2. Při hodnocení vztahu mezi dávkou a odpovědí u

a) látek toxických při opakované dávce a toxických pro reprodukci se stanoví nejvyšší dávka, při které ještě není pozorována žádná statisticky významná nepříznivá odpověď organismu pokusných zvířat v porovnání s kontrolní skupinou (dále jen „NOAEL“). Není-li možné stanovit NOAEL, stanoví se nejnižší dávka, při které je již pozorována statisticky významná nepříznivá odpověď organismu pokusných zvířat jako projev toxických účinků látky v porovnání s kontrolní skupinou (dále jen „LOAEL“). Vydělením hodnoty NOAEL (LOAEL) součinem faktoru nejistoty (dále jen „UF“) a modifikujícího faktoru (dále jen „MF“) se vypočte referenční dávka (dále jen „RfD“), tj. denní dávka, při které se při celoživotní expozici s vysokou pravděpodobností neprojeví nepříznivý účinek látky na zdraví člověka. UF a MF kvantifikují nejistoty spojené s odhadem použitých a stanovených veličin.
V případě látek s kumulativním účinkem je vhodnější použít pro další hodnocení místo RfD hodnotu tolerovaného přívodu (dále jen „TI“), tj. týdenní dávky, při které se při celoživotní expozici s vysokou pravděpodobností neprojeví nepříznivý účinek látky na zdraví člověka. TI se vypočte obdobně jako RfD;

b) látek karcinogenních se předpokládá, že nepříznivý účinek na zdraví se může projevit při jakékoliv dávce (bezprahový účinek). Základním krokem při hodnocení vztahu mezi dávkou a účinkem je konstrukce vhodného modelu, kterým se extrapoluje pravděpodobnost vzniku nádorového onemocnění z oblasti dávek použitých v pokusných studiích nebo zjištěných v epidemiologických studiích směrem k nulové dávce. Faktor směrnice (dále jen „CSF“) vyjadřuje schopnost látky vyvolat nádorové onemocnění;

c) látek akutně toxických, u kterých nelze stanovit hodnotu NOAEL (LOAEL) na základě zkoušek provedených stanovenými metodami⁴) se pouze určí, zda při zjištěné LD₅₀, LC₅₀ nebo diskriminační dávce může způsobit akutní otravu;

d) látek žíravých, dráždivých a senzibilizujících se pouze určí, zda a jak může látka nepříznivě působit na kůži, oči a sliznice;

e) látek výbušných, hořlavých a oxidujících se vztah mezi dávkou a účinkem nehodnotí.