(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti vojáka propuštěného z vojenské činné služby činí rozdíl mezi průměrným výdělkem¹⁶) před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání a výší nemocenského. U vojáka, který byl před nástupem vojenské činné služby samostatně výdělečně činný, se za průměrný výdělek považuje základ daně z příjmů¹⁷) za poslední zdaňovací období. Náhrada za ztrátu na výdělku náleží však nejvýše ve výši dvacetinásobku minimální mzdy.¹³)