G. Použije se patnáct březích prasnic bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Pěti prasnicím ve 4. až 5. týdnu březosti se doporučeným způsobem každé podá množství viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny. Dalším pěti prasnicím se stejným způsobem podá stejné množství viru v 10. až 11. týdnu březosti. Dalších pět březích prasnic se použije jako kontrola. Počet narozených selat od vakcinovaných prasnic, jakékoliv abnormality u selat ani délka březosti se významně neliší od prasnic kontrolních. U selat narozených od vakcinovaných prasnic se provedou zkoušky na sérologickou odezvu proti viru Aujeszkého nemoci a na izolaci virového antigenu z jater a plic zvířat vykazujících úchylky od normy a od čtvrtiny zdravých selat. Nezjistí se antigen viru Aujeszkého nemoci a u selat vyšetřených před napitím kolostra ani protilátky viru Aujeszkého nemoci.
Vylučování viru. Použije se osmnáct selat ve stáří 3 až 4 týdny bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Čtrnácti selatům se doporučeným způsobem na doporučené místo podá po jedné dávce vakcíny a zbývající čtyři selata slouží jako kontaktní kontroly. Ze sekretu dutiny ústní a nosní jednotlivých zvířat se provedou vhodné, citlivé zkoušky na virus v nazálním a orálním sekretu takto: nazální a orální výtěry se odebírají denně od jednoho dne před vakcinaci až deset dnů po ní. Vakcína je přijatelná, jestliže se z odebraných sekretů neizoluje virus.
Infekčnost. Zkouška se provede čtyřikrát nezávisle na sobě. Pokaždé se použijí čtyři selata ve stáří 3 až 4 týdny, bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Každému seleti se doporučeným způsobem podá množství viru odpovídající jedné dávce vakcíny. Jeden den po podání vakcíny se k vakcinovaným selatům dají dvě selata nevakcinovaná, stejného stáří a bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Za pět týdnů se všechna zvířata testují na přítomnost protilátek proti viru Aujeszkého nemoci. Protilátky proti viru Aujeszkého nemoci se nezjistí v žádné skupině kontaktních kontrol. U všech naočkovaných selat se protilátky prokážou.
Nevratnost virulence. Dvěma selatům ve stáří 3 až 5 dní, která nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci ani jeho frakci, se každému intranazálně podá množství viru, které odpovídá jedné dávce vakcíny. Za tři až pět dnů se odeberou od každého selete vzorky mozku, plic, tonzil a místních lymfatických uzlin a vzorky se smíchají. Jeden mililitr smíchané orgánové suspenze se podá intranazálně dalším dvěma selatům stejného stáří a vnímavosti. Tento postup se opakuje nejméně čtyřikrát, naposledy na nejméně pěti selatech. Přítomnost viru se ověřuje v každé pasáži přímým nebo nepřímým způsobem. Jestliže virus zmizí, provede se druhá série pasáží. Selata nehynou a ani nevykazují neurologické poruchy, jež by se mohly přičíst vakcinačmmu viru. V porovnání s nepasážovaným virem nejsou známky zvýšení virulence.
Imunogenita. Použije se nejméně deset výkrmových prasat ve stáří doporučeném k vakcinaci, prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Tělesná hmotnost se u prasat neliší od průměrné hmotnosti skupiny o více než 20 %. Každé prase se vakcinuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem. Pět podobných prasat se použije jako kontrola. Na konci výkrmového období (80 kg až 90 kg) se prasata zváží a provede se čelenž intranazálním podáním vhodného množství virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Pro čelenž je vhodných nejméně 10⁶ CCID virulentního kmene, který prodělal nejvýše tři pasáže a je podáván v nejméně 4 ml rozpouštědla. Titr čelenžního viru se stanoví z výtěrů nosní dutiny jednotlivých zvířat odebíraných denně od jednoho dne před čelenží až do doby, kdy virus už není zjišťován. Každé zvíře se 7 dní po čelenži nebo v době úhynu, jestliže k němu dojde dříve, zváží a vypočítá se denní průměrný přírůstek v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolu) se vypočítá průměr z denních průměrných přírůstků. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže:
- všechna vakcinovaná prasata přežijí a rozdíl mezi průměry denních přírůstků obou skupin je nejméně 1,5,
- geometrické průměry titru a doba vylučování čelenžního viru jsou významně nižší u vakcinovaných zvířat než u kontrolních.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže všechna kontrolní prasata vykazují příznaky onemocnění Aujeszkého nemocí a průměr jejich denních přírůstků je méně než –0,5.
Jestliže je vakcína určena k použití u prasnic k pasivní ochraně selat, může se vhodnost kmene pro tento účel prokázat následující metodou. Osm prasnic prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci se vakcinuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem; čtyři prasnice se použijí jako kontrola. Selata od těchto prasnic se čelenžují vhodným množstvím virulentního viru Aujeszkého nemoci ve věku 6 až 10 dní a pozorují se 21 dní. Vakcína je uspokojivá, jestliže selata od vakcinovaných prasnic jsou v porovnání s kontrolní skupinou nejméně z 80 % chráněna proti mortalitě. Zkoušku lze hodnotit, jestliže průměrný počet selat na jeden vrh pro každou skupinu je nejméně šest selat.