7.2 Zkoušení

7.2.1 Vzorek typu a předložené kusy musí odpovídat požadavkům části první a bodů 2, 3, 4, 5 a 6 této části.

7.2.2 Kromě toho u každého plynoměru v celém rozsahu nesmí rozdíl mezi minimální a maximální chybou, jež jsou funkcí průtoku Q, překročit 3 %.

7.2.3 Vzorek typu a předložené budou následně podrobeny dlouhodobé zkoušce stálosti. Tato zkouška se provádí:

7.2.3.1 U plynoměrů od G 1,6 do G 10 včetně: při maximálních kapacitách plynoměru a vzduchem: avšak u plynoměrů, jejichž štítek výslovně uvádí, jaký plyn má být měřen, může být zkouška vykonána zcela nebo částečně tímto plynem.

7.2.3.2 U plynoměrů od G 16 do G 650 včetně: pokud možno při maximální kapacitě plynoměru vzduchem nebo plynem.

7.2.4 Doba trvání dlouhodobé zkoušky stálosti u plynoměrů, jejichž cyklický objem se rovná hodnotám uvedeným v tabulce bodu 2.1 této části nebo je větší, má být:

7.2.4.1 U plynoměrů od G 1,6 do G 10 včetně: 1000 hodin. Zkouška se může přerušit, ale musí být provedena v průběhu šedesáti dnů.

7.2.4.2 U plynoměrů od G 16 do G 650 včetně: taková, že každý plynoměr bude měřit objem vzduchu nebo plynu odpovídající 1000 hodinám měření plynoměru při maximálnímu výkonu; zkouška musí být provedena v průběhu šesti měsíců.

7.2.5 U plynoměrů, jejichž cyklický objem je menší než hodnoty uvedené v tabulce bodu 2.1 této části, musí být doba trvání dlouhodobé zkoušky stálosti 2000 hodin a musí být provedena na větším počtu plynoměrů než je uvedeno v bodě 7.1, podle velikosti zkoušeného měřidla a jeho vlastností.

7.2.6 Po dlouhodobé zkoušce stálosti musí plynoměry (s výjimkou nanejvýš jednoho z nich, jestliže se zkouška provádí na nejméně třech plynoměrech) vyhovovat následujícím požadavkům:

a) u každého plynoměru v celém rozsahu nesmí rozdíl mezi maximální a minimální chybou, která je funkcí průtoku Q, překročit hodnotu 4 %;

b) hodnoty chyb se nesmějí lišit o více než 1,5 % v porovnání s původními odpovídajícími chybami.
Při průtoku Q_min tato chyba platí pouze pro odchylky v záporném smyslu;

c) mechanický pokles tlaku nesmí vzrůst o více než 20 N/m² (0,2 mbar).

7.2.7 U plynoměrů s jedním nebo více hnacími hřídelemi musí být vyzkoušeny vzduchem o hustotě 1,2 kg/m³ (viz bod 6.2, části první B) alespoň tři plynoměry o každé velikosti G, zda vyhovují požadavkům bodu 3.2.4 části první a bodů 5.2.1 a 6.3.2 části druhé.
U plynoměrů s několika hnacími hřídelemi musí být zkouška provedena na hřídeli, která vykazuje nejméně příznivý výsledek.
U plynoměrů, které mají stejnou velikost G, se nejnižší hodnota točivého momentu zjištěná při zkouškách použije jako maximální dovolená hodnota točivého momentu.
Jestliže daný typ zahrnuje plynoměry různých velikostí G, zkoušku točivého momentu je třeba provádět pouze na plynoměrech o nejmenší velikosti G, a to za předpokladu, že tentýž točivý moment je výslovně uveden i pro plynoměry s větší velikostí G a že hnací hřídel plynoměrů s větší velikostí G má tutéž nebo větší konstantu.