1 METODA

1.1 Úvod
Tato zkouška není určena pro látky výbušné a látky, které se spontánně vznítí při kontaktu se vzduchem a teplotě okolí.
Zkušební postup je určen pro plyny, kapaliny a páry, které se mohou za přítomnosti vzduchu zapálit na horkém povrchu.
Teplotu vznícení může značně snížit přítomnost nečistot jako katalyzátorů, materiál povrchu či větší objem zkušební nádoby.

1.2 Definice a jednotky
Míra vznětlivosti se vyjadřuje teplotou vznícení. Teplota vznícení je nejnižší teplota, při které se zkoušená látka smíchána se vzduchem za podmínek stanovených v této zkušební metodě samovolně vznítí.

1.3 Referenční látky
Referenční látky uvedené v IEC 79-4 (ČSN 33 0371), DIN 51 794, ASTM-E 659-78, BS 4056 a NF T 20-037 jsou určené ke kontrole správnosti provádění zkoušky v pravidelných časových periodách a umožňují porovnání s výsledky z jiných metod.

1.4 Princip metody
Metoda stanoví minimální teplotu vnitřního povrchu uzavřeného prostoru, která způsobí vznícení plynu, páry nebo kapaliny vpravených do tohoto prostoru.

1.5 Kvalitativní kritéria
Mez opakovatelnosti (r) se mění podle rozpětí teplot vznícení a použité zkušební metody. Citlivost a další parametry závisejí na použité zkušební metodě.

1.6 Popis metody
Zkušební zařízení, zkušební podmínky a provedení zkoušky jsou popsány v IEC 79-4 (ČSN 33 0371), DIN 51 794, ASTM-E 659-78, BS 4056 a NF T 20-037.