(2) Předmětem úkonu se rozumí smlouva nebo jiné právní jednání, osvědčení právního jednání nebo jiné právní skutečnosti anebo přijetí peněz nebo cenných papírů do notářské úschovy. Jde-li o úkon o několika předmětech úkonu (dále jen „úkon složený“), považuje se za předmět úkonu jen ten předmět úkonu, pro který je za úkon stanovena nejvyšší odměna.