k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Část A
Požadavky na pracoviště se zobrazovací jednotkou

1. Na obrazovce se nesmí vyskytovat závady jako je kmitání, plavání či poskakování znaků, řádků, střídání jasů a podobně. Jas a kontrast mezi znaky a pozadím na obrazovce musí být snadno regulovatelný i vzhledem k okolním podmínkám. Obrazovka musí svou konstrukcí umožňovat posunutí, natáčení a naklánění podle potřeby zaměstnance. Musí být umístěna tak, aby na ní nevznikaly reflexy svítidel či z jiných zdrojů jako jsou okenní otvory, světlé stěny, nábytek a podobně. Vzdálenost obrazovky od očí pro obvyklé kancelářské práce nesmí být menší než 400 mm, jas obrazovky nesmí být menší než 35 cd/m².

2. Klávesnice musí být oddělena od obrazovky, aby zaměstnanci umožnila zvolit nejvhodnější pracovní pohyby a polohu. Volná plocha mezi předním okrajem desky stolu a spodní hranou klávesnice musí umožňovat opření rukou (zápěstí). Povrch klávesnice musí být matný, aby na něm nevznikaly reflexy. Písmena, číslice a symboly na tlačítkách musí být dobře čitelné, kontrastní proti pozadí.

3. Výška pracovní desky a prostor pro dolní končetiny musí umožňovat zaměstnanci pohodlnou pracovní polohu. Rozměry desky stolu musí být zvoleny tak, aby bylo možné proměnlivé uspořádání obrazovky, klávesnice a dalších zařízení. Deska pracovního stolu a dalších zařízení musí být matné, aby na nich nevznikaly reflexy. Držák pro písemnosti musí být umístěn co nejblíže k obrazovce, tak aby pohyby hlavy a očí byly omezeny na minimum.

4. Konstrukce pracovního sedadla musí být stabilní, s výškově nastavitelným sedákem, snadno čistitelným. Zádová opěrka musí být nastavitelná jak výškově, tak úhlem sklonu. Opěrka pro dolní končetiny musí být poskytnuta každému kdo ji vyžaduje.

5. Pracoviště musí být plošně i prostorově řešeno tak, aby zaměstnancům umožňovalo snadný přístup, změnu pracovní polohy a střídání pohybů a volný pohyb na pracovišti.

6. Parametry celkového a místního osvětlení pracoviště musí odpovídat normovým hodnotám. Svítidla musí být umístěna tak, aby nedocházelo k oslnění a k odrazům na obrazovkách.

7. Pracoviště musí být provedeno a uspořádáno tak, aby okna a jiné otvory, průhledné či světlo propouštějící stěny a barevně světlé stěny nezpůsobovaly přímé oslnění a odrazy na obrazovkách. Okna musí být vybavena regulovatelnými žaluziemi k tlumení denního vnějšího světla.

8. Hladina hluku na pracovišti musí být snížena na co nejnižší rozumně dosažitelnou úroveň, nesmí však překračovat hodnoty stanovené pro daný typ práce zvláštním právním předpisem.³)

9. Na pracovišti musí být zajištěny mikroklimatické podmínky, jejichž parametry odpovídají přípustným hodnotám stanoveným v příloze č. 1 k tomuto nařízení pro daný typ práce.

10. Při navrhování, výběru nákupu a úpravě softwaru a při tvorbě úkolů s použitím zařízení s obrazovkou musí zaměstnavatel vzít v úvahu tyto zásady:

Část B
Hodnocení úrovně pracovních podmínek z hlediska psychické a zrakové zátěže
Psychická zátěž
Zraková zátěž

a) Vnucené pracovní tempo
Vnuceným pracovním tempem se rozumí takový způsob činnosti, kdy si zaměstnanec nemůže volit pracovní tempo sám, ale musí se podřizovat rytmu strojového mechanizmu, úkolu či rytmu jiných osob. Velmi nepříznivá je kombinace vnuceného pracovního tempa a vysoké frekvence pracovních úkonů. Vnucené pracovní tempo může být vyvoláno i rytmem zadávaného úkolu.
Pro činnost s vnuceným pracovním tempem, rytmem vykonávaných úkonů či operací je charakteristickým znakem přímá závislost na technologických podmínkách. Jde o striktní podřízenost zaměstnance technologickému procesu, zaměstnanec nemůže své místo opustit bez vystřídání, čas limitovaný na pracovní operaci je nutno vždy dodržet, na každém kuse je nutno stanovenou operaci vykonat.
Dále jsou to činnosti prováděné na technologicky propojených pracovních stanovištích a tedy časově na sobě závislých, kdy je nutné po provedení operací přesunout (postoupit) polotovar na technologicky navazující pracovní místo.

b) Monotonie
Monotónními pracemi se rozumí pracovní činnosti, pro které je charakteristické opakování stále stejných úkonů pohybových či úkolových s omezenou možností zásahu zaměstnance do průběhu této činnosti.
monotonie pohybová – tj. opakující se manuální činnosti stejného typu a skládající se z jednoduchých pohybových úkonů;
Pro potřeby praxe se obvykle rozlišují dvě formy monotonie:
monotonie úkolová – tj. opakující se pracovní činnosti s nízkým počtem a s malou proměnlivostí typů úkonů (např. obsluha jednoduchých strojů, tj. vkládání a odebírání obrobků), situace chudá na počet nebo variabilitu podnětů. Dalším příkladem jsou tzv. vigilanční činnosti spočívající ve sledování, identifikaci podnětů a reakci na nepravidelně se vyskytující změny určitých dějů.
V průběhu různých činností se obě formy monotonie obvykle vzájemně prolínají.
Hodnocení monotonie
- časové trvání - délka pohybové operace (cyklu);
Pro základní, screeningové zhodnocení se v praxi sledují dvě kritéria:
- počet opakovaných operací v průběhu jedné pracovní doby.
Vysokou pohybovou monotonií se rozumí jednotvárné provádění maximálně 2 pohybových pracovních operací při jejich střídání v maximálně 3 minutových intervalech.
Vysokou úkolovou monotonií se rozumí jednotvárné stále se opakující provádění jednoho jednoduchého úkolu.
Zvýšenou pohybovou monotonií se rozumí jednotvárné provádění omezeného počtu pohybových maximálně 5 pracovních operací v maximálně 5 minutových intervalech.
Zvýšenou úkolovou monotonií se rozumí opakující se provádění 2 - 3 jednoduchých úkolů téhož druhu.

c) Časový tlak
Prací pod časovým tlakem se rozumí psychicky a senzoricky zatěžující práce spojená s omezenými možnostmi přestávek a odpočinku, což je příčinou nedostatečné možnosti regenerace organizmu a rychlého nástupu únavy.
Mezi takové práce patří pracovní činnosti spojené s:
- mimořádně psychicky a senzoricky náročnými úkoly v trvání minimálně 2 hodin denně.
- soustředěným monitorováním více čtyři hodiny za pracovní dobu;
- přetížením kapacity při zpracovávání informací, rozhodování v časové tísni (pro práci je typické rychlé střídání podnětů s okamžitou nutností reakce);
- složitostí řízeného objektu;
- přetížením termínovanými úkoly, které nesnesou odkladu;
- neočekávanými poruchami a stavy řízeného systému, které vyžadují okamžitý zásah;

d) Sociální interakce a interpersonální aktivity
Sociální interakcí se rozumí vztahy a aktivity v oblasti jednání a vzájemné kooperace mezi jednotlivci. Příkladem intenzivních sociálních interakcí jsou pracovní činnosti spojené s interakcí s osobami sociálně narušenými, nepřizpůsobivými, s osobami vyžadujícími zvláštní péči, s osobami psychicky alterovanými apod.
Vysoký stupeň tohoto faktoru se vyskytuje při výkonu profesionální činnosti spočívající v usměrňování chování druhých osob, které mají narušené sociální normy chování nebo vyžadují zvláštní způsob péče a interakce.
Významný je tento faktor při práci s vysokou pravděpodobností a četností interpersonálních konfliktů a práce v sociální izolaci bez možnosti styku s lidmi v trvání více než 50% směny denně.

e) Riziko ohrožení vlastního zdraví a zdraví jiných osob
Společným jmenovatelem komplexu těchto zátěžových činitelů je složitost vykonávané pracovní činnosti, náročnost práce vyplývající z možného obecného ohrožení zdraví výkonem dané pracovní činnosti, tedy práce spojené s odpovědností a vědomím nebezpečí ohrožení vlastního zdraví a života nebo zdraví a života dalších osob.
Vysoký stupeň se vyskytuje při práci, kde je vysoká pravděpodobnost rizika smrtelného úrazu a těžkého zdravotního poškození s trvalými následky. Patří sem i práce spojené s vysokou pravděpodobností možnosti ohrožení zdraví jiných osob vlastním jednáním.

f) Práce v třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu
Zvláště nepříznivá je turnusová práce s proměnlivou délkou pracovní směny a s nepravidelným rozložením pracovní doby za podmínek nepřetržitého provozu.
Jiné faktory ovlivňující psychickou zátěž
V tomto hledisku se hodnotí ostatní okolnosti a vlivy, které vedou ke stresovým situacím a psychickému napětí. Vždy je třeba specifikovat daný zdroj nepřiměřené psychické zátěže.
4) Nároky na ostatní smyslové orgány.
Posouzení jiných faktorů zvyšujících psychickou zátěž náleží odborníkovi (psychologovi, případně jinému odborníkovi, který pracuje v oblasti pracovního lékařství).
Například:
1) Vlivy narušující soustředění při práci jsou nepříznivé jak pro kvalitu práce (např. zvýšená chybovost), tak pro zaměstnance (možná neurotizace), např. hluk. Hluk je v tomto případě nutno posuzovat nejen z hlediska intenzity, ale i kvality.
2) Odpovědnost organizační a hmotná, zejména u zaměstnanců řídících výrobní a lidské zdroje a u zaměstnanců s osobní hmotnou odpovědností. Jde o jeden z nejvýznamnějších činitelů spojený s prožíváním osobní jistoty či nejistoty v práci. Společným rysem je tlak pracovních povinností, projevující se vysokou angažovaností, trvalým psychickým napětím a starostmi, které se přenášejí do mimopracovní doby.
3) Hodnocení vlivu pracovních podmínek na centrální nervový systém zaměstnanců. Patří sem i práce vykonávané na dislokovaných pracovištích a práce spojené se sociální izolací.

a) Velikost kritického detailu
Hodnotí se podle poměru mezi pozorovací vzdáleností D a velikostí kritického detailu d. Kritický detail je geometrický útvar jedno nebo vícerozměrný, rozhodující pro zrakové vnímání. Je to ta část pozorovaného předmětu, znaku, symbolu apod., kterou je nutno rozlišit, aby byl pozorovaný předmět správně identifikován.
V tabulce č. 1 jsou uvedeny rozměry kritického detailu u běžných pozorovacích vzdáleností.
Rozměry kritického detailu d
Tabulka č. 1

Poměr	Pozorovací vzdálenost D
D/d	350	500	1 000
1 670	0,21	0,30	0,60
1 000	0,35	0,50	1,00

(rozměry uvedeny v mm)
V technické literatuře se používá míra obloukového úhlu, ve kterém je detail vnímán a obloukové minuty. Poměr D/d = 1670 je roven hodnotě 2,06 obloukových minut, poměr D/d = 1000 je roven hodnotě 3,44 obloukových minut. Tyto údaje neplatí pro znaky na obrazovkách, kde se - vzhledem k malým rozměrům kritických detailů (nejmenší rozměr má tečka) - uvažuje celé písmo. Za základ měření se zde bere výška velkého písmene H a za minimální se pokládá hodnota 16 obloukových minut, za optimální 20-22 obloukových minut.
Poznámka:

b) Náročnost na diskriminaci detailů
V tomto kritériu jde o výraznost detailu oproti pozadí. Kontrastnost detailu a pozadí je podmíněna více činiteli: tvarem, barvou, jasem, pohybem předmětu či okolí nebo obojím. Tito činitelé usnadňují nebo ztěžují diskriminaci. Hodnotí se též kvalita písemných podkladů, které pro neostré kontury, malý kontrast písma a pozadí či malou čitelnost, bývají špatně vnímatelné (rukopisy, výkresy, špatná kvalita rozmnožovaných podkladů).

Velký	K ≥ 0,8	velmi dobrá rozlišitelnost
Střední	0,5 ≥ K < 0,8	dobrá rozlišitelnost
Malý	K < 0,5	špatná rozlišitelnost

Kontrast jasu (K) ve vztahu k rozlišitelnosti předmětů od pozadí se posuzuje podle hodnot:
Tabulka č. 2
Kontrast se stanoví podle vzorce:
L_b = jas bezprostředního okolí kritického detailu cd/m²
L_a = jas kritického detailu cd/m²
K = kontrast
$K=\frac{\left|L_a-L_b\right|}{L_b}$

c) Nároky na adaptaci zraku
Vznikají při střídání pohledu na místa s rozdílným jasem (simultánně) nebo při častých změnách jasu předmětů či intenzity osvětlení (sukcesivně). Zvýšené nároky na adaptační procesy vedou ke zhoršení zrakového výkonu - k oslnění, tj. k nepřiměřenému stavu zraku, který narušuje zrakovou pohodu, nebo zhoršuje až znemožňuje vidění.
Rozlišují se tři stupně oslnění:
- omezující (disability glare, fyziologické), které ztěžuje rozlišování, vede k únavě zraku a k poklesu zrakové výkonnosti;
- rušivé (discomfort glare, psychologické), kdy zdroj oslnění odvádí pozornost od místa zrakového úkolu;
- oslepující (blinding glare), které znemožňuje vidění.
Při dlouhém trvání již diskomfortní oslňování vede k únavě zraku a poklesu zrakové výkonnosti. Je-li zdroj jasu v přímém zorném poli, lze zjednodušeně jako rušivé oslnění posuzovat při kontrastním poměru jasů v hodnotě 1:10 až 1:100, jako omezující při kontrastním poměru větším než 1:100.
Při hodnocení je třeba brát v úvahu především časové charakteristiky. Při dlouhodobém slabším oslnění rušivém se zrak unavuje víc, než při krátkodobém intenzivním oslnění.

d) Nároky na akomodaci a okohybné svaly
Nároky na akomodaci vznikají při dlouhodobé fixaci pohledu na blízké předměty, kdy se unavují svaly ovládající čočku a konvergenci očí.
K únavě okohybných svalů dochází například při trvalém sledování pohybujících se předmětů nebo musí-li pracovník nepřetržitě střídavě pozorovat různě rozmístěné předměty.

e) Práce za zvláštních světelných podmínek
Hodnotí se, zda jsou vytvořeny odpovídající světelné podmínky pro daný charakter práce, tj. hodnotí se světelné podmínky, které jsou podmíněné technologicky, kdy pracovní postup vyžaduje zvláštní druh osvětlení, případně práce v trvale umělém nebo sdruženém osvětlení. K tomuto faktoru patří i hodnocení náročnosti práce například rozlišování barev, odstínů, detailů.
Hodnotí se zde i jiné, nevyjmenované podmínky, které přispívají ke zrakové zátěži při práci. Příkladem jsou PC, monitory a optické zvětšovací přístroje při nepřetržitém trvání práce více než 4 hodiny za pracovní dobu, také rušení zrakového úkolu vibracemi, které sice nepřekračují nejvyšší přípustné limity, zhoršují však zrakové vnímání.

f) Používání zvětšovacích přístrojů.

a) software musí být vhodný pro daný úkol,

b) software musí být snadno použivatelný a v případě potřeby přizpůsobitelný úrovni pracovníkových znalostí nebo zkušeností; bez vědomí zaměstnanců se nemá používat žádné kontrolní zařízení ke kvantitativní nebo kvalitativní kontrole zaměstnanců,

c) systémy musí poskytovat pracovníkům zpětnou vazbu o jejich činnosti,

d) systémy musí zobrazovat informace v podobě a rychlosti, jež jsou přizpůsobeny operátorům,

e) musí být uplatňovány zásady ergonomie softwaru, zvláště při zpracování dat.