OPRÁVNĚNÍ A POVINNOSTI POLICIE A VĚZEŇSKÉ SLUŽBY

(1) Policie a vězeňská služba jsou pro účely tohoto zákona oprávněny zpracovávat a využívat osobní údaje ohrožené nebo chráněné osoby.

(2) Na činnost policie a vězeňské služby uvedenou v odstavci 1 se vztahuje zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s výjimkou § 16 až 19 a § 27.

(1) Je-li to k zajištění bezpečnosti chráněné osoby nezbytně nutné, je policista oprávněn

a) vstoupit do objektu a provést prohlídku prostoru, ze kterého by bylo možné účinně ohrozit bezpečnost chráněné osoby, a prohlídku osob, dopravních prostředků a věcí nacházejících se v tomto prostoru,

b) zakázat vstup nebo pobyt v prostoru uvedeném v písmenu a) nebo jeho části na dobu, než budou provedena nezbytná opatření, aby k ohrožení bezpečnosti chráněné osoby nemohlo z tohoto prostoru dojít.

(2) Prohlídku prostoru podle odstavce 1 písm. a) je policista oprávněn provést pouze se svolením uživatele. Bez tohoto svolení je oprávněn ji provést, je-li důvodné podezření, že z prostoru má být proveden útok na bezpečnost chráněné osoby. Policista je povinen zajistit přítomnost nezúčastněné osoby. Nemusí tak učinit, hrozí-li nebezpečí z prodlení nebo mohlo-li by dojít k ohrožení života nebo zdraví nezúčastněné osoby. Po provedení služebních úkonů souvisejících se vstupem do prostoru je policista povinen neprodleně vyrozumět uživatele prostoru a zajistit zabezpečení prostoru, nemůže-li tak učinit uživatel nebo jiná oprávněná osoba.

(3) Osobní prohlídku je policista oprávněn provést pouze tehdy, pokud osoba na jeho výzvu prostor uvedený v odstavci 1 písm. a) ihned neopustí nebo pokud hrozí nebezpečí z prodlení. Osobní prohlídku provádí osoba stejného pohlaví. Nemůže-li osobní prohlídku provést osoba stejného pohlaví a je-li důvodné podezření, že osoba u sebe ukrývá zbraň, může výjimečně, hrozí-li nebezpečí z prodlení, osobní prohlídku provést také osoba opačného pohlaví. Je-li třeba se přesvědčit, zda zbraň není ukryta v tělních dutinách, je oprávněn osobní prohlídku provést pouze odborně způsobilý zdravotnický pracovník.

(4) Prohlídkami uvedenými v odstavci 1 písm. a) nesmí být sledován jiný účel než zajištění bezpečnosti chráněné osoby.

a) zjišťovat totožnost osoby, která do chráněného prostoru vstupuje nebo chráněný prostor opouští,

b) zjišťovat důvod vstupu osoby do chráněného prostoru,

c) provést prohlídku vnášených a vynášených věcí,

d) zastavovat vjíždějící a vyjíždějící dopravní prostředky a provést jejich prohlídku,

e) přesvědčit se, zda osoba, která vstupuje do chráněného prostoru, nemá u sebe zbraň, a pokud ji má, na dobu pobytu osoby v prostoru zbraň odebrat,

f) zakázat vstup nebo pobyt v chráněném prostoru nebo jeho části.

(1) Je-li dáno podezření, že chráněná osoba nedodržuje povinnosti uvedené v § 6, a nelze-li toto podezření prověřit jiným způsobem, je policie oprávněna v nezbytně nutném rozsahu získávat poznatky utajovaným způsobem pomocí technických nebo jiných prostředků; při tom je oprávněna pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, provádět odposlech a záznam telekomunikačního provozu a požadovat po osobě vykonávající telekomunikační činnost údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství nebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat.

(2) Pořizování zvukových, obrazových nebo jiných záznamů, provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a požadování údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu je možné pouze s předchozím souhlasem předsedy senátu vrchního soudu příslušného podle sídla útvaru policie nebo vězeňské služby, která poskytuje zvláštní ochranu a pomoc. Proti rozhodnutí o povolení nebo zamítnutí žádosti není přípustný opravný prostředek.

(1) Krycím dokladem se pro účely tohoto zákona rozumí dokument sloužící k zastírání skutečné totožnosti chráněné osoby nebo policisty, který poskytuje zvláštní ochranu a pomoc, nebo k jiným podobným účelům.

(2) Krycí doklad opatřuje nebo vydává policie nebo Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“) se souhlasem ministra. Krycím dokladem smí být i doklad chráněné osoby nebo osoby, jíž bylo poskytování zvláštní ochrany a pomoci ukončeno, udělí-li k tomu svůj souhlas.

(3) Krycím dokladem nesmí být průkaz poslance nebo senátora, člena vlády, guvernéra České národní banky, člena Nejvyššího kontrolního úřadu a soudce Ústavního soudu, služební průkaz soudce a státního zástupce a doklad jiné žijící nebo zemřelé osoby.

(4) Orgány veřejné správy provedou na žádost policie nebo ministerstva změny v informačních systémech a vydají krycí doklady; při tom postupují tak, aby nedošlo k vyzrazení činnosti policie nebo ministerstva.

(5) Ministerstvo vede evidenci krycích dokladů.

(6) Policie spravuje vydané krycí doklady chráněných osob i po ukončení poskytování zvláštní ochrany a pomoci.

(1) Zvláštními finančními prostředky se rozumí vyčleněné finanční prostředky, které jsou používány k úhradě některých výdajů v souvislosti s poskytováním zvláštní ochrany a pomoci. Na nakládání se zvláštními finančními prostředky se nevztahují právní předpisy upravující hospodaření s peněžními prostředky státu.

(2) Policista nakládající se zvláštními finančními prostředky je povinen s nimi nakládat hospodárně a řádně v souladu s účelem, na který byly poskytnuty.

(3) Pravidla pro nakládání se zvláštními finančními prostředky stanoví na návrh policejního prezidenta ministr.

(1) Jestliže je to pro poskytování zvláštní ochrany a pomoci nezbytné, je policie oprávněna

a) zastupovat chráněnou osobu v rozsahu jejího pověření,

b) poskytnout chráněné osobě finanční prostředky.

(2) Jsou-li pro to závažné důvody, je policie se souhlasem ministra a chráněné osoby oprávněna i po ukončení poskytování zvláštní ochrany a pomoci umožnit této osobě zastírat její skutečnou totožnost, využívat vytvořenou legendu a krycí doklady nebo jí poskytnout jinou podobnou pomoc.

(3) V případech hodných zvláštního zřetele může policie se souhlasem ministra umožnit chráněné osobě nebo osobě, jíž bylo poskytování zvláštní ochrany a pomoci ukončeno, použití dříve vydaných krycích dokladů nebo dokladů skutečné totožnosti.

(1) Stát odpovídá za škody způsobené policií nebo policistou v souvislosti s poskytováním zvláštní ochrany a pomoci podle tohoto zákona.

(2) Náhradu škody poskytuje ministerstvo.