ČÁST IV
SPOJENÍ A ODDĚLENÍ STÁTŮ

1. Jestliže se dva nebo více států spojí, a vytvoří tak jeden stát-nástupce, každá smlouva, která k datu sukcese států platí pro některý z těchto států, zůstává pro stát-nástupce v platnosti, pokud:

a) stát-nástupce a druhá smluvní strana nebo strany se nedohodly jinak; nebo

b) ze smlouvy nevyplývá nebo není jinak stanoveno, že by provádění smlouvy ve vztahu ke státu-nástupci bylo neslučitelné s jejím předmětem a účelem nebo by podstatně změnilo okolnosti provádění smlouvy.

2. Smlouva, která zůstává v platnosti podle odstavce 1, bude prováděna pouze na té části území státu-nástupce, na níž platila k datu sukcese států, pokud:

a) v případě mnohostranné smlouvy, která nenáleží do kategorie uvedené v článku 17 odst. 3, stát-nástupce neoznámí, že se smlouva provádí na jeho celém území;

b) v případě mnohostranné smlouvy, která náleží do kategorie uvedené v článku 17 odst. 3, stát-nástupce a všechny smluvní strany se nedohodnou jinak; nebo

c) v případě dvoustranné smlouvy stát-nástupce a druhá smluvní strana se nedohodnou jinak.

3. Odstavce 2 písm. a) se nepoužije, jestliže ze smlouvy vyplývá nebo je jinak stanoveno, že by provádění smlouvy na celém území státu-nástupce bylo neslučitelné s jejím předmětem a účelem nebo by podstatně změnilo okolnosti provádění smlouvy.

1. S výhradou odstavců 3 a 4 se může stát-nástupce podle článku 31 provedením notifikace k tomu účelu stát smluvním státem mnohostranné smlouvy, která dosud nevstoupila v platnost, jestliže k datu sukcese států byl některý ze států-předchůdců smluvním státem této smlouvy.

2. S výhradou odstavců 3 a 4 se může stát-nástupce podle článku 31 provedením notifikace k tomu účelu stát stranou mnohostranné smlouvy, která vstoupí v platnost po datu sukcese států, jestliže k tomuto datu byl některý ze států-předchůdců smluvním státem smlouvy.

3. Odstavců 1 a 2 se nepoužije, vyplývá-li ze smlouvy nebo je jinak stanoveno, že by provádění smlouvy státem-nástupcem bylo neslučitelné s jejím předmětem a účelem nebo by podstatně změnilo okolnosti provádění smlouvy.

4. Jestliže smlouva náleží do kategorie uvedené v článku 17 odst. 3, může se stát-nástupce stát stranou nebo smluvním státem smlouvy pouze se souhlasem všech stran nebo všech smluvních států.

5. Každá smlouva, jejímž smluvním státem nebo stranou se stát-nástupce stane podle odstavce 1 nebo 2, bude prováděna jen na té části území státu-nástupce, pro niž byl dán před datem sukcese států souhlas být vázán smlouvou, pokud:

a) v případě mnohostranné smlouvy, která nenáleží do kategorie uvedené v článku 17 odst. 3, stát-nástupce neuvede v notifikaci provedené podle odstavce 1 nebo 2, že smlouva bude prováděna na celém jeho území; nebo

b) v případě mnohostranné smlouvy, která náleží do kategorie uvedené v článku 17 odst. 3, stát-nástupce a všechny strany nebo případně všechny smluvní státy se nedohodnou jinak.

6. Odstavce 5 písm. a) se nepoužije, vyplývá-li ze smlouvy nebo je jinak stanoveno, že by provádění smlouvy na celém území státu-nástupce bylo neslučitelné s jejím předmětem a účelem nebo by podstatně změnilo okolnosti provádění smlouvy.

1. S výhradou odstavců 2 a 3, jestliže před datem sukcese států jeden ze států-předchůdců podepsal mnohostrannou smlouvu s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení, stát-nástupce podle článku 31 může smlouvu ratifikovat, přijmout ji nebo schválit, jako by ji podepsal, a může se tím stát její stranou nebo smluvním státem.

2. Odstavce 1 se nepoužije, jestliže ze smlouvy vyplývá nebo je jinak stanoveno, že by provádění smlouvy ve vztahu ke státu-nástupci bylo neslučitelné s jejím předmětem a účelem nebo by podstatně změnilo okolnosti provádění smlouvy.

3. Jestliže smlouva náleží do kategorie uvedené v článku 17 odst. 3, může se stát-nástupce stát stranou nebo smluvním státem smlouvy pouze se souhlasem všech stran nebo všech smluvních států.

4. Každá smlouva, jejíž smluvní stranou nebo smluvním státem se stát-nástupce stane podle odstavce 1, bude prováděna pouze na té části území státu-nástupce, pro niž byla smlouva podepsána jedním ze států-předchůdců, pokud:

a) v případě mnohostranné smlouvy, která nenáleží do kategorie uvedené v článku 17 odst. 3, stát-nástupce při ratifikaci, přijetí nebo schválení smlouvy neoznámí, že smlouva bude prováděna na celém jeho území; nebo

b) v případě mnohostranné smlouvy, která náleží do kategorie uvedené v článku 17 odst. 3, se stát-nástupce a všechny strany nebo případně všechny smluvní státy nedohodnou jinak.

5. Odstavce 4 písm. a) se nepoužije, jestliže ze smlouvy vyplývá nebo je jinak stanoveno, že by provádění smlouvy na celém území státu-nástupce bylo neslučitelné s jejím předmětem a účelem nebo by podstatně změnilo okolnosti provádění smlouvy.

1. Jestliže část nebo části území státu se oddělí, aby vytvořily jeden nebo více států, ať už stát-předchůdce nadále existuje, nebo ne:

a) každá smlouva platná k datu sukcese států na celém území státu-předchůdce zůstává v platnosti pro každý stát-nástupce, jenž takto vznikl;

b) každá smlouva platná k datu sukcese států pouze na té části území státu-předchůdce, která se stala státem-nástupcem, zůstává v platnosti pouze pro tento stát-nástupce.

2. Odstavce 1 se nepoužije, jestliže:

a) státy, jichž se to týká, se dohodnou jinak; nebo

b) vyplývá ze smlouvy nebo je jinak stanoveno, že by provádění smlouvy státem-nástupcem bylo neslučitelné s jejím předmětem a účelem nebo by podstatně změnilo okolnosti provádění smlouvy.

a) příslušné státy se nedohodnou jinak;

b) není stanoveno, že se smlouva vztahuje pouze na území, které se oddělilo od státu-předchůdce; nebo

c) nevyplývá ze smlouvy nebo není jinak stanoveno, že by provádění smlouvy státem-předchůdcem bylo neslučitelné s jejím předmětem a účelem nebo by podstatně změnilo okolnosti provádění smlouvy.

1. S výhradou odstavců 3 a 4 se může stát-nástupce podle článku 34 odst. 1 provedením notifikace k tomu účelu stát smluvním státem mnohostranné smlouvy, která dosud nevstoupila v platnost, byl-li stát-předchůdce k datu sukcese států smluvním státem smlouvy ve vztahu k území, jehož se sukcese států týká.

2. S výhradou odstavců 3 a 4 se může stát-nástupce podle článku 34 odst. 1 provedením notifikace stát stranou mnohostranné smlouvy, která vstoupí v platnost po datu sukcese států, jestliže k tomuto datu byl stát-předchůdce smluvním státem smlouvy ve vztahu k území, jehož se sukcese týká.

3. Odstavců 1 a 2 se nepoužije, jestliže ze smlouvy vyplývá nebo je jinak stanoveno, že by provádění smlouvy státem-nástupcem bylo neslučitelné s jejím předmětem a účelem nebo by podstatně změnilo okolnosti provádění smlouvy.

4. Jestliže smlouvy náleží do kategorie uvedené v článku 17 odst. 3, může se stát-nástupce stát stranou nebo smluvním státem smlouvy jen se souhlasem všech stran nebo všech smluvních států.

1. S výhradou odstavců 2 a 3, jestliže stát-předchůdce podepsal před datem sukcese států mnohostrannou smlouvu s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení a smlouva, v případě, že by k tomuto datu bývala platila, by byla prováděna na území, jehož se sukcese států týká, může stát-nástupce podle článku 34 odst. 1 smlouvu ratifikovat, přijmout nebo schválit, jako by ji podepsal, a může se tak stát její stranou.

2. Odstavce 1 se nepoužije, jestliže ze smlouvy vyplývá nebo je jinak stanoveno, že by provádění smlouvy státem-nástupcem bylo neslučitelné s jejím předmětem a účelem nebo by podstatně změnilo okolnosti provádění smlouvy.

3. Jestliže smlouva patří do kategorie uvedené v článku 17 odst. 3, stát-nástupce se může stát smluvním státem nebo stranou smlouvy pouze se souhlasem všech stran nebo všech smluvních států.

1. Notifikace podle článků 31, 32 nebo 36 musí být písemná.

2. Není-li notifikace podepsána hlavou státu, hlavou vlády nebo ministrem zahraničních věcí, zástupce státu, který ji provádí, může být vyzván, aby předložil plnou moc.

3. Jestliže smlouva nestanoví jinak, notifikace:

a) bude předána státem-nástupcem depozitáři, nebo není-li depozitáře, stranám nebo smluvním státům,

b) bude považována za provedenou státem-nástupcem k datu, kdy ji obdržel depozitář, nebo není-li depozitáře, k datu, kdy ji obdržely všechny strany, případně všechny smluvní státy.

4. Odstavec 3 se nedotýká žádné povinnosti, která plyne depozitáři ze smlouvy nebo odjinud, informovat strany nebo smluvní státy o notifikaci nebo každém sdělení, jež se k ní vztahuje, provedeném státem-nástupcem.

5. S výhradou ustanovení smlouvy notifikace nebo sdělení budou považovány za obdržené státem, kterému jsou určeny, teprve poté, kdy byl informován depozitářem.