Metody pro zkoušení toxikologických vlastností jsou uvedeny ve vyhlášce.⁵)
3.1 Úvodní poznámky

3.1.1 Klasifikace vychází jak z akutních, tak z dlouhodobých účinků látek a přípravků, vyvolaných jednou expozicí, nebo opakovanou či dlouhodobou expozicí.
Jsou-li k dispozici dostatečné důkazy, které mohou v praxi prokázat, že toxický účinek látek a přípravků na člověka je odlišný, nebo je pravděpodobné, že je odlišný od účinku indikovaného experimentálními výsledky získanými z pokusů na zvířatech nebo použitím konvenční výpočtové metody, uvedené v příloze č. 3, pak je nutno tyto látky a přípravky klasifikovat na základě jejich toxicity pro člověka. Je však třeba zamezit pokusům na lidech a nepoužívat jich k vyvrácení pozitivních údajů získaných na zvířatech.

3.1.2 Klasifikaci látek je nutno provádět na základě dostupných experimentálních údajů, podle následujících kritérií, přičemž se bere v úvahu velikost těchto účinků pro:

3.1.3 U přípravků se klasifikace nebezpečnosti pro zdraví člověka provádí:

3.1.4 Jestliže se klasifikace stanovuje z experimentálních výsledků na pokusných zvířatech, je nutno výsledky těchto pokusů vhodným způsobem aplikovat pro stanovení nebezpečnosti pro zdraví člověka.

– méně než 100 % přežití,
Výsledky testování při dané dávce mohou být následující:
– 100 % přežití, ale evidentní toxicita,
Diskriminující je taková dávka, která způsobí evidentní toxicitu, ale ne mortalitu, a musí být jednou z fixních dávek specifikovaných ve vyhlášce⁵) (5, 50, 500 nebo 2 000 mg na kilogram tělesné hmotnosti).
– 100 % přežití, ale bez evidentní toxicity.
U kritérií v bodech 3.2.1, 3.2.2 a 3.2.3 je uveden pouze konečný výsledek zkoušky. U látek, které mají nízkou akutní toxicitu a nejsou klasifikovány na základě akutní toxicity, se přednostně používá dávka 2 000 mg.kg^-1.
Zkušební metoda vyžaduje v některých případech zkoušení při nižší nebo vyšší dávce, pokud již nebylo provedeno zkoušení při odpovídající úrovni dávky. (viz vyhláška⁵) zkušební metoda B1 bis.)
3.1.5 Akutní orální toxicitu látek a přípravků uváděných na trh lze stanovit buď metodou dovolující vypočtení hodnoty LD₅₀, nebo stanovení diskriminující dávky (metoda fixní dávky).
Pojem „evidentní toxicita“ se používá k označení toxických účinků po expozici zkoušenou látkou, které jsou tak závažné, že by expozice další vyšší stanovenou dávkou pravděpodobně vedla k mortalitě.

a) akutní toxicitu (letální a nevratné účinky po jediné expozici) se používají kritéria uvedená v bodech 3.2.1 až 3.2.3,

b) pro subakutní, subchronickou a chronickou toxicitu se používají kritéria uvedená v bodech 3.2.2 až 3.2.4,

c) pro žíravé a dráždivé účinky se používají kritéria uvedená v bodech 3.2.5 a 3.2.6,

d) pro senzibilizující účinky se používají kritéria uvedená v bodě 3.2.7,

e) pro specifické účinky na zdraví (karcinogenní, mutagenní a toxický pro reprodukci) se používají kritéria uvedená v bodě 4.

Při použití kterékoliv z metod pro hodnocení nebezpečnosti přípravku musí být vzaty v úvahu všechny nebezpečné účinky na zdraví, uvedené v tabulkách I až VI pro pevné a kapalné přípravky a v tabulkách IA až VIA pro plynné přípravky přílohy č. 3.
a) nejsou-li k dispozici experimentální údaje, na základě konvenční výpočtové metody uvedené v příloze č. 3. V tomto případě je klasifikace založena na jednotlivých koncentračních limitech:
– z přílohy č. 3 v případech, kdy látka nebo látky nejsou uvedeny v Seznamu klasifikovaných látek, nebo jsou uvedeny bez koncentračních limitů, nebo
– buď převzatých ze Seznamu klasifikovaných látek, nebo

b) jsou-li k dispozici experimentální údaje, podle kritérií popsaných v bodě 3.1.2 s výjimkou vlastností karcinogenních, mutagenních a toxických pro reprodukci, uvedených v bodě 3.1.2 písm. e), které musí být hodnoceny konvenční výpočtovou metodou uvedenou v příloze č. 3 (body 10 až 17).