(2) Žádostí o udělení mezinárodní ochrany není projev vůle cizince podle odstavce 1 učiněný během jeho vycestování po pravomocném ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany, soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany, soudního řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany (dále jen „kasační stížnost“) nebo řízení o správním vyhoštění nebo při výkonu trestu vyhoštění uloženého soudem. Žádostí o udělení mezinárodní ochrany je však projev vůle cizince podle věty první, na základě jehož obsahu se lze důvodně domnívat, že došlo k podstatné změně okolností vztahujících se k jeho možnému pronásledování nebo hrozbě vážné újmy; ministerstvo vyrozumí cizince o tom, zda se jeho projev vůle za podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany považuje. Na doručování vyrozumění podle věty druhé se § 11a odst. 3 použije obdobně.