400 (1) Z látek a předmětů, které patří pod pojem třídy 4.1, podléhají podmínkám obsaženým v bodu 400 (2) až 424 a tím se stávají látkami a předměty RID (PNZ) ty, které jsou vyjmenovány v bodu 401, nebo které spadají pod souhrnné označení uvedené v tomto bodu.
Pozn. O množství látek uvedených v bodu 401, které nepodléhají oddílu “Přepravní podmínky“, viz bod 401a.
Látky samovolně se rozkládající

(2) Pojem třída 4.1 zahrnuje látky a předměty, které dle bodu 4 (7) nejsou kapalné nebo samovolně se rozkládající kapalné látky. Do třídy 4.1 jsou zařazeny:
– lehce zápalné pevné látky a předměty, jako i pevné látky a předměty, které se zapálí jiskrou nebo mohou působením tření způsobit požár;
– látky samovolně se rozkládající, které se (při normálních nebo zvýšených teplotách) mimořádně vysokými přepravními teplotami nebo při kontaktu se znečištěním kloní k silně exotermickému rozkladu;
– samovolně se rozkládajícím látkám látky podobné, které se od látek samovolně se rozkládajících odlišují v samočinně účinkujícím rozkladu při teplotě vyšší než 75 °C (SADT)¹), které se kloní k silně exotermickému rozkladu a které v určitých obalech mohou splňovat kritéria pro výbušné látky třídy 1;
– výbušné látky, které jsou navlhčeny takovým množstvím vody nebo alkoholu nebo obsahují takové množství změkčovacího nebo inertizačního prostředku, že jsou potlačeny výbušné vlastnosti.
Pozn. 1. Látky samovolně se rozkládající a přípravky z látek samovolně se rozkládajících nejsou považovány za látky samovolně se rozkládající třídy 4.1, jestliže
– jsou látkami výbušnými dle kritérií pro třídu 1,
– jsou látkami působícími zápalně (oxidačně) odpovídajícími svým chováním podmínkám třídy 5.1,
– jsou organickými peroxidy dle kritérií pro třídu 5.2,
– jejich štěpná teplota je menší než 300 J/g,
– jejich teplota samočinně účinkujícího rozkladu (SADT) u odesílaného kusu o 50 kg je vyšší jak 75 °C nebo
– zkoušky prokázaly, že jsou látkami typu G [viz Příručka zkoušky a kritéria, díl II, odst. 20.4.2 g)].

2. Rozkladné teplo lze prokázat podle jedné z libovolných mezinárodně uznaných metod, např. dle dynamické diferenční kalorimetrie a dle adiabatické kalorimetrie.

3. SADT je nejnižší teplota, při které se látka v přepravním obalu může exotermicky rozložit. Potřebné podmínky pro určení této teploty jsou uvedeny v Příručce zkoušky a kritéria, díl II, kapitola 20 a odstavec 28.4.

(3) Látky a předměty třídy 4.1 se dělí na:
Na základě stupně své nebezpečnosti se látky a předměty třídy 4.1, s výjimkou látek číslic 5 a 15, zařadí v jednotlivých číslicích bodu 401 do jedné z následujících skupin:
Všechny pevné látky, obvykle navlhčené, které jsou v suchém stavu zařazeny jako výbušné, se zařadí do skupiny a) jednotlivých číslic.
Látky samovolně se rozkládající se zařadí do skupiny b) jednotlivých číslic.
Látky podobné samovolně se rozkládajícím látkám se zařadí do skupin b) nebo c) jednotlivých číslic.

a) velmi nebezpečné;

b) nebezpečné;

c) méně nebezpečné.

A. Organické zápalné pevné látky a předměty

B. Anorganické zápalné pevné látky a předměty

C. Výbušné látky v nevýbušném stavu

D. Látky podobné samovolně se rozkládajícím látkám

E. Látky samovolně se rozkládající, které nevyžadují kontrolu teploty

F. Prázdné obaly

(4) Zařazení jmenovitě neuvedených látek a předmětů do číslic 3 až 8 bodu 401, jakož i do skupin v těchto číslicích, může být provedeno na základě zkušeností nebo na základě výsledků zkušebních postupů podle Příručky zkoušky a kritéria, díl III, odstavec 33.2.1. Zařazení do číslic 11 až 14, 16 a 17, jakož i do skupin v těchto číslicích musí být provedeno na základě výsledků zkušebních postupů podle Příručky zkoušky a kritéria, díl III, odstavec 33.2.1; přitom se musí přihlédnout ke zkušenostem, jestliže vedou k přísnějšímu zařazení.

(5) Jestliže se jmenovitě neuvedené látky a předměty zařazují do číslic bodu 401 podle zkušebních postupů Příručky zkoušky a kritéria, díl III, odstavec 33.2.1, platí tato kritéria:

a) Lehce zápalné práškovité, zrnité nebo pastovité látky číslic 1, 4, 6 až 8, 11, 12, 14, 16 a 17 se zařadí do třídy 4.1, jestliže se mohou snadno zapálit po krátkém styku se zápalným zdrojem (např. hořící zápalkou) a plamen se při zapálení rychle rozšiřuje, čas vyhoření je menší než 45 s na měrnou vzdálenost 100 mm nebo rychlost hoření je větší než 2,2 mm/s.

b) Kovový prášek nebo prášek kovových slitin číslice 13 se zařadí do třídy 4.1, jestliže může být zapálen plamenem a reakce se rozšíří na celý vzorek za 10 minut nebo méně.

(6) Zařazují-li se jmenovitě neuvedené látky a předměty do skupin číslic bodu 401 podle zkušebních postupů Příručky zkoušky a kritéria, díl III, odstavec 33.2.1, platí tato kritéria:

a) Zápalné pevné látky číslic 4, 6 až 8, 11, 12, 14, 16 a 17, které měly při zkoušce čas vyhoření menší než 45 s na měrnou vzdálenost 100 mm a u nichž
i) proběhl plamen navlhčenou zónu, se zařadí do skupiny b),
ii) plamen na navlhčené zóně zhasne do 4 minut, se zařadí do skupiny c).

b) Kovový prášek nebo prášek kovových slitin číslice 13, u nichž se při zkoušce rozšíří reakce
i) po celém vzorku za 5 minut nebo méně, se zařadí do skupiny b),
ii) po celém vzorku za více než 5 minut, se zařadí do skupiny c).

(7) Spadají-li látky třídy 4.1 vlivem příměsí do jiných oblastí nebezpečí, než do kterých látky bodu 401 patří, je třeba tyto směsi zařadit do těch číslic, popř. skupin, do kterých patří na základě svého skutečného stupně nebezpečnosti.
Pozn. O zařazení roztoků a směsí (jako přípravky a odpady), viz také bod 3 (3).

(8) Pokud jsou látky a předměty jmenovitě uvedeny ve více skupinách jedné číslice bodu 401, může se odpovídající skupina zjistit na základě výsledků zkušebních postupů Příručky zkoušky a kritéria, díl III, odstavec 33.2.1 a kritérií odst. (6).

(9) S pomocí zkušebních postupů Příručky zkoušky a kritéria, díl III, odstavec 33.2.1 a kritérií odst. (6) může být rovněž zjištěno, že povaha některé jmenovitě uvedené látky je taková, že nepodléhá podmínkám této třídy (viz bod 414).

(10) Chemicky nestabilní látky třídy 4.1 je povoleno přepravovat jen v případě, že byla provedena potřebná opatření k zabránění nebezpečné rozkladné nebo polymerizační reakce v průběhu přepravy. Za tím účelem se musí dbát zvláště na to, aby nádoby neobsahovaly žádné látky, které by tyto reakce podpořily.

(11) Zápalné pevné látky, oxidující, které jsou přiřazeny číslu k označení látky 3097 Doporučení OSN, není dovoleno přepravovat [viz však bod 3 (3), poznámka 1 pod tabulkou v odst. 2.3.1].

(12) Rozklad látek samovolně se rozkládajících může být vyvolán teplem, stykem s katalytickými nečistotami (např. kyselinami, sloučeninami těžkých kovů, zásadami), třením nebo úderem. Rychlost rozkladu se zvyšuje se stoupající teplotou a je rozdílná podle druhu látky. Rozklad může, zvláště jestliže nedojde k zapálení, mít za následek vývin jedovatých plynů nebo par. U určitých látek samovolně se rozkládajících musí být hlídána teplota. Některé látky samovolně se rozkládající se mohou především pod uzavřením výbušně rozkládat. Tato vlastnost může být změněna po přidání ředidel nebo při použití vhodných obalů. Některé látky samovolně se rozkládající prudce hoří. Látky samovolně se rozkládající jsou například určité sloučeniny níže uvedených typů:
alifatické azosloučeniny (-C-N=N-C-);
organické azidy (-C-N₃);
diazoniové soli (-CN₂⁺Z-);
N-nitroso sloučeniny (-N-N=O);
aromatické sulfonohydrazidy (-SO₂-NH-NH₂).
Tento výčet je neúplný, látky s jinými reaktivními skupinami a určité látkové směsi mohou mít podobné vlastnosti.

(13) Látky samovolně se rozkládající jsou na základě jejich stupně nebezpečnosti rozděleny do sedmi typů. Zásady pro přiřazení látek, které v bodu 401 nejsou jmenovány, jsou uvedeny v Příručce zkoušky a kritéria, díl III, odstavec 33.2.1. Typy látek samovolně se rozkládajících začínají od typu A, který není připuštěn k přepravě v obalu, v kterém byl zkoušen, až po typ G, který nepodléhá podmínkám pro látky samovolně se rozkládající třídy 4.1 [viz bod 414 (5)]. Přiřazení látek samovolně se rozkládajících typů B až F se bezprostředně vztahuje na připuštěná největší množství v jednom balení.

(14) Následující samovolně se rozkládající látky nejsou připuštěny k přepravě:
– látky samovolně se rozkládající typ A [viz Příručka zkoušky a kritéria, díl II, odstavec 20.4.2 a)];
– látky samovolně se rozkládající, které mají SADT ≤ 55 °C.

(15) V bodě 401 jmenované látky samovolně se rozkládající a přípravky látek samovolně se rozkládajících jsou přiřazeny k souhrnným označením číslic 31 až 40 a číslům k označení látky 3221 až 3230.
Látky číslic 31 až 40 jsou zařazeny na základě technicky čisté látky (pokud není uvedena menší koncentrace jak 100 % zvlášť). U jiných koncentrací může být látka zařazena podle postupů v Příručce zkoušky a kritéria, díl III, odstavec 33.2.1.
Souhrnná označení určují:
– typ (B až F) látek samovolně se rozkládajících, viz odst. (13);
– skupenství (tekuté/pevné).

(16) Klasifikaci látek samovolně se rozkládajících nebo přípravků látek samovolně se rozkládajících, které v bodě 401 nejsou uvedeny, jakož i jejich přiřazení k souhrnnému označení zajistí příslušné úřady²) země původu. Jestliže země původu není smluvním státem COTIF, musí klasifikaci a přepravní podmínky uznat příslušný úřad prvního smluvního státu COTIF, který přijde do styku se zásilkou.

(17) Aktivační přísady, jako zinkové sloučeniny, se mohou přidat k určitým látkám samovolně se rozkládajícím, ke změně jejich reakční schopnosti. Podle typu a koncentrace aktivační přísady může poklesnout tepelná stabilita a to může mít za následek změnu výbušných vlastností. Pokud dojde ke změně jedné z těchto vlastností je třeba novou úpravu hodnotit podle způsobu zařazení.

(18) Vzorky látek samovolně se rozkládajících nebo přípravků látek samovolně se rozkládajících, které v bodě 401 nejsou uvedeny, pro které nejsou k dispozici úplné zkušební podmínky a které je nutno přepravit k provedení dalších zkoušek a hodnocení, je třeba zařadit odpovídajícímu označení typu C látek samovolně se rozkládajících, jestliže
– podle zjištěných údajů není vzorek nebezpečnější než nějaká látka samovolně se rozkládající typ B;
– vzorek je zabalen podle metody balení OP2 a hmotnost na vůz nepřesahuje 10 kg.
Vzorky, které vyžadují kontrolu teploty, nesmí být přepravovány.

(19) Pro zajištění bezpečné přepravy látek samovolně se rozkládajících, jsou tyto v mnoha případech desensibilizovány ředidlem. Jestliže je pevně stanoven procentní obsah látky, tento se vztahuje k obsahu hmoty, zaokrouhlené na nejbližší celou číslici. Jestliže je použito ředidlo, musí být látka samovolně se rozkládající spolu s ředidlem vyzkoušena a to v koncentraci a formě užívané při přepravě. Ředidla, kterými se látka samovolně se rozkládající při uvolňování z obalu může obohatit na nebezpečný stupeň, se nesmí používat. Každé ředidlo se musí s látkou samovolně se rozkládající snášet. Z tohoto pohledu se pevná nebo tekutá ředidla považují za snášenlivá, jestliže nemají žádné nepříznivé (škodlivé) účinky na tepelnou stabilitu a druh nebezpečnosti látky samovolně se rozkládající.