(1) Náhrada škody se poskytuje ve výši skutečné škody, a to v penězích, jestliže není odčiněna uvedením do předešlého stavu. Při určování výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození nebo ztráty.

(2) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i stát domáhat změny v úpravě svých práv nebo povinností.

(3) Vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně zaměstnanců v pracovním poměru, upravit podmínky, výši a způsob náhrady na výdělku nebo příjmu příslušejícím vojákovi po skončení neschopnosti ke službě podle tohoto zákona.

(4) Při řízení o náhradě škody se použijí přiměřeně ustanovení o řízení ve věcech služebního poměru podle zvláštního zákona.²²)