(3) Neschopnost ke službě pro nemoc nebo úraz vojáka může stanovit pouze lékař zdravotnického zařízení uvedeného v § 90 odst. 2. Při onemocnění mimo místo služebního zařazení je voják povinen prokazatelným způsobem neprodleně tuto skutečnost oznámit služebnímu orgánu. Jakmile to jeho zdravotní stav dovolí, je povinen dostavit se k útvaru a vyhledat svého ošetřujícího lékaře.