3.2 Magnetická indukce (B)
Vektorová veličina (B) popisující pole, které na elektrický náboj q pohybující se rychlostí v působí silou F rovnou
F = q. (v×B)
(Operátorem × je označen vektorový součin.) Jednotkou magnetické indukce je tesla (T). U pole, které se v čase periodicky mění a jehož průběh je možné popsat jako sinusový, vektor magnetického pole buď osciluje podél pevné přímky nebo se otáčí a opisuje elipsu. V tomto vládním nařízení se termín magnetická indukce používá pro velikost (absolutní hodnotu) vektoru B a označuje se symbolem B.