1.6 Popis metody

1.6.1 Předběžná orientační zkouška
Látka je zformována do tvaru neporušeného pásku nebo prachové housenky o délce 250 mm, šířce 20 mm a výšce 10 mm na nehořlavé, neporézní a málo tepelně vodivé podkladové desce.
Na 1 konec zkušebního vzorku se působí plamenem plynového hořáku o minimálním průměru ústí 5 mm, dokud nenastane zapálení prachu, maximálně však 2 minuty (5 minut u prachů kovů nebo kovových slitin). Zjišťuje se, zda se hoření rozšíří po 200 mm délky zkušebního vzorku v průběhu zkušební doby 4 minut (nebo 40 minut u kovových prachů). Jestliže se látka nezapálí a hoření se nerozšíří buď plamenem, nebo žhnutím po 200 mm délky zkušebního vzorku do 4 minut (nebo 40 minut u kovových prachů) zkušební doby, nemůže být považována za vysoce hořlavou a další zkouška se nepožaduje. Pokud se práškovou látkou hoření rozšíří po délce 200 mm v čase kratším než 4 minuty (nebo 40 minut pro kovové prachy), provede se dále popsaná zkouška.

1.6.2 Zkouška rychlosti hoření

1.6.2.1 Příprava
Práškovité nebo zrnité látky se volně nasypou do formy o délce 250 mm s trojúhelníkovým příčným průřezem o vnitřní výšce 10 mm a šířce 20 mm. 2 kovové desky rámu se základnou se upevní na obě podélné strany formy jako bočnice, které přečnívají o 2 mm nad horní okraj vnitřní sekce (obrázek č. 1). Poté se přípravek třikrát spustí z výšky 2 cm na pevný povrch. V případě potřeby se forma následně doplní. Rám se sejme a přebytek látky se seškrábne. Na horní část formy se položí nehořlavá, neporézní a málo tepelně vodivá deska, sestava se převrátí a forma odstraní. Pastovité látky se rozetřou na nehořlavou, neporézní a málo tepelně vodivou desku do tvaru provazce o délce 250 mm a příčném průřezu přibližně 1 cm².

1.6.2.2 Zkušební podmínky
V případě látky, která je citlivá na vlhkost, se zkouška provádí co nejrychleji po vyjmutí látky z nádoby.

1.6.2.3 Provedení zkoušky
Zkušební vzorek se zformuje v digestoři kolmo na směr odtahu.
Rychlost proudění odsávaného vzduchu má postačovat k zamezení úniku dýmu do laboratoře a nemá se měnit v průběhu zkoušky. Kolem zkušebního zařízení je nutno postavit ochranné clony proti nadměrnému proudění vzduchu.
K zapálení zkušebního vzorku na 1 jeho konci se používá plamen plynového hořáku o průměru ústí minimálně 5 mm. Po vyhoření 80 mm délky zkušebního vzorku se měří rychlost hoření na dalších 100 mm. Zkouška se provede šestkrát, vždy s pomocí čisté a vychladlé desky, pokud nebyl zjištěn kladný výsledek.