12. § 6 odst. 1 a 2 včetně poznámek č. 3), 3a), 3b) a 3c) znějí:
„(1) Zaměstnavatel může při přijetí zaměstnance do zaměstnání³) a při přeložení na žádost zaměstnance^3a) poskytovat zaměstnanci náhrady jako při pracovní cestě nejvýše v rozsahu a do výše stanovené v § 4 a 5, nejdéle však po dobu tří let.
(2) Zaměstnavatel při dočasném přidělení zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě^3b) a při přeložení z důvodu nezbytné provozní potřeby^3c) poskytne zaměstnanci náhrady jako při pracovní cestě nejvýše v rozsahu a do výše stanovené v § 4 a 5.
³) Např. § 33 odst. 1 zákoníku práce.
^3a) § 40 zákoníku práce.
^3b) § 38 odst. 4 zákoníku práce.
^3c) § 38 odst. 3 zákoníku práce.“.