(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností při poskytování sociálně-právní ochrany podle § 6 hradí za podmínek podle odstavce 2 a § 18a odst. 1 a 2 a v rozsahu podle odstavce 3 náklady za poskytování sociálních služeb poskytovateli sociálních služeb, který nezaopatřenému dítěti nebo rodiči s nezaopatřeným dítětem poskytuje odlehčovací služby v terénní nebo ambulantní formě, osobní asistenci, pečovatelskou službu nebo denní stacionář, je-li jejich účelem také zabezpečení řádné výchovy a příznivého vývoje dítěte v jeho rodinném prostředí nebo umožnění návratu dítěte do vlastní rodiny podle § 9a odst. 2.

c) nezbytnost poskytování sociální služby podle odstavce 1 je stanovena v individuálním plánu ochrany dítěte jako opatření k zajištění ochrany dítěte, k poskytnutí pomoci rodině ohroženého dítěte a k posílení funkcí rodiny.

(2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností uhradí náklady za poskytování sociálních služeb podle odstavce 1 za podmínky, že

a) rodič nezaopatřeného dítěte nebyl rodičovské odpovědnosti zbaven nebo není-li výkon jeho rodičovské odpovědnosti včetně výkonu povinnosti a práva péče o dítě a osobního styku s dítětem pozastaven,

b) rodič nezaopatřeného dítěte doloží, že je příjemcem dávky státní sociální pomoci, jejíž součástí je bonus na dítě, nebo členem domácnosti tohoto příjemce podle zákona o dávce státní sociální pomoci, a

(3) Náklady za sociální služby podle odstavce 1 se hradí, a to i v součtu úhrad za jednotlivé služby, nejvýše do částky dvojnásobku životního minima jednotlivce za kalendářní měsíc a osminásobku životního minima jednotlivce za kalendářní rok za každé dítě, kterému je služba poskytována.

(4) Úhrada nákladů za sociální služby se nepovažuje u rodiče nebo dítěte za příjem podle zákona o daních z příjmů fyzických osob.

(5) Obecní úřad obce s rozšířenou působností vydá na žádost rodiče nebo poskytovatele sociálních služeb osvědčení, v němž uvede, zda jsou ke dni jeho vydání splněny podmínky pro úhradu nákladů podle odstavců 1 a 2 a v jaké výši.