(1) Právo na náhradu škody nemá ten,
a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo
b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.
(2) Právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud
a) v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu,5)
b) bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání,6)
c) výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání,7)
d) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 písm. a) až c) trestního řádu,
e) vykonaný trest odnětí svobody nebo doba, kterou pachatel strávil ve vazbě, byly zohledněny v odsuzujícím rozsudku nebo započítány do jím uloženého trestu.