4. Vysvětlení obecných pojmů a definic
4.1 Špičková hodnota
Maximální hodnota časově proměnné veličiny (například intenzity pole nebo hustoty zářivého toku) v daném časovém intervalu.
4.2 Absolutní hodnota
Absolutní hodnota (velikost) vektoru intenzity elektrického pole E(t) v okamžiku t je definována vztahem
Ex(t), Ey (t) a Ez(t) jsou okamžité hodnoty pravoúhlých složek časově proměnného vektoru E(t) pole. Stejný vztah platí pro vektor magnetické indukce B(t) a pro kteroukoli jinou vektorovou veličinu.
4.3 Efektivní hodnota
Efektivní hodnota Eeff intenzity elektrického pole a efektivní hodnota Beff magnetické indukce v daném místě je rovna odmocnině z časového průměru kvadrátu intenzity pole E(t) a kvadrátu magnetické indukce B(t) přes periodu:
stejný vztah se použije pro výpočet efektivní hodnoty elektrického proudu a efektivní hodnoty proudové hustoty.
Efektivní hodnota hustoty zářivého toku (výkonové hustoty) je časový průměr hustoty zářivého toku přes periodu:
T = 1/ƒ je perioda příslušné oscilující veličiny.
4.4 Časový průměr (způsoby středování)
S referenčními úrovněmi pro nepřetržitou expozici stanovenými v příloze č. 3 se zjištěné hodnoty odpovídajících veličin srovnávají různě podle biologických mechanismů, kterými elektrické a magnetické pole různých frekvencí působí na tkáň lidského těla:
4.4.1 U veličin charakterizujících pole s frekvencí vyšší než 1 kHz a u hustoty zářivého toku se s referenčními úrovněmi srovnávají časové průměry Est, Bst a Sst vypočtené ze zjištěných efektivních hodnot
a) u pole s frekvencí nižší než 100 kHz nebo rovnou 100 kHz podle vztahů
s dobou středování Tc = 1 sekunda;
b) u pole s frekvencí vyšší než 100 kHz a nižší než 10 GHz nebo rovnou 10 GHz podle vztahů
s dobou středování Ts = 6 minut a pro frekvenci z intervalu od 10 GHz do 300 GHz s dobou středování Ts = 68/(10-9.ƒ)1,05. Frekvence je v jednotkách Hz, doba Ts vyjde v minutách. Ei a Bi jsou efektivní hodnoty intenzity elektrického pole a magnetické indukce, Si je efektivní hustota zářivého toku pro i-tou expozici trvající dobu ti. Výrazy s integrály se použijí, byl-li v časovém úseku, přes který se středuje, zaznamenán spojitě proměnný časový průběh okamžitých efektivních hodnot Eeff (t), Beff (t) a Seff (t) intenzity elektrického pole, magnetické indukce nebo hustoty zářivého toku.
4.4.2 U pole s frekvencí nižší než 1 kHz není časové středování přípustné. S referenčními úrovněmi se v tomto případě srovnávají zjištěné efektivní hodnoty elektrického pole a magnetické indukce přímo.
4.5 Časový interval pro stanovení průměru (Te, Tst)
Doba, za kterou je středována příslušná veličina, například absorbovaný výkon nebo intenzita elektrického pole. Pro frekvence od 1000 Hz do 100 kHz je časový interval pro stanovení průměru 1 sekunda, pro frekvence vyšší než 100 kHz a nižší než 10 GHz - 6 minut, pro frekvence od 10 GHz do 300 GHz je Tst = 1,92.1011/ƒ 1,05 (ƒ je frekvence v Hz, Tst je doba středování v minutách). Veličiny (intenzita elektrického pole, magnetická indukce, hustota indukovaného elektrického proudu) s frekvencí nižší než 1000 Hz se pro srovnání s referenční úrovní nebo s nejvyšší přípustnou hodnotou nestředují.
4.6 Střední absorbovaný výkon (Pst)
Časově středovaný absorbovaný výkon definovaný vztahem
kde t1 a t2 označuje počáteční a konečný čas středování časově proměnného výkonu P(t).
4.7 Statické pole
Pro účely tohoto nařízení - elektrické nebo magnetické pole, jehož časová změna má frekvenci nižší než 1 Hz.
4.8 Pole s několika frekvencemi
Superpozice dvou nebo více fázově nekoherentních složek elektromagnetického pole s různými frekvencemi.
4.9 Oblast blízkého pole
Oblast nacházející se blízko zdroje vysokofrekvenčního pole, v které nemá elektrické a magnetické pole charakter rovinné vlny. Oblast blízkého pole se dále dělí na reaktivní oblast, která je k vyzařující struktuře nejblíže a obsahuje skoro všechnu uloženou energii, a na oblast vyzařování, kde již radiační pole převažuje nad reaktivním polem, má však složitou strukturu. Pro většinu antén se obyčejně za vnější hranici reaktivního blízkého pole bere vzdálenost od povrchu antény rovná polovině vlnové délky.
4.10 Oblast vzdálené zóny
V této oblasti převládá u pole charakter rovinné vlny, kdy vektory jeho elektrické složky a magnetické složky jsou navzájem kolmé a leží v rovině kolmé ke směru šíření vlny.
4.11 Vlnová impedance (Z)
Poměr intenzity elektrického pole k intenzitě magnetického pole v elektromagnetické vlně. Vlnová impedance pro rovinnou vlnu šířící se ve vakuu je , tedy přibližně 377 Ω.
4.12 Dielektrická konstanta – viz permitivita
4.13 Pracovní cyklus (u periodicky přerušovaného pole)
Poměr doby trvání pulsu pole k periodě opakování pulsů. Pracovní cyklus rovný jedné odpovídá nepřerušovanému poli.
4.14 Elektrická indukce (D)
Veličina, rovná intenzitě elektrického pole (E) násobené permitivitou:
D = ε E
Elektrická indukce se vyjadřuje v jednotkách coulomb na čtverečný metr (C/m2).
4.15 Permeabilita (μ).
Magnetická permeabilita materiálu (prostředí) je definována jako poměr mezi velikostí magnetické indukce B a intenzitou magnetického pole H:
Jednotkou permeability je henry na metr (H/m). Pro všechny neferomagnetické materiály, počítaje v to tkáň lidského těla, je permeabilita dostatečně přesně rovná 4π.10-7 henry/metr.
4.16 Permitivita (ε)
Charakteristika dielektrického materiálu (například biologické tkáně) definovaná jako podíl velikosti elektrické indukce D a intenzity elektrického pole E:
Jednotkou permitivity je farad na metr.
4.17 Vlnová délka (λ)
Vlnová délka (λ) elektromagnetické vlny souvisí s frekvencí f a rychlostí c vlny vztahem c = ƒ.λ. Ve vakuu je rychlost elektromagnetické vlny rovna rychlosti světla. Vlnová délka se vyjadřuje v metrech (m).
4.18 Odražené záření
Elektromagnetické pole vyvolané vodivými nebo posuvnými proudy indukovanými ve vodivém nebo dielektrickém předmětu elektromagnetickými vlnami dopadajícími na tento předmět z jednoho nebo několika zdrojů. Odrážející objekt je někdy nazýván sekundárním zářičem.
4.19 Polarizace
Směr vektoru elektrického pole; v užším smyslu - prostorová křivka, kterou opisuje koncový bod vektoru elektrického nebo magnetického pole. (Vektor pole opisuje obecně elipsu buď ve směru hodinových ručiček nebo proti němu. Kruhová nebo lineární polarizace nastává, jestliže se elipsa změní v kružnici nebo v přímku.)