(1) O zabrání věci má právo rozhodnout vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) a ředitel věznice.

(2) O stížnosti proti zabrání věci rozhoduje ředitel věznice. Pokud o zabrání věci rozhodl ředitel věznice, rozhoduje o takové stížnosti generální ředitel Vězeňské služby.

(3) Výrok rozhodnutí o zabrání věci obsahuje též přesný popis zabrané věci a označení vlastníka věci, je-li znám. V odůvodnění je třeba označit skutkové okolnosti, které odůvodňují užití ustanovení zákona o zabrání věci (§ 50 zákona). Součástí rozhodnutí o zabrání věci je vždy poučení o opravném prostředku.

(4) Věc, o jejímž zabrání bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí předá příslušnému pracovišti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových³), pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.