VÝPOČETNÍ METODA
1 Úvod
Vypočtené hodnoty tenze par mohou být použity:
- k rozhodnutí, která z experimentálních metod je vhodná (pro danou látku)
- k provedení odhadu nebo stanovení mezních hodnot v případech, kde experimentální metoda nemůže být aplikována z technických důvodů (včetně případů, kdy tlak par je neměřitelně nízký)
- jako pomoc při identifikaci případů, kdy neexistence experimentálních měření je odůvoditelná neboť tenze par je při pokojové teplotě pravděpodobně nižší než 10-5 Pa.
2 Princip metody
Tenze par kapalin a tuhých látek může být stanovena výpočtem podle modifikovanáho Watsonova korelačního vztahu (a). Požaduje se pouze jeden experimentální údaj a to normální teplota varu. Metoda je vhodná pro tlaky zahrnující oblast od 105 do 10-5 Pa. Podrobná informace o metodě je k dispozici v literatuře (b).
3 Postup výpočtu
| kde | |
| T = | teplota, pro kterou je tenze par vypočítávána |
| Tb = | teplota varu při normálním tlaku |
| Tvp = | vypočtená tenze par při teplotě T |
| ΔHvb = | výparné teplo |
| ΔZb = | komresibilitní součinitel (užije se hodnota 0,97) |
| m = | empirický faktor, jehož hodnota závisí |
| na skupenském stavu při teplotě T, pro níž je | |
| prováděn výpočet |
Dále:
kde KF je empirický součinitel související s polaritou zkoušené látky. Pro různé skupiny látek jsou hodnoty KF uvedeny v literatuře (b).
Velmi často jsou k dispozici údaje, kde je teplota varu udána při sníženém tlaku. V takovém případě je uváděn v literatuře (b) pro výpočet tenze par vztah:
kde T1 je teplota varu při sníženém tlaku P1.
4 Uvádění výsledků
Je-li použita výpočtová metoda, zpráva musí obsahovat podrobné údaje o způsobu výpočtu.
5 Literatura
(a) K. M. Watson, Ind. Eng. Chem., 1943, sv. 35, str. 398
(b) W. J. Lyman, W. F. Reehl, D. H. Rosenblatt: Handbook of Chemical Estimation Methods, McGraw - Hill 1982.