O. Zkouška k určení charakteristiky detonující - nedetonující
Účel a význam zkoušky
Zkušební podmínky
Zkušební zařízení
Příprava a postup zkoušky
Zhodnocení zkoušky

1. Zkouška je určena ke stanovení, zda definovanou a citlivou náplň trhaviny lze iniciovat předmětným výrobkem. Slouží tak k posouzení jeho detonačního nebo nedetonačního charakteru; dojde-li k iniciaci, má charakter detonační, nedojde-li k iniciaci, má charakter nedetonační.

2. Zkouška se provádí za stávajících klimatických podmínkách na trhací jámě.

3. Ke zkoušce se použije zkušební zařízení:

a) destičky z měkkého olova sloužící jako materiál pro prokázání detonace;

b) zkoušený vzorek výrobku zpravidla v počtu 3 jednotek;

c) trhavina Pentrit (pentaerythrit) lisovaného ve válcovitých náložkách o hustotě 1,00 (+- 0,0,04) s lehkým pouzdrem (např. papír „kraft“ nebo film z tenkého plastu) o průměru 30 mm a hmotnosti alespoň 50 g. Konce těchto nábojek tvoří rovnou plochu.

4. Zkouška spočívá v umístění vzorku výrobku na jednom konci náložkované trhaviny kontaktně aktivní část výrobku, přičemž známý nebo předpokládaný účinek zkoušeného výrobku se orientuje do středu nábojky. Nelze-li tyto podmínky dodržet (významné opracování / seříznutí apod. zařízení, ...), tak orientace, obecněji přesná poloha výrobku se zvolí tak, aby se nacházelo v těch a priori nejvýhodnějších podmínkách pro iniciaci náložkované trhaviny. Náložka se poté umístí na průkaznou olověnou destičku v předpokládaném směru postupu detonace.

5. Po odpálení zařízení se posoudí výsledek zkoušky (došlo-li či nedošlo k detonaci náložky) podle případných otisků zanechaných na olověné destičce. Zkouška se obvykle skládá ze tří následných zkoušek provedených za stejných podmínek.

6. Výsledek zkoušky se zaznamená takto:

a) „detonační charakteristika“ je zjištěn u výrobku, jestliže došlo v průběhu ověřování alespoň k jedné detonaci náložky s trhavinou;

b) nedošlo-li k tomu, má výrobek „charakteristiku nedetonační“.

7. O průběhu a výsledku zkoušky se provede záznam do protokolu o zkoušce.