinu a hyperosidu fluoreskující žlutooranžově až hnědooranžově a skvrna odpovídající kyselině kávové fluoreskující zelenomodře. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrna fluoreskuje hnědožlutě až oranžově. Nachází se v poloze těsně nad skvrnou hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku. V denním světle tato skvrna zřetelně vyniká mezi ostatními. Skvrna odpovídající polohou rutinu fluoreskuje také hnědožlutě. Pod ní mohou být dvě skvrny fluoreskující žlutě. Mezi skvrnami rutinu a hyperosidu jsou skvrny fluoreskující oranžově a žlutě. Mezi skvrnami hyperosidu a kyseliny kávové je až pět skvrn fluoreskujících žlutě až oranžově. Těsně pod skvrnou kyseliny kávové je patrna skvrna fluoreskující modře.