(5) Řešení energetického hospodářství území obsahuje

a) zabezpečení energetických potřeb územních obvodů s podílem využívání obnovitelných a druhotných zdrojů a úspor energie a s ekonomickou efektivností při respektování státní energetické koncepce, regionálních omezujících podmínek a se zabezpečením spolehlivosti dodávek jednotlivých forem energie,

b) formulaci variant technického řešení rozvoje místního energetického systému vedoucích k uspokojení požadavků definovaných prognózou vývoje energetické poptávky řešeného územního obvodu a požadavků na kvalitu ovzduší a ochranu klimatu. Při formulaci variant se může uplatnit princip dvoucestného zásobování energií. Varianty technického řešení musí především

1. vycházet z principů metody integrovaného plánování zdrojů, vytvářet vyváženou strategii rozvoje mezi spotřebitelskou poptávkou a výrobními zdroji na bázi rovnocenného hodnocení opatření ve zdrojové a spotřební straně energetické bilance územního obvodu s preferencí územní soběstačnosti před dálkovými přenosy spojenými se ztrátami v rozvodech,

2. zajišťovat spolehlivou dodávku energie,

3. maximalizovat energetickou efektivnost užití primárních energetických zdrojů,

4. využívat co nejšířeji potenciál úspor energie a obnovitelných a druhotných zdrojů energie,

5. splňovat požadavky na ochranu ovzduší a klimatu,

6. být technicky i ekonomicky proveditelné,

c) vyčíslení účinků a nároků variant, přitom se posuzují zejména

1. energetická bilance nového stavu a podíl ztrát v rozvodech na výrobě,

2. investiční náklady vyvolané navrženým technickým řešením,

3. provozní náklady, zejména náklady na palivo a energii,

4. výrobní náklady spojené se zabezpečením území energií,

5. plošné nároky na zábor půdy,

6. výrobní energetický efekt zdrojové části systému,

7. množství produkovaných znečišťujících látek a jejich porovnání s emisními stropy a imisními limity,

8. úspora primárních energetických zdrojů,

9. vytvořené nové pracovní příležitosti,

d) komplexní vyhodnocení variant rozvoje územního energetického systému, čímž se rozumí rozhodovací proces o optimální variantě budoucího způsobu výroby, distribuce a užití energie v územním obvodu pomocí více kritérií respektujících zejména ekonomické a ekologické cíle. Hodnocení se proto přednostně provádí na základě metod vícekriteriálního rozhodování a analýzy rizika. Výběr dílčích rozhodovacích kritérií vychází z cílů státní ekologické a energetické koncepce a cílů pořizovatele územní koncepce. Ekonomické cíle se kvantifikují pomocí kritérií ekonomické efektivnosti zahrnujících systémový přístup a korektní metody ekonomického hodnocení. Použitá metoda musí respektovat časovou hodnotu peněz a toky nákladů vyvolaných realizací a provozem hodnocené varianty řešení. V rámci komplexního hodnocení se rovněž provede analýza rizika s cílem vyhodnocení míry rizika spojeného s realizací jednotlivých variant rozvoje místního energetického systému,

e) stanovení pořadí výhodnosti variant z hlediska nejvyššího stupně efektivnosti dosažení stanovených cílů místního energetického systému a doporučené nejvhodnější varianty rozvoje energetického systému v předmětném územním obvodu. Souhrn vah vyhodnocovacích ekologických a ekonomických kritérií musí být shodný.