(1) V dodatečném daňovém přiznání uvádí plátce pouze rozdíly oproti poslední známé daňové povinnosti příslušného zdaňovacího období.

(2) Dodatečné daňové přiznání je plátce povinen předložit v případě, že souhrnem oprav zvyšuje daňovou povinnost.

(3) V případě, že plátce snižuje souhrnem oprav daňovou povinnost, může předložit dodatečné daňové přiznání ve lhůtě stanovené zvláštním předpisem.^40c)

(4) Plátce, který uplatňuje odpočet daně podle § 20, v případě opravy uskutečněných zdanitelných plnění provede opravu odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění podléhajících úpravě podle § 20 s nově propočteným koeficientem za zdaňovací období s promítnutím všech oprav vztahujících se k opravovanému zdaňovacímu období, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(5) Plátce, který uplatňuje odpočet daně podle § 20, v případě opravy odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění podléhajících úpravě podle § 20, za zdaňovací období již vypořádaná, nový koeficient nepočítá a pro opravu odpočtu použije poslední vypočtený koeficient.