(1) Výši náhrady škody lze určit i nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než je horní hranice stanovená v § 52; výše náhrady škody však musí činit u jednotlivého vojáka nejméně jednu desetinu skutečné škody, nejvýše však ve výši stanovených horních hranic. Byla-li škoda způsobena za velmi ztížených podmínek výcviku anebo utrpěl-li voják při způsobení škody vážnou újmu na zdraví, lze náhradu škody snížit u jednotlivého vojáka i pod jednu desetinu náhrady škody uvedené v první větě, popřípadě lze od náhrady škody upustit. Jde-li o škodu způsobenou po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek nebo o škodu na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat, anebo o škodu způsobenou ztrátou svěřených předmětů, může náhradu škody nižší částkou určit pouze soud.