210/2001 Sb.

Nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na tlakové nádoby na přepravu plynů

Poslední dostupné znění: 2002-01-012003-04-30 · 2 znění v historii →

§ 1

(1) Tímto nařízením se stanoví technické požadavky na tlakové nádoby na přepravu plynů (dále jen „tlakové nádoby“).
(2) Za tlakové nádoby se pro účely tohoto nařízení považují přenosné tlakové nádoby na přepravu plynů, v nichž může být dosažen nebo vyvinut přetlak větší než 0,05 MPa (0,5 bar).
(3) Stanovenými výrobky podle § 12 odst. 1 zákona jsou tlakové nádoby.
(4) Tlakové nádoby se rozlišují na
a) svařované lahve na plyny z nelegované oceli, vyráběné z několika částí, o efektivní tloušťce stěny 5 mm nebo menší, schopné opakovaného plnění, o objemu od 0,5 l do 150 l včetně, určené k plnění stlačenými, zkapalněnými nebo rozpuštěnými plyny, s výjimkou zkapalněných plynů o velmi nízké teplotě a acetylenu, a k jejich přepravě; výpočtový přetlak (Ph) těchto lahví nesmí překročit 6 MPa,
b) bezešvé ocelové lahve na plyny, vyráběné z jednoho kusu, schopné opakovaného plnění a přepravy, o objemu od 0,5 l do 150 l včetně, určené k plnění stlačenými, zkapalněnými nebo rozpuštěnými plyny, bez ohledu na počet hrdel,
c) bezešvé lahve na plyny z nelegovaného hliníku a hliníkových slitin, vyráběné z jednoho kusu, schopné opakovaného plnění a přepravy, o objemu od 0,5 l do 150 l včetně, určené k plnění stlačenými zkapalněnými nebo rozpuštěnými plyny.
(5) Toto nařízení se nevztahuje na
a) bezešvé ocelové lahve vyrobené z austenitické oceli,
b) bezešvé lahve ze slitiny hliníku se zaručenou nejnižší pevností v tahu větší než 500 MPa,
c) bezešvé lahve, u nichž se při uzavírání dna přidává kov,
d) tlaková zařízení, jednoduché tlakové nádoby a aerosolové rozprašovače podle zvláštních právních předpisů,1)
e) nádoby speciálně navržené pro jaderné účely, jejichž porucha může způsobit únik radioaktivity,
f) nádoby speciálně určené pro umístění na lodích a v letadlech nebo pro jejich pohon,
g) potrubí a potrubní rozvody.

§ 2

(1) Technické požadavky na tlakové nádoby (dále jen „základní požadavky“)
(2) Technické parametry a propočty uvedené v přílohách k tomuto nařízení nejsou překážkou k použití příslušných českých technických norem.2)

§ 3

(1) Před uvedením tlakových nádob na trh výrobce nebo dovozce zajistí posouzení shody [§ 12 odst. 4 písm. b) zákona] vzorku (prototypu) tlakové nádoby autorizovanou osobou (dále jen „EHS schválení vzoru“) podle § 5.
(2) Výrobce nebo dovozce kromě EHS schválení vzoru u tlakových nádob zajistí ověření shody [§ 12 odst. 4 písm. f) zákona] výrobku s certifikovaným typem výrobku (dále jen „EHS ověření“) podle § 6 s výjimkou
a) svařovaných lahví na plyny z nelegované oceli o objemu do 1 litru,
b) bezešvých ocelových lahví na plyny se zkušebním přetlakem při hydraulické zkoušce do 12 MPa a o objemu do 1 litru,
c) bezešvých lahví na plyny z nelegovaného hliníku a hliníkových slitin se zkušebním přetlakem při hydraulické zkoušce do 12 MPa a o objemu do 1 litru.
(3) Prohlášení o shodě se vypracovává v českém jazyce a obsahuje tyto náležitosti:
a) identifikační údaje o výrobci nebo dovozci, který prohlášení o shodě vydává, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, místo podnikání a identifikační číslo u fyzické osoby nebo obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo u právnické osoby),
b) identifikační údaje o tlakových nádobách (například název, typ, značka, provedení), u dovážených výrobků též údaje o výrobci,
c) popis a funkce tlakových nádob a výrobcem, popřípadě dovozcem určený účel jejich použití,
d) údaje o použitém způsobu posouzení shody,
e) seznam technických předpisů použitých při posouzení shody,
f) údaje o autorizované osobě (obchodní firmu, sídlo, identifikační číslo) a evidenční číslo a datum vydání jejího nálezu,
g) potvrzení výrobce nebo dovozce o tom, že tlakové nádoby splňují základní požadavky a jsou bezpečné za podmínek obvyklého, popřípadě výrobcem nebo dovozcem určeného použití,
h) datum a místo vydání prohlášení o shodě, jméno a funkce odpovědné osoby výrobce nebo dovozce a její podpis.

§ 4

§ 5

(1) EHS schvalování vzoru je postup, při kterém autorizovaná osoba zkouškami
posuzuje shodu vzorku (prototypu) tlakové nádoby se základními požadavky a potvrzuje, že vzorek tlakové nádoby těmto požadavkům odpovídá.
(2) Pokud vzorek (prototyp) tlakové nádoby odpovídá základním požadavkům, vystaví autorizovaná osoba certifikát EHS schválení vzoru
(3) Jestliže autorizovaná osoba zjistí, že vyrobená dávka tlakových nádob nevyhovuje schválenému vzoru, písemně oznámí výrobci, aby provedl odpovídající změny ve výrobě; jestliže výrobce tyto změny neprovede, autorizovaná osoba certifikát zruší (§ 11a odst. 3 zákona).

§ 6

(1) EHS ověřování je postup, při kterém autorizovaná osoba na stanoveném počtu vzorků tlakových nádob ověří, zda
a) tlaková nádoba vyhovuje požadavkům tohoto nařízení
b) tlaková nádoba přísluší do kategorie, u které se provádí EHS schválení vzoru, a zda schválenému vzoru vyhovuje; při postupu podle § 4 též zjišťuje, zda je označena značkou EHS schválení vzoru podle § 4 odst. 2.
(2) V případě postupu podle § 4 autorizovaná osoba též ověří, zda tlaková nádoba vyhovuje požadavkům na umístění značek podle tohoto nařízení.
(3) Při splnění požadavků uvedených v odstavci 1 vydá autorizovaná osoba certifikát EHS ověření
a) podle části V. přílohy č. 1 u tlakových nádob podle § 1 odst. 4 písm. a),
b) podle části VII. přílohy č. 2 u tlakových nádob podle § 1 odst. 4 písm. b),
c) podle části V. přílohy č. 3 u tlakových nádob podle § 1 odst. 4 písm. c).

§ 7

(1) Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002, s výjimkou ustanovení § 4, bodu 5 části II. a části III. příloh 1 až 3 k tomuto nařízení, které nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.
(2) Dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost pozbývá platnosti § 3.
k nařízení vlády č. 210/2001 Sb.
TECHNICKÉ POŽADAVKY NA SVAŘOVANÉ LAHVE NA PLYNY Z NELEGOVANÉ OCELI

Část I

ČÁST I.:
Technické požadavky

1. SYMBOLY A POJMY
1.2 Pro účely této přílohy se “přetlakem při roztržení“ rozumí přetlak při dosažení plastické nestability, to je nejvyšší přetlak dosažený při zkoušce na roztržení.
1.3 Normalizační žíhání
Re = nejmenší hodnota meze kluzu zaručená výrobcem lahví pro zhotovenou lahev v MPa;
h = výška válcové části zaobleného dna lahve v mm;
Rmt = skutečná pevnost v tahu v MPa;
L = délka pláště lahve namáhaného přetlakem v mm;
Vo = počáteční objem lahve v okamžiku zvyšování přetlaku při zkoušce na roztržení v I;
V = konečný objem lahve při roztržení v I;
a = výpočtová nejmenší tloušťka stěny válcového pláště v mm;
b = výpočtová nejmenší tloušťka zaobleného dna v mm;
Z = součinitel hodnoty svaru.
A = tažnost základního materiálu v %;
D = jmenovitý vnější průměr lahve v mm;
R = vnitřní poloměr zaoblení konvexního dna v mm;
r = vnitřní poloměr zaoblení v přechodové oblasti konvexního dna v mm;
H = vnější výška zaoblené části dna lahve v mm;
1.1 Symboly mají následující význam:
Ph = zkušební přetlak při hydraulické zkoušce (výpočtový přetlak) v 0,1 MPa;
Pr = přetlak při roztržení lahve změřený při zkoušce na roztržení v 0,1 MPa;
Prt = výpočtový nejnižší teoretický přetlak při roztržení v 0,1 MPa;
Rm = nejmenší hodnota pevnosti v tahu zaručená materiálovou normou v MPa;
Termín “odstranění vnitřního pnutí“ se vztahuje k tepelnému zpracování, kterému se podrobuje zhotovená lahev a během kterého se lahev ohřívá na teplotu pod nejnižším bodem přeměny oceli (Ac1) za účelem snížení zbytkových pnutí.
1.4 Odstranění vnitřního pnutí
2. POŽADAVKY NA PROVEDENÍ LAHVÍ A PŘÍSLUŠENSTVÍ
2.2 Tepelné zpracování
Lahve se dodávají buď ve stavu normalizačně žíhaném nebo ve stavu po odstranění vnitřního pnutí s potvrzením výrobce, že lahve byly po provedení všech svarů podrobeny tepelnému zpracování a použitý postup tepelného zpracování. Lokální tepelné zpracování není povoleno.
2.1 Materiály
2.1.6 Výrobce předkládá autorizované osobě výsledky metalurgických a mechanických zkoušek a rozborů provedených na svarech, včetně popisu zavedených svařovacích metod a postupů, které lze pokládat za reprezentativní pro sváry zhotovené během výroby.
2.1.5 Mimo to lze provést nezávislé chemické rozbory. Tyto rozbory se provedou na zkušebních vzorcích odebraných buď z materiálů ve stavu dodaném výrobci lahví nebo ze zhotovených lahví.
2.1.4 K lahvím se předloží osvědčení o rozboru taveb ocelí dodaných pro výrobu částí namáhaných přetlakem.
2.1.1 Materiálem použitým k výrobě plášťů namáhaných přetlakem se rozumí ocel podle normy EURONORM 120-83.
2.1.2 Všechny části tělesa lahve a všechny části k němu přivařené jsou vyrobeny ze vzájemně kompatibilních materiálů.
2.1.3 Přídavné materiály pro svařování jsou voleny tak, že vlastnosti vzniklých svárů jsou rovnocenné s vlastnostmi stanovenými pro základní materiál.
2.3 Výpočty částí namáhaných přetlakem
2.3.4 Těleso lahve, s výjimkou návarku pro ventil, může být zhotoveno ze dvou nebo tří částí. Dna musí být z jednoho kusu a konvexní.
přičemž v obou případech je nejmenší hodnota 1,5 mm.
2.3.3 Jmenovitá tloušťka stěny válcové části a zaobleného dna nesmí být za žádných okolností menší než:
- D250+0,7 mm, jestliže Ph<3 MPa,
- D250+1 mm, jestliže Ph3 MPa,
2.3.1 Tloušťka stěny válcového pláště lahve v kterémkoli bodě pláště namáhaného přetlakem nesmí být menší než tloušťka vypočtená podle vzorce:
2.3.1.1 u lahví bez podélných svarů:
a=Ph .D20Re43+Ph
Pokud tyto rentgenografické kontroly odhalí nepřípustné vady definované v bodu 7.4.1.4 části II., musí být učiněny veškeré nezbytné kroky k přezkoumání příslušné dávky a k odstranění vad.
2.3.1.2 u lahví s podélnými svary:
Tato kontrola se provádí na náhodně vybraných 10 % vyrobených lahví.
- 1, jestliže výrobce provádí namátkovou rentgenografickou kontrolu křížení svarů do vzdálenosti 100 mm od křížení v případě podélného svaru a po délce 50 mm (na každou stranu od křížení 25 mm) v případě obvodových svarů.
- 0, 85, jestliže výrobce provádí rentgenografickou kontrolu křížení svarů do vzdálenosti 100 mm od křížení v případě podélného svaru a po délce 50 mm (na každou stranu od křížení 25 mm) v případě obvodových svarů. Rentgenograficky se od každého stroje kontroluje po jedné lahvi vybrané na začátku a konci každé pracovní směny.
Z se přitom rovná:
a=Ph .D20Re43Z+Ph
2.3.2 Rozměry a výpočet den lahví (viz obrázky v dodatku 1 této přílohy)
R ≤ D
2.3.2.1 Dna lahví musí splňovat tyto podmínky:
H ≥ 0,18 D
r ≥ 2 b
h ≥ 4 b
- elipsoidní dna
H ≥ 0,18 D
h ≥ 4 b
meze: 0,003 D ≤ b ≤ 0,16 D
současně platné meze: 0,003 D ≤ b ≤ 0,08 D
- polokulová dna
- torosférická dna
současně platné meze: 0,003 D ≤ b ≤ 0,08 D
r ≥ 0,1 D
2.3.2.2 Tloušťka těchto zaoblených den nesmí být v žádném bodě menší než hodnota vypočítaná podle vzorce:
b=Ph .D20Re43 C
Jmenovitá tloušťka válcového okraje dna však nesmí být menší než jmenovitá tloušťka válcové části určená dle vzorce v odstavci 2.3.1.2 pro Z = 1.
Hodnoty tvarového součinitele C pro plná dna jsou uvedeny v tabulce v dodatku 1 této přílohy.
2.4 Konstrukce a jakost provedení
2.4.3 Příslušenství
2.4.3.5 Ochrana kohoutu nebo ventilu
Kohout nebo ventil lahve musí být účinně chráněn buď svou konstrukcí nebo konstrukcí lahve (například ochranným kroužkem) nebo pomocí ochranného kloboučku či pevně namontovaného krytu.
2.4.3.4 K výrobě patek, rukojetí a ochranných kroužků lze použít jakýkoli jiný materiál, pokud je zajištěna jejich pevnost a vyloučeno nebezpečí koroze dna lahve.
2.4.3.3 Případné identifikační štítky musí být připevněny k přetlakem namáhanému plášti lahve a nesmí být odnímatelné; musí být učiněna veškerá nezbytná opatření zabraňující korozi.
2.4.3.2 Patky lahve musí být dostatečně pevné a musí být z kovu, který je kompatibilní s ocelí lahve; tvar patky musí lahvi poskytovat dostatečnou stabilitu. Horní okraj patky musí být k lahvi přivařen tak, aby mezi patkou a lahví nemohlo docházet ke hromadění či pronikání vody.
2.4.3.1 Rukojeti a ochranné kroužky musí být vyrobeny a k tělesu lahve přivařeny tak, aby nezpůsobovaly nebezpečnou koncentraci napětí ani neumožňovaly hromadění vody.
2.4.2 Části namáhané přetlakem
- obvodový svar připevňující návarek pro ventil k hornímu dnu lahve: tento svar může být proveden buď jako tupý svar nebo jako koutový svar. Pokud je to tupý svar, musí být proveden v plném průřezu stěny. Vylemovaný spoj se považuje za zvláštní druh tupého svaru. To se nevztahuje na případy, kdy na horním dnu lahve je návarek pro ventil uvnitř lahve a kde tento návarek je ke dnu přivařen svarem, který se nepodílí na těsnosti (viz dodatek 2 této přílohy, obrázek 4).
Svary spojující části, které vytvářejí plášť lahve, se provádějí za podmínek (viz obrázky příkladů svarů v dodatku 2):
- podélný svar: tento svar se provádí jako tupý svar v plném průřezu stěny,
Koutové svary nesmějí překrývat tupé svary a musí být od nich vzdáleny nejméně 10 mm.
Tupé svary na plášti namáhaném přetlakem nesmí být umístěny v místech, kde se mění tvar.
Tupé svary se musí provádět postupem automatického svařování.
V případě tupých svarů nesmí být přesazení styčných ploch větší než 1/5 tloušťky stěny (1/5 a).
2.4.2.2 Technické požadavky na svařování
- obvodový svar s výjimkou svaru připevňujícího návarek pro ventil k hornímu dnu lahve: tento svar se provádí jako tupý svar v plném průřezu stěny. Vylemovaný spoj se považuje za zvláštní druh tupého svaru,
Ovalita válcového pláště lahve musí být omezena tak, aby rozdíl mezi největším a nejmenším vnějším průměrem téhož průřezu nebyl větší než 1 % střední hodnoty těchto průměrů.
2.4.2.4 Ovalita
Svary musí být plně provařeny, nesmí vykazovat jakékoli vychýlení svarového švu a být bez vad, které by mohly ohrozit bezpečné používání lahve.
2.4.2.3 Kontrola svarů
U lahví ze dvou částí, s výjimkou svarů podle obrázku 2 A v dodatku 2, se obvodové tupé svary rentgenograficky kontrolují po délce 100 mm, přičemž se kontrole během plynulé výroby podrobuje jedna lahev vybraná na začátku a jedna lahev vybraná na konci každé směny a v případě přerušení výroby po dobu delší než 12 hodin první svařená lahev.
2.4.2.1 Výrobce popíše používané svařovací metody a postupy, stejně tak i kontroly prováděné během výroby.
2.4.1 Všeobecné požadavky
2.4.1.2 Výrobce provádí kontrolu vad výchozích plechů a lisovaných částí používaných pro výrobu lahví. K výrobě nemohou být použity části u kterých byly zjištěny vady, které mohou nepříznivě ovlivnit provozní bezpečnost lahve.
2.4.1.1 Výrobce disponuje takovými výrobními prostředky a technologii, které zabezpečují, aby vyrobené lahve splňovaly požadavky této přílohy.

Část II

ČÁST II.:
Postupy při posuzování shody

1. EHS SCHVALOVÁNÍ VZORU
- největší délka nesmí být větší než 1,5-násobek délky zkoušené lahve.
- nejmenší délka nesmí být menší než trojnásobek průměru lahve,
“Typovou řadou lahví“ se rozumějí lahve ze tří částí vyrobené v téže továrně, které se liší pouze délkou v těchto mezích:
“Typem lahve“ se rozumějí lahve stejné konstrukce a tloušťky, vybavené stejným příslušenstvím, vyráběné ve stejných dílnách z plechu téže technické specifikace, svařované stejným postupem a tepelně zpracované za stejných podmínek.
1.1 EHS schválení vzoru může být vydáno pro typy nebo pro typové řady lahví.
2 ŽÁDOST O EHS SCHVALOVÁNÍ VZORU
2.1 K žádosti o EHS schvalování vzoru se předloží pro každý typ lahve nebo pro každou typovou řadu lahví dokumentace potřebná pro níže předepsané ověření a dávka 50 lahví, z nichž se odebere požadovaný počet lahví pro níže uvedené zkoušky, jakož i veškeré požadované doplňkové informace. Uvádí se druh, teploty a doby výdrže tepelného zpracování a použitý svařovací postup. Mimoto se předloží i osvědčení o rozboru taveb oceli dodané pro výrobu lahví.
kategorii lahve,
2.3 Žádost musí obsahovat tyto informace:
jméno a adresu výrobce nebo žadatele, jejich zplnomocněného zástupce, jakož i místo nebo místa výroby lahví,
uvažovaný účel použití nebo zakázané způsoby použití,
technické údaje,
obchodní název, jestliže existuje, nebo typ.
2.2 Žádost a příslušná korespondence se vyhotovuje v českém jazyce. V českém jazyce se vyhotovují i přiložené dokumenty.
2.4 K žádosti se přikládají dvě vyhotovení požadovaných dokumentů, zejména:
materiálové specifikace, konstrukční metody a pevnostní výpočty lahve,
2.4.1 Popis obsahující:
místa, kde mají být umístěny značky schválení a ověření dle této přílohy, jakož i další značky stanovené zvláštními předpisy.
namontovaná bezpečnostní zařízení,
2.4.2 Výkresy celkového uspořádání, a kde je to vhodné, detailní výkresy důležitých konstrukčních dílů.
2.4.3 Další informace stanovené v této příloze.
2.4.4 Prohlášení, že pro tentýž vzor lahve nebyla podána jiná žádost o EHS schvalování vzoru.
3. PŘEZKOUŠENÍ PRO EHS SCHVALOVÁNÍ VZORU
- zkouška podle bodu 7.4 části II. na jedné lahvi.
- zkouška podle bodu 7.1 části II. na jedné lahvi,
Na lahvích předložených jako prototyp se provedou tyto zkoušky:
- jsou splněny podmínky stanovené v bodech 2.1, 2.2, 2.4 části I a 7.5 části II.
- jsou správné výpočty předepsané v bodu 2.3, části I
3.2 V průběhu postupu pro EHS schvalování vzoru se ověří, zda:
- zkouška podle bodu 7.2 části II. na jedné lahvi,
3.1 Přezkoušení pro EHS schvalování vzoru se provádí na základě výkresů, a kde je to vhodné, na vzorku lahve.
Přezkoušení musí obsahovat:
b) kde je to vhodné, prověření bezpečnostních zařízení a měřících přístrojů a způsobů instalace.
a) prověření konstrukčních výpočtů, výrobních metod, jakosti provedení a materiálů;
4. CERTIFIKÁT EHS SCHVÁLENÍ VZORU
4.1 Certifikát schválení vzoru obsahuje závěry přezkoušení vzoru a uvádí všechny podmínky, jimiž může být schválení vázáno. Doplňují jej popisy a výkresy nutné pro identifikaci vzoru, popřípadě pro vysvětlení jeho funkce. Vzor certifikátu je uveden v části IV. této přílohy.
6. EHS OVĚŘENÍ
6.3 Průběh EHS ověření
kontroluje, zda informace dodané výrobcem podle bodu 6.1.6 části II. jsou správné a zda ověření, která výrobce provedl, jsou dostatečná;
6.3.1 Autorizovaná osoba:
kontroluje, zda byly splněny technické požadavky uvedené v bodě 2 části I. a provede vnější a vnitřní vizuální prohlídku každé lahve z namátkově vybraného vzorku;
zjišťuje, zda byl dodán certifikát EHS schválení vzoru a zda lahve jsou s ním ve shodě;
kontroluje dokumenty obsahující údaje o materiálech a výrobních postupech, zejména ty, které jsou uvedeny v bodě 2.1.6 části I;
vydává certifikát EHS ověření podle předlohy v části V. této přílohy.
je přítomna u zkoušek předepsaných v bodech 7.1 a 7.2 části II. a kontroluje jejich průběh;
Počet lahví N v dávceLahve odebrané jako vzorkyNevyhovující zkouškyLahve podrobené
mechanický m zkouškámzkoušce na roztržení
250 < N ≤ 5003mechanické21
na roztržení12
500 < N ≤ 15009mechanické54
na roztržení27
1500 < N ≤ 300018mechanické99
na roztržení315

Tabulka 2
Jestliže jedna nebo více z těchto lahví nevyhoví, nevyhovuje celá dávka.
Jestliže dvě nebo více lahví při těchto zkouškách nevyhoví, nevyhovuje celá dávka.
Počet lahví N v dávceLahve odebrané jako vzorkyLahve podrobené
mechanickým zkouškámzkouškám na roztržení
N ≤ 500312
500 < N ≤ 1 500927
1500 < N ≤ 300018315

Tabulka 1
V závislosti na velikosti dávky se lahve ze vzorku podrobí mechanickým zkouškám podle bodu 7.1 části II. a hydraulické tlakové zkoušce na roztržení podle bodu 7.2 části II. podle rozdělení uvedeného v tabulce 1.
Pokud pouze jedna z lahví nevyhoví buď při mechanické zkoušce nebo při zkoušce na roztržení, vyberou se z téže dávky namátkově lahve v počtu uvedeném v tabulce 2 a provedou se zkoušky podle rozdělení uvedeného v tabulce 1.
6.3.2 Za účelem provedení zkoušek se z každé dávky namátkově vybere vzorek lahví v níže uvedeném počtu. Dávka se skládá maximálně ze 3000 lahví stejného typu odpovídajícího definici uvedené ve druhém odstavci bodu 2.1 části II., které byly vyrobeny ve stejný den nebo ve dnech po sobě následujících.
6.3.3 Výběr vzorků a všechny zkoušky se provádějí za přítomnosti zástupce autorizované osoby.
6.3.4 Všechny lahve v dávce se musí podrobit hydraulické zkoušce podle bodu 7.3 za přítomnosti a pod dozorem zástupce autorizované osoby.
6.1 Pro účely EHS ověření se předloží autorizované osobě:
6.1.1 certifikát EHS schválení vzoru;
6.1.7 EHS ověření se může provádět v jedné nebo více etapách.
6.1.8 Podle požadavků uvedených v této příloze se:
6.1.8.3 ověřováním musí zejména zabezpečit, aby lahev vyhovovala schválenému vzoru, nebo, v případě lahví vyjmutých z EHS schvalování vzoru, aby vyhovovala požadavkům uvedeným v této příloze.
6.1.8.1 EHS ověření provádí pouze v jedné etapě u lahví, které při výstupu z výrobního závodu tvoří jeden celek, to jsou lahve, které mohou být dopraveny na místo instalace bez rozebrání,
6.1.8.2 lahve, které nejsou odesílány jako jeden kus, ověřují ve dvou nebo více etapách,
6.1.2 osvědčení o rozboru tavby oceli dodané pro výrobu lahví;
6.1.3 prostředky k identifikaci tavby oceli, z níž je kterákoli lahev vyrobena;
6.1.4 dokumentaci jím dodaných lahví - zvláště dokumenty týkající se tepelného zpracování - s uvedením postupu použitého podle bodu 2.2 části I;
6.1.5 seznam lahví s uvedením čísel a nápisů předepsaných v části III;
6.1.6 výsledky nedestruktivních zkoušek provedených během výroby a svařovací metody použité k zajištění dobré reprodukovatelnosti vyráběných lahví. Výrobce je rovněž předloží prohlášení, kterým se zavazuje používat při sériové výrobě stejné svařovací metody, jaké použil při svařování lahví předložených pro EHS schválení vzoru;
6.2 Podstata EHS ověření
6.2.1 ověření obsahuje:
přezkoušení jakosti materiálů,
prověření konstrukčních výpočtů, výrobních metod, jakosti provedení a použitých materiálů,
vnitřní prohlídku skládající se z kontroly vnitřních částí a svarů,
tlakovou zkoušku,
kontrolu všech bezpečnostních zařízení a namontovaných měřicích přístrojů,
vnější prohlídku různých částí lahve,
provozní zkoušku, je-li požadována.
7. ZKOUŠKY
7.5 Kontrola vnějšího povrchu svaru
7.5.1 Tato kontrola se provádí po dokončení svaru. Kontrolovaný povrch svaru musí být dobře osvětlen a musí být očištěn od mastnoty, prachu, zbytku okují a jakýchkoli ochranných povlaků.
7.5.2 Přechod svarového kovu do základního materiálu musí být hladký, bez vrubů. Na povrchu svaru a na sousedních površích materiálu nesmí být trhliny, vruby nebo porézní místa. Povrch svaru musí být pravidelný a hladký. V případě tupého svaru nesmí být převýšení větší než 1/4 šířky svaru.
7.4 Nedestruktivní kontrola
7.4.1 Kontrola prozářením (rentgenovými paprsky)
Za nepřípustné se považují tyto vměstky:
- trhliny, vadné svary nebo nedostatečně provařené svary.
7.4.1.4 Nejsou přípustné tyto vady:
- plynové vměstky ležící po délce svaru 100 mm, je-li jejich celková plocha na všech snímcích větší než 2·a mm2.
- kterýkoli jiný plynový vměstek o rozměru větším než a/4 mm,
- plynový vměstek o rozměru větším než a/3 mm, který je od kteréhokoli jiného plynového vměstku vzdálený více než 25 mm,
- podlouhlý vměstek nebo skupina okrouhlých vměstků v řadě, je-li jejich délka (po délce svaru rovné 12.a) větší než 6 mm,
7.4.1.1 Svary se podrobují rentgenografické kontrole podle specifikace ISO R 1106 -1969, třída B.
7.4.1.2 Při použití drátkového indikátoru nesmí být nejmenší průměr viditelného drátku větší než 0,10 mm.
Při použití stupňovitého a dírkového indikátoru nesmí být průměr nejmenšího viditelného otvoru větší než 0,25 mm.
7.4.1.3 Vyhodnocování rentgenogramů svarů se musí provádět na originálních filmech postupem doporučeným v normě ISO 2504-1973, odstavci 6.
Makrostrukturní kontrola celého příčného řezu svaru provedená na kysele leptaném výbrusu musí vykázat úplné protavení a nesmí odhalit jakékoli chyby ve spojení nebo podstatné vměstky či jiné vady.
7.4.2 Makrostrukturní kontrola
V případě pochybností se podezřelá oblast podrobí mikrostrukturní kontrole.
7.2 Hydraulická zkouška na roztržení
Lahve podrobované této zkoušce musí být opatřeny nápisy, jejichž umístění se předpokládá na přetlakem namáhaném plášti lahve.
7.2.1 Zkušební podmínky
7.2.1.1 Hydraulická zkouška na roztržení musí být provedena na zařízení, které umožňuje rovnoměrně zvětšovat přetlak v lahvi až do jejího roztržení a zaznamenávat změnu přetlaku v závislosti na čase.
7.2.2 Vyhodnocení zkoušky
7.2.2.1 Zkouška na roztržení se vyhodnocuje podle těchto přijatých kritérií:
7.2.2.1.2 Vyhodnocení trhliny a tvaru jejích okrajů.
7.3 Hydraulická zkouška
7.3.1 Přetlak vody v lahvi se musí zvětšovat rovnoměrnou rychlostí až do dosažení zkušebního přetlaku.
7.3.2 Lahev musí zůstat pod zkušebním přetlakem dostatečně dlouho, aby se prokázalo, že přetlak neklesá a že lze zaručit těsnost lahve.
7.3.3 Po zkoušce nesmí lahev vykazovat známky trvalé deformace.
7.3.4 Lahve, které při zkoušce nevyhoví, musí být vyřazeny.
7.1 Mechanické zkoušky
7.1.2 Druhy zkoušek a vyhodnocení výsledků zkoušek
7.1.2.1 Každá lahev odebraná jako vzorek se podrobí těmto zkouškám:
(B) V případě lahví s podélnými a obvodovými svary (lahve ze tří částí) na zkušebních tyčích odebraných z míst podle obrázku 2 dodatku 3 této přílohy:
1 zkouška tahemzákladní materiál válcové části v podélném směru (a); nebo, pokud to není možné, v obvodovém směru;
1 zkouška tahemzákladní materiál ze dna (b);
1 zkouška tahemkolmo k podélnému svaru (c);
1 zkouška tahemkolmo k obvodovému svaru (d);
1 zkouška ohybemna rubu podélného svaru (e);
1 zkouška ohybemna líci podélného svaru (f);
1 zkouška ohybemna rubu obvodového svaru (g);
1 zkouška ohybemna líci obvodového svaru (h);
1 makrostrukturní zkouškana řezu svarem.
(A) V případě lahví, které mají pouze obvodové svary (lahve ze dvou částí), na zkušebních tyčích odebraných z míst podle obrázku 1 dodatku 3 této přílohy:
1 zkouška tahemzákladní materiál v podélném směru lahve (a); nebo, pokud to není možné, v obvodovém směru;
1 zkouška tahemkolmo k obvodovému svaru (b);
1 zkouška ohybemna rubu obvodového svaru (c);
1 zkouška ohybemna líci obvodového svaru (d);
1 makrostrukturní zkouškana řezu svarem.
7.1.2.1.2 Na všech zkušebních tyčích, které obsahují svar, musí být svar zarovnán k odstranění jeho převýšení.
7.1.2.1.1 Zkušební tyče, které nejsou dostatečně rovné, musí být narovnány lisováním za studena.
7.1.2.2 Zkouška tahem
7.1.2.2.1 Zkouška tahem na základním materiálu
7.1.2.2.1.1 Postup provedení zkoušky tahem je určen příslušnou normou podle bodu 7.1.1.1.
Obě strany zkušební tyče, které odpovídají vnitřnímu a vnějšímu povrch stěny lahve, nesmějí být obrobeny.
Zjištěné hodnoty pevnosti v tahu a tažnosti základního materiálu musí být v souladu s normou EURONORM 120 - 83 (tabulka III).
7.1.2.2.1.2 Zjištěné hodnoty meze kluzu se musí přinejmenším rovnat nejmenším hodnotám zaručeným výrobcem lahví.
7.1.2.2.2 Zkoušky tahem na svarech
7.1.2.2.2.1 Zkouška tahem ve směru kolmém na svar se musí provádět na zkušební tyči se zúženým průřezem šířky 25 mm a délky sahající 15 mm za okraje svaru, jak je znázorněno na obrázku v dodatku 4. Za touto středovou částí se šířka zkušební tyče musí postupně zvětšovat.
7.1.2.2.2.2 Zjištěná hodnota pevnosti v tahu se musí přinejmenším rovnat hodnotě zaručené pro základní materiál, bez ohledu na to, ve kterém místě středové části se zkušební tyč přetrhne.
7.1.2.3 Zkouška ohybem
7.1.2.3.1 Postup provedení zkoušky ohybem je určen příslušnou normou EURONORM podle bodu 7.1.1.1. Zkouška ohybem se však musí provádět na zkušební tyči šířky 25 mm orientované ve směru kolmém na svar. Při zkoušce musí být trn umístěn v ose svaru.
7.1.2.3.2 Na zkušební tyči se nesmějí objevit praskliny, je-li ohnuta okolo trnu tak, že vnitřní okraje nejsou od sebe vzdáleny více než činí průměr trnu (viz obrázek 2 dodatku 5).
skutečná pevnost v tahu Rmt v MPahodnota n
do 440 včetně2
nad 440 do 520 včetně3
nad 5204

Tabulka 3
7.1.2.3.3 Poměr (n) mezi průměrem trnu a tloušťkou zkušební tyče nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce 3.
7.1.1 Všeobecné požadavky
7.1.1.2 Všechny mechanické zkoušky pro ověření jakosti základního materiálu a svarů přetlakem namáhaných plášťů lahví na plyny se provádějí na zkušebních tyčích odebraných ze zhotovených lahví.
7.1.1.1 Pokud není v této příloze stanoveno jinak, provádějí se mechanické zkoušky podle těchto norem:
(a) zkouška tahem: EURONORM 2-80, je-li tloušťka zkušebních tyčí 3 mm a více, nebo EURONORM 11-80, je-li tloušťka zkušebních tyčí menší než 3 mm;
(b) zkouška ohybem: EURONORM 6-66, je-li tloušťka zkušebních tyčí 3 mm a více, nebo EURONORM 12-55, je-li tloušťka zkušebních tyčí menší než 3 mm.

Část III

Část IV

ČÁST IV.

Část V

ČÁST V.

k nařízení vlády č. 210/2001 Sb.
TECHNICKÉ POŽADAVKY NA BEZEŠVÉ OCELOVÉ LAHVE NA PLYNY

Část I

ČÁST I.
Technické požadavky

1. SYMBOLY A POJMY
Rp 0,2 = smluvní mez kluzu při 0,2 % zaručená výrobcem lahví v MPa;
a = výpočtová nejmenší tloušťka stěny válcového pláště v mm;
D = jmenovitý vnější průměr lahve v mm;
1.1 SYMBOLY
d = průměr trnu pro zkoušku ohybem v mm;
Prt = výpočtový nejnižší teoretický přetlak při roztržení v 0,1 MPa;
Rm = nejmenší hodnota pevnosti v tahu zaručená výrobcem lahví v MPa;
Smluvní mez kluzu je hodnota napětí, při kterém trvalá deformace dosáhne 0,2 % původní měřené délky zkušební tyče.
Re = hodnota meze kluzu použitá podle bodu 1.1 k určení hodnoty R pro účely výpočtu částí namáhaných přetlakem v MPa;
ReH = nejmenší hodnota horní meze kluzu zaručená výrobcem lahví v MPa;
Rmt = skutečná pevnost v tahu v MPa.
Ph = zkušební přetlak při hydraulické zkoušce v 0,1 MPa;
Rel = nejmenší hodnota dolní meze kluzu zaručená výrobcem lahví v MPa;
Symboly použité v této příloze mají tento význam:
Pr = přetlak při roztržení lahve změřený při zkoušce na roztržení v 0,1 MPa;
Pro účely této přílohy se “přetlakem při roztržení“ rozumí přetlak při dosažení plastické nestability, to je nejvyšší přetlak dosažený při tlakové zkoušce na roztržení.
1.3 PŘETLAK PŘI ROZTRŽENÍ
1.2 MEZ KLUZU
Rp 0,2.
ReH x 0,92, nebo
ReL,
pokud ocel vykazuje dolní a horní mez kluzu, použije se hodnota:
pokud ocel nevykazuje dolní a horní mez kluzu, použije se nejmenší hodnota smluvní meze kluzu Rp 0,2;
Pro účely této přílohy se při výpočtu částí namáhaných přetlakem použijí tyto hodnoty meze kluzu:
Normalizační žíhání může být následováno popouštěním při rovnoměrné teplotě pod nejnižším bodem přeměny oceli (Ac1).
Termín “normalizační žíhání“ se v této příloze používá ve smyslu definice podle odstavce 68 normy EURONORM 52-83.
1.4 NORMALIZAČNÍ ŽÍHÁNÍ
1.5 KALENÍ A POPOUŠTĚNÍ
Pod pojmem “kalení a popouštění“ se rozumí tepelné zpracování, kterému se podrobuje zhotovená lahev a při kterém se lahev ohřeje na rovnoměrnou teplotu nad horním bodem přeměny oceli (Ac3). Lahev se pak ochladí rychlostí, která nepřevyšuje 80 % rychlosti dosahované při ochlazování ve vodě o teplotě 20 °C, načež se popouští při rovnoměrné teplotě pod nejnižším bodem přeměny oceli (Ac1).
Tepelné zpracování musí být provedeno tak, aby nezpůsobilo na lahvi trhliny. Lahve nesmějí být kaleny do vody, která neobsahuje přísady.
2. TECHNICKÉ POŽADAVKY
2.1 POUŽITÉ OCELI
2.1.1 Ocel je definována způsobem své výroby, svým chemickým složením, tepelným zpracováním, kterému se podrobuje zhotovená lahev, a svými mechanickými vlastnostmi. K níže uvedeným požadavkům se poskytují odpovídající informace. Jakákoli změna v těchto informacích bude považována za změnu v typu oceli pro účely EHS schválení vzoru.
(a) Způsob výroby
Způsob výroby je definován odkazem na použitý postup (například siemens-martinská pec, kyslíkový konvertor, elektrická pec) a na metodu uklidnění oceli.
(b) Chemické složení
- ve všech případech maximální obsah síry a fosforu,
- 0,10 %.
- 0,50 %, jestliže maximální obsah je 1,5 % nebo více;
- u niklu:
- u uhlíku:
- u vanadu:
- 0,40 %;
- u molybdenu:
U chemického složení musí být přinejmenším udán:
- u manganu a křemíku:
- 0,06 %, jestliže maximální obsah je menší než 0,30 %,
- 0,07 %, jestliže maximální obsah je 0,30 % nebo více;
Obsah uhlíku, manganu, křemíku, a popřípadě niklu, chromu, molybdenu a vanadu musí být udán s dostatečnou přesností, přičemž rozdíl mezi maximálními a minimálními hodnotami pro každou tavbu nesmí překročit:
- 0,15 %;
- 0,30 %, jestliže maximální obsah je menší než 1,5 %,
- u chromu:
- obsah niklu, chromu, molybdenu a vanadu, pokud jsou tyto prvky záměrně přidány jako slitinové přísady.
- ve všech případech obsah uhlíku, manganu a křemíku,
- 0,30 %;
(c) Tepelné zpracování
Totéž platí pro teplotu popouštění.
Tepelné zpracování je definováno teplotou, dobou výdrže na teplotě a druhem chladicí tekutiny použitými v jednotlivých stadiích tepelného zpracování (normalizační žíhání, popřípadě následované popouštěním, nebo kalení a popouštění). Austenitizační teplota před kalením nebo normalizačním žíháním musí být stanovena s přesností 35 K.
2.1.4 Nezávislé chemické rozbory, zejména kontrola, zda obsah síry a fosforu odpovídá požadavkům bodu 2.1.2 se provedou na zkušebních vzorcích odebraných buď z polotovaru dodaného výrobci lahví výrobcem oceli nebo ze zhotovené lahve.
Pokud je rozhodnuto odebrat zkušební vzorek z lahve, je přípustné jej odebrat z jedné z lahví, které byly již předtím vybrány pro mechanické zkoušky podle bodu 7.1 části II. nebo pro tlakovou zkoušku na roztržení podle bodu 7.2 části II.
2.1.3 Pro výrobu bezešvých lahví je možné ve smyslu bodu 2.1.1 použít pouze ocel, která je pro výrobu těchto lahví povolena.
Použitá ocel musí být uklidněná a odolná vůči stárnutí. Celá zhotovená lahev musí být podrobena tepelnému zpracování, kterým může být buď normalizační žíhání, popřípadě následované popouštěním, nebo kalení a popouštění. Obsahy síry a fosforu zjištěné ve vzorku tavby nesmějí být větší než 0,035 % a v součtu nesmějí překročit 0,06 %. Obsahy síry a fosforu zjištěné na výrobku nesmějí být větší než 0,04 % a v součtu nesmějí překročit 0,07 %.
2.1.2 Podmínky, které musí být splněny
2.3 KONSTRUKCE A JAKOST PROVEDENÍ
2.3.3 Patní kroužky, pokud jsou na lahvích provedeny, musí být dostatečně pevné a musí být vyrobeny z materiálu, který je s ohledem na korozi kompatibilní s typem oceli, z níž je lahev vyrobena. Tvar patního kroužku musí lahvi zajistit dostatečnou stabilitu. Patní kroužky nesmějí umožňovat hromadění vody nebo vnikání vody mezi kroužek a lahev.
2.3.2 Ovalita válcového pláště musí být omezena tak, aby rozdíl mezi největším a nejmenším vnějším průměrem v tomtéž průřezu nebyl větší než 1,5 % střední hodnoty těchto dvou průměrů. Maximální odchylka válcové části pláště od přímky nesmí překročit 3 mm na 1 m délky.
2.3.1 Výrobce u každé lahve kontroluje a ověřuje zda:
- vnitřní a vnější povrch nevykazuje vady, které mohou negativně ovlivnit provozní bezpečnost lahve.
- tloušťka stěny není nikde menší než udává výkresová dokumentace,
2.2 VÝPOČTY ČÁSTÍ NAMÁHANÝCH PŘETLAKEM
2.2.4 Aby se dosáhlo vyhovujícího rozdělení napětí, musí se tloušťka stěny lahve v oblasti přechodu mezi válcovou částí a dnem zvětšovat postupně.
2.2.3 Tloušťka konkávního dna lahví nesmí být po celém průměru okraje, na kterém lahev stojí, menší než 2 a.
2.2.2 Jestliže se konvexní dno zhotovuje kováním z trubky, tloušťka stěny měřená uprostřed tvarovaného dna musí být nejméně 1,5 a.
0,85 Rm pro lahve kalené a popouštěné.
kde R je nižší hodnota z těchto dvou hodnot:
- a=1,5 mm
2.2.1 Nejmenší tloušťka stěny nesmí být menší než největší z hodnot určených těmito vzorci:
- a=D250+1 mm
- a=PhD20R43+Phmm
(1) Re;
(2) 0,75 Rm pro lahve normalizačně žíhané nebo normalizačně žíhané a popouštěné,

Část II

ČÁST II.
Postupy při posuzování shody

1. EHS SCHVALOVÁNÍ VZORU
“Typovou řadou lahví“ se rozumějí lahve stejného výrobce, které se liší pouze délkou, avšak jen v těchto mezích:
nejmenší délka nesmí být menší než trojnásobek vnějšího průměru lahve;
1.1 EHS schválení vzoru podle této přílohy může být rovněž vydáno pro typovou řadu lahví.
největší délka nesmí být větší než 1,5-násobek délky zkoušené lahve.
2. ŽÁDOST O EHS SCHVALOVÁNÍ VZORU
2.1 K žádosti o EHS schvalování vzoru se předkládá pro každou typovou řadu lahví dokumentace potřebná pro níže předepsané kontrole a poskytne dávka 50 lahví, z nichž se odebere požadovaný počet lahví pro níže uvedené zkoušky, jakož i veškeré požadované doplňkové informace. Uvádí se druh, teploty a doby výdrže tepelného zpracování a předloží se osvědčení o rozboru taveb oceli dodané pro výrobu lahví.
2.2 Žádost a příslušná korespondence se vyhotovuje v českém jazyce. V českém jazyce se vyhovují i přiložené dokumenty.
2.3 Žádost musí obsahovat tyto informace:
technické údaje,
uvažovaný účel použití nebo zakázané způsoby použití,
kategorii lahve,
jméno a adresu výrobce nebo žadatele, jejich zplnomocněného zástupce, jakož i místo nebo místa výroby lahví,
obchodní název, jestliže existuje, nebo typ.
2.4 K žádosti se přikládají dvě vyhotovení požadovaných dokumentů, zejména:
místa, kde mají být umístěny značky schválení a ověření stanovené v této příloze, jakož i další značky stanovené zvláštními předpisy.
materiálové specifikace, konstrukční metody a pevnostní výpočty lahví,
2.4.1 Popis obsahující:
namontovaná bezpečnostní zařízení,
2.4.4 Prohlášení, že pro tentýž vzor lahve nebyla podána jiná žádost o EHS schvalování vzoru.
2.4.3 Další informace stanovené v této příloze.
2.4.2 Výkresy celkového uspořádání, a kde je to vhodné, detailní výkresy důležitých konstrukčních dílů.
3. PŘEZKOUŠENÍ PRO EHS SCHVALOVÁNÍ VZORU
3.1 Přezkoušení pro EHS schvalování vzoru se provádí na základě výkresů, a kde je to vhodné, na vzorku lahví.
Přezkoušení musí obsahovat:
a) prověření konstrukčních výpočtů, výrobních metod, jakosti provedení a materiálů;
b) kde je to vhodné, prověření bezpečnostních zařízení a měřících přístrojů a způsobů instalace.
- tloušťka stěn na dvou lahvích vyhovuje požadavkům bodu 2.2 části I., přičemž měření se provedou na třech příčných řezech a po celém obvodu podélných řezů dna a horní zaoblené části,
3.2 V průběhu postupu pro EHS schvalování vzoru se ověří, zda:
- jsou správné výpočty uvedené v bodě 2.2 části I.,
- vnitřní i vnější povrchy lahví jsou bez vad, které by je činily nebezpečnými.
- jsou u všech vybraných lahví splněny požadavky bodu 2.3.2 části I.,
- jsou splněny podmínky uvedené v bodech 2.1 a 2.3.3 části I.,
4. CERTIFIKÁT EHS SCHVÁLENÍ VZORU
4.1 Certifikát schválení vzoru obsahuje závěry přezkoušení vzoru a uvádí všechny podmínky, jimiž může být schválení vázáno. Doplňují jej popisy a výkresy nutné pro identifikaci vzoru, popřípadě pro vysvětlení jeho funkce. Vzor certifikátu je uveden v části VI. této přílohy.
6. EHS OVĚŘENÍ
6.3 V průběhu EHS ověření
6.3.4 Po provedení všech stanovených zkoušek se všechny lahve v dávce podrobí hydraulické zkoušce podle bodu 7.4 části II. za přítomnosti a pod dozorem zástupce autorizované osoby.
provede zkoušky podle bodů 7.1 a 7.2 části II.,
zkontroluje dokumenty obsahující údaje o materiálech,
6.3.1 Autorizovaná osoba:
zkontroluje, zda byly splněny technické požadavky uvedené v bodě 2 části I., a zejména na základě vnější a v případě možnosti i vnitřní vizuální prohlídky lahve prověří, zda provedení lahví a kontroly uskutečněné výrobcem v souladu s bodem 2.3.1 části I. jsou vyhovující; vizuální prohlídce se musí podrobit nejméně 10 % předložených lahví,
namátkově zkontroluje, zda informace předané výrobcem v seznamu podle bodu 6.1.5 části II. jsou správné,
zjišťuje, zda byl dodán certifikát EHS schválení vzoru a zda lahve jsou s ním ve shodě,
Jsou-li výsledky těchto kontrol vyhovující, vydá autorizovaná osoba certifikát EHS ověření podle předlohy v příloze V.
posoudí výsledky kontrol homogenity dávky provedených výrobcem v souladu s bodem 7.6 části II.
6.3.2 Pro oba druhy zkoušek předepsaných v bodech 7.1 a 7.2 části II. se z každé dávky 202 lahví nebo z její části, která byla vyrobena z téže tavby a podrobila se stanovenému tepelnému zpracování za stejných podmínek, namátkově vyberou dvě lahve.
Jedna z lahví se podrobí zkouškám podle bodu 7.1 části II. (mechanickým zkouškám), druhá lahev zkoušce podle bodu 7.2 části II. (zkoušce na roztržení). Pokud se prokáže, že některá zkouška byla provedena nesprávně, nebo že vznikla chyba při měření, musí se zkouška opakovat.
Jsou-li výsledky jedné či několika zkoušek třeba jen částečně nevyhovující, zjišťuje autorizovaná osoba příčinu.
výrobce provádí kontrolu podle bodu 7.6 části II.,
Pokud se lahve nepodrobí opakovanému tepelnému zpracování nebo pokud výsledky kontrol a zkoušek po opakovaném tepelném zpracování nevyhovují požadavkům této přílohy, celá dávka nevyhovuje.
autorizovaná osoba provádí všechny zkoušky podle prvního a druhého odstavce bodu 6.3.2.
Po tomto opakovaném tepelném zpracování:
6.3.2.2 Jestliže byly nevyhovující výsledky způsobeny tepelným zpracováním, může výrobce všechny lahve z dávky znovu tepelně zpracovat.
6.3.2.1 Pokud nebyly nevyhovující výsledky způsobeny tepelným zpracováním, celá dávka nevyhovuje.
6.3.3 Výběr zkušebních vzorků a všechny zkoušky se provádějí za přítomnosti a pod dozorem zástupce autorizované osoby.
6.2 Podstata EHS ověření
vnější prohlídku různých částí lahve,
přezkoušení jakosti materiálů,
tlakovou zkoušku,
6.2.1 Ověření obsahuje:
prověření konstrukčních výpočtů, výrobních metod, jakosti provedení a použitých materiálů,
provozní zkoušku, je-li požadována.
vnitřní prohlídku skládající se z kontroly vnitřních částí a svarů,
kontrolu všech bezpečnostních zařízení a namontovaných měřicích přístrojů,
6.1 Pro účely EHS ověření výrobce lahví:
6.1.1 předloží autorizované osobě certifikát EHS schválení vzoru;
6.1.2 předloží autorizované osobě osvědčení o rozboru taveb oceli dodané pro výrobu lahví;
6.1.3 musí být schopen identifikovat tavbu oceli, z níž je kterákoli lahev vyrobena;
6.1.4 předloží autorizované osobě dokumentaci týkající se tepelného zpracování, nutnou k osvědčení, že lahve jím dodané jsou ve stavu buď normalizačně žíhaném nebo kaleném a popouštěném, a uvede použité tepelné zpracování;
6.1.5 předloží autorizované osobě seznam lahví s uvedením čísel a nápisů požadovaných v části III.
6.1.6 EHS ověření se může provádět v jedné nebo více etapách.
6.1.7 podle požadavků uvedených v této příloze:
7. ZKOUŠKY
7.1 MECHANICKÉ ZKOUŠKY
7.1.2 Druhy zkoušek a jejich kritéria
Každá zkušební lahev se podrobí jedné zkoušce tahem v podélném směru, čtyřem zkouškám ohybem v obvodovém směru, a pokud to umožňuje tloušťka stěny, třem zkouškám rázem v ohybu na zkušebních tyčích šířky minimálně 5 mm. Zkušební tyče pro zkoušku rázem v ohybu se odeberou v příčném směru. V případě, že tloušťka stěny nebo průměr lahve neumožňuje v příčném směru odebrat zkušební tyče široké alespoň 5 mm, odeberou se zkušební tyče pro zkoušku rázem v ohybu v podélném směru.
7.1.2.1 Zkouška tahem
7.1.2.1.1 Zkušební tyč musí odpovídat ustanovením:
- kapitoly 4 normy EURONORM 2-80, je-li její tloušťka rovná 3 mm nebo větší,
- kapitoly 4 normy EURONORM 11-80, je-li její tloušťka menší než 3 mm. V tomto případě bude měřená šířka a délka zkušební tyče 12,5 mm, resp. 50 mm bez ohledu na tloušťku zkušební tyče.
7.1.2.1.2 Obě strany zkušební tyče, které odpovídají vnitřnímu a vnějšímu povrchu, nesmějí být obrobeny.
Kromě toho tažnost nesmí být v žádném případě menší než:
7.1.2.1.3 Tažnost vyjádřená v procentech nesmí být menší než:
14 %, jestliže se zkouška provádí podle normy EURONORM 2-80,
25.1032 Rmt
11 %, jestliže se zkouška provádí podle normy EURONORM 11-80.
Mez kluzu stanovená při zkoušce tahem musí odpovídat hodnotě použité podle bodu 1.1 části I. při výpočtu lahve. Horní mez kluzu musí být stanovena z tahového diagramu nebo jinou stejně přesnou metodou.
Zjištěná hodnota meze kluzu nesmí být v závislosti na okolnostech menší než ReH, ReL nebo Rp 0,2.
7.1.2.1.4 Zjištěná hodnota pevnosti v tahu nesmí být menší než Rm.
7.1.2.2 Zkouška ohybem
7.1.2.2.3 Zkušební tyč nesmí prasknout, je-li ohnuta okolo trnu tak, že vnitřní okraje nejsou od sebe vzdáleny více než činí průměr trnu (viz schéma v příloze III).
7.1.2.2.1 Zkouška ohybem se provede na zkušebních tyčích získaných rozříznutím prstence šířky 25 mm na dvě části stejné délky, z nichž každá může mít obrobeny pouze obvodové hrany. Strany zkušební tyče odpovídající vnitřnímu a vnějšímu povrchu stěny lahve nesmějí být obrobeny.
7.1.2.2.4 Poměr (n) mezi průměrem trnu a tloušťkou zkušební tyče nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce 1.
Tabulka 1
skutečná pevnost v tahu Rmt v MPahodnota n
do 440 včetně2
nad 440 do 520 včetně3
nad 520 do 600 včetně4
nad 600 do 700 včetně5
nad 700 do 800 včetně6
nad 800 do 900 včetně7
nad 9008
Během zkoušky musí vnitřní plocha prstence zůstat v dotyku s trnem.
7.1.2.2.2 Zkouška ohybem se provádí na trnu o průměru d a na dvou válcích vzdálených od sebe d + 3 a.
7.1.2.3 Zkouška rázem v ohybu
7.1.2.3.2 Průměrná hodnota vrubové houževnatosti zjištěná ze tří zkoušek rázem v ohybu v podélném nebo příčném směru, jakož i každá jednotlivá zjištěná hodnota, nesmí být menší než odpovídající hodnota vyjádřená v J/cm2, uvedená v tabulce 2.
oceli, u nichž Rm není větší než 650 MPaoceli, u nichž Rm je větší než 650 MPa
podélný směrpříčný směrpodélný směrpříčný směr
průměr ze tří zkušebních tyčí33175025
jednotlivá hodnota26134020

Tabulka 2
7.1.2.3.1 Zkouška rázem v ohybu se provádí na zkušební tyči podle normy EURONORM 45-63.
Všechna měření vrubové houževnatosti se provádějí při teplotě -20 °C.
Vrub musí být kolmý k povrchu stěn lahve.
Zkušební tyče pro zkoušku rázem v ohybu nesmějí být rovnány a musí být obrobeny na šesti stranách, avšak pouze v rozsahu nutném pro dosažení rovného povrchu.
7.1.1 Všeobecné požadavky
7.1.1.2 Všechny mechanické zkoušky pro ověření jakosti materiálu použitého pro výrobu lahví se provádějí na zkušebních tyčích odebraných ze zhotovených lahví.
7.1.1.1 Pokud tato příloha nestanoví jinak, mechanické zkoušky se provádějí podle těchto norem:
EURONORM 2-80: zkouška tahem pro ocel;
EURONORM 6-55: zkouška ohybem pro ocel;
EURONORM 11-80: zkouška tahem pro ocelové plechy a pásy tloušťky do 3 mm;
EURONORM 3-79: zkouška tvrdosti dle Brinella;
EURONORM 12-55: zkouška ohybem pro ocelové plechy a pásy tloušťky do 3 mm;
EURONORM 45-63: zkouška rázem v ohybu na zkušební tyči s vrubem na dvou opěrách.
7.2 HYDRAULICKÁ ZKOUŠKA NA ROZTRŽENÍ
7.2.2 Vyhodnocení zkoušky
7.2.2.3 Zkouška na roztržení nesmí způsobit rozpad lahve na zlomky.
7.2.2.5 Trhlina nesmí odhalit zřetelnou vadu materiálu.
7.2.2.4 Hlavní trhlina nesmí mít charakter křehkého lomu, to znamená, že okrajové hrany lomu nesmí být radiální, ale musí být skloněny vůči rovině průměru a vykazovat kontrakci.
Trhlina je přijatelná pouze za těchto podmínek:
2. V případě lahví o tloušťce “a“ přesahující 7,5 mm musí být větší část trhliny zřetelně podélná.
1. V případě lahví o tloušťce “a“ do 7,5 mm:
Požadavek d) však nemusí být splněn:
c) trhlina se nesmí obvodově rozšiřovat dále než 90° na každou stranu od své hlavní části;
a) větší část trhliny musí být zřetelně podélná;
b) trhlina se nesmí několikanásobně rozvětvovat;
e) v případě lahví s konvexním dnem trhlina nesmí dosáhnout středu dna lahve.
d) trhlina se nesmí šířit do částí lahve, které jsou 1,5 krát silnější než největší tloušťka měřená v polovině délky lahve;
7.2.2.2 Změřený přetlak při roztržení (Pr) musí být větší než hodnota daná vzorcem:
Prt=20 a RmD-a
7.2.2.1 Vyhodnocení tlakové zkoušky na roztržení zahrnuje:
- vyhodnocení křivky závislosti přetlaku na čase pro určení přetlaku při roztržení,
- vyhodnocení trhliny a tvaru jejích okrajů,
- ověření, zda v případu lahve s konkávním dnem nedošlo k obrácení tvaru dna.
Zkoušené lahve musí být označeny podle části III.
7.2.1 Zkušební podmínky
Od začátku plastické deformace (druhá etapa) nesmí být výkon čerpadla větší než dvojnásobný oproti první etapě a musí být udržován konstantní až do roztržení lahve.
7.2.1.2 V průběhu první etapy se přetlak zvyšuje konstantní rychlostí až do začátku plastické deformace. Rychlost zvyšování přetlaku nesmí překročit 0,5 MPa/s.
7.2.1.1 Hydraulická zkouška na roztržení se provede ve dvou po sobě následujících etapách na zkušebním zařízení, které umožňuje postupné zvyšování přetlaku v lahvi až do jejího roztržení a grafické znázornění křivky závislosti přetlaku na čase. Zkouška se musí provádět za pokojové teploty.
7.3 CYKLICKÁ ÚNAVOVÁ ZKOUŠKA
Tabulka 3
Dolní cyklický přetlak nesmí překročit 10 % hodnoty horního cyklického přetlaku.
Zkouška se považuje za vyhovující, když lahev dosáhne požadovaného počtu cyklů, aniž se projeví netěsnost.
Minimální počet cyklů a maximální zkušební frekvence jsou uvedeny v tabulce 3:
Teplota měřená na vnější stěně lahve nesmí během zkoušky překročit 50 °C.
Maximální použitý přetlakPh2/3 Ph
Minimální počet cyklů12 00080 000
Maximální počet cyklů za minutu512

7.3.3 Horní cyklický přetlak je roven buď přetlaku Ph nebo jeho dvěma třetinám.
7.3.2 Cyklická únavová zkouška se provede s použitím nekorozivní kapaliny na dvou lahvích, u kterých výrobce zaručuje, že jsou dostatečně reprezentativní pro minimální konstrukční hodnoty specifikované v konstrukčním návrhu.
7.3.1 Zkoušené lahve musí být označeny podle části III.
7.4 HYDRAULICKÁ ZKOUŠKA
7.4.3 Po zkoušce nesmí lahev vykazovat trvalou deformaci.
7.4.2 Lahev musí zůstat pod přetlakem Ph dostatečně dlouho, aby se prokázalo, že přetlak nemá tendenci klesat a že nedochází k úniku kapaliny.
7.4.1 Přetlak vody v lahvi se musí zvětšovat rovnoměrnou rychlostí až do dosažení přetlaku Ph.
7.4.4 Lahve, které nesplní požadavky zkoušky, musí být vyřazeny.
Touto zkouškou se ověří, zda kterékoli dva body na vnějším povrchu lahve nevykazují rozdíl v tvrdosti větší než 25 HB. Kontrola se provádí na dvou příčných řezech lahve poblíž hrdla a dna, vždy ve čtyřech rovnoměrně vzdálených bodech.
7.5 KONTROLA HOMOGENITY LAHVE
7.6 KONTROLA HOMOGENITY DÁVKY
Touto zkouškou, kterou provádí výrobce, se měřením tvrdosti nebo jiným vhodným způsobem ověřuje, zda nedošlo k chybě při volbě výchozího materiálu (plechu, předvalku, trubky) nebo při tepelném zpracování. V případě lahví normalizačně žíhaných, ale nepopouštěných, se tato zkouška nemusí provádět na každé lahvi.
Lahev se považuje za vadnou, jsou-li zjištěny trhliny. Za vadnou se považuje i tehdy, jestliže rozměry přítomných pórů či vměstků se ukazují tak velké, že může být ohrožena bezpečnost.
Středem dna lahve se provede podélný řez a jeden z takto získaných povrchů se vyleští pro zkoušku při pětinásobném až desetinásobném zvětšení.
7.7 KONTROLA DNA

Část III

Část IV

ČÁST IV.
Příklady značek a nápisů
sbcr2001c080z0210p002o005.tif

Část V

ČÁST V.
Schéma zkoušky ohybem
sbcr2001c080z0210p002o006.tif

Část VI

ČÁST VI.
sbcr2001c080z0210p002u001.pdf

Část VII

ČÁST VII.
sbcr2001c080z0210p002u002.pdf

k nařízení vlády č. 210/2001 Sb.
TECHNICKÉ POŽADAVKY NA BEZEŠVÉ LAHVE NA PLYNY Z NELEGOVANÉHO HLINÍKU A HLINÍKOVÝCH SLITIN
ČÁST II./1
sbcr2001c080z0210_o_2.tif
sbcr2001c080z0210_o_3.tif
sbcr2001c080z0210_o_13.tif
sbcr2001c080z0210_o_14.tif
KOROZNÍ ZKOUŠKY

Část I

ČÁST I.
Technické požadavky

1. SYMBOLY A DEFINICE
‒ v případě hliníkových slitin smluvní mez kluzu při 0,2 %, Rp 0,2, to je hodnota napětí, při kterém trvalá deformace dosáhne 0,2 % měřené délky zkušební tyče,
1.2 MEZ KLUZU
‒ v případě nelegovaného hliníku v nevytvrzeném stavu smluvní mez kluzu při 1 %.
Pro účely této přílohy se při výpočtu částí namáhaných přetlakem použijí tyto hodnoty meze kluzu:
Rm = nejmenší hodnota pevnosti v tahu zaručená výrobcem lahví v MPa
d = průměr trnu pro zkoušku ohybem v mm.
Rmt = skutečná pevnost v tahu v MPa;
D = jmenovitý vnější průměr lahve v mm;
1.1 Symboly použité v této příloze mají tento význam:
Ph = zkušební přetlak při hydraulické zkoušce v 0,1 MPa;
Re = nejmenší hodnota meze kluzu zaručená výrobcem lahví v MPa;
a = výpočtová nejmenší tloušťka stěny válcové části lahve v mm;
Pr = přetlak při roztržení lahve změřený při zkoušce na roztržení v 0,1 MPa;
Prt = výpočtový nejnižší teoretický přetlak při roztržení v 0,1 MPa;
1.3 Pro účely této přílohy se "přetlakem při roztržení" rozumí přetlak při dosažení plastické nestability, to je nejvyšší přetlak dosažený při tlakové zkoušce na roztržení.
2. TECHNICKÉ POŽADAVKY
2.3 KONSTRUKCE A JAKOST PROVEDENÍ
tloušťka stěny není nikde menší než udává výkresová dokumentace,
vnitřní a vnější povrch lahve nevykazují vady, které by mohly negativně ovlivnit provozní bezpečnost lahve.
2.3.1 U každé lahve se kontroluje tloušťka stěny a stav vnitřního a vnější povrch pro ověření že:
2.3.2 Ovalita válcového pláště musí být omezena tak, aby rozdíl mezi největším a nejmenším vnějším průměrem v tomtéž průřezu nebyl větší než 1,5 % střední hodnoty těchto průměrů. Maximální odchylka válcové části pláště od přímky nesmí překročit 3 mm na 1 m délky.
2.3.3 Patní kroužky, pokud jsou na lahvích provedeny, musí být dostatečně pevné a musí být vyrobeny z materiálu, který je s ohledem na korozi kompatibilní s typem materiálu, z něhož je lahev vyrobena. Tvar patního kroužku musí lahvi zajistit dostatečnou stabilitu. Patní kroužky nesmějí umožňovat hromadění vody nebo vnikání vody mezi kroužek a lahev.
2.1 POUŽITÉ MATERIÁLY, TEPELNÉ A MECHANICKÉ ZPRACOVÁNÍ
2.1.5 Tepelné a mechanické zpracování slitin podle bodu 2.1.2 písm. b) a c) části II.
2.1.5.3 Pokud se výrobce rozhodne uvést rozmezí teplot tepelného zpracování podle bodů 2.1.5.1.2 a 2.1.5.2.2 části I., pro účely EHS schvalování vzoru předkládá dvě skupiny lahví, jednu složenou z lahví, které se podrobily tepelnému zpracování při nejnižší teplotě předpokládaného rozmezí, a druhou složenou z lahví, které se podrobily tepelnému zpracování při nejvyšší teplotě a při odpovídajících nejkratších dobách výdrže.
2.1.5.1 Poslední operací při výrobě lahví, mimo obrábění na čisto, je umělé stárnutí.
- jmenovité teploty homogenizace a umělého stárnutí,
2.1.5.1.1 Uvádí se parametry konečného zpracování, které provádí, to znamená:
- teplotu umělého stárnutí s přesností ± 5 °C,
- jmenovité doby skutečné výdrže na teplotách homogenizace a umělého stárnutí.
- dobu skutečné výdrže s přesností ± 10 %.
Při tepelném zpracování se dodržují uvedené parametry v těchto mezích:
- teplotu homogenizace s přesností ± 5 °C,
Tepelné zpracování se provádí při teplotě v rozmezí uvedeném pro dobu skutečné výdrže, která se nesmí lišit od jmenovité doby výdrže vypočtené výše uvedeným způsobem o více než 10 %.
2.1.5.1.2 U homogenizace a umělého stárnutí však výrobce může uvést rozmezí teplot s rozdílem mezi krajními hodnotami nepřevyšujícím 20 °C. Pro každou z těchto krajních hodnot uvede rovněž jmenovitou dobu skutečné výdrže.
Pro každou mezilehlou teplotu se jmenovitá doba skutečné výdrže určí v případě homogenizace lineární interpolací doby výdrže a v případě umělého stárnutí lineární interpolací logaritmu doby výdrže.
2.1.5.1.4 Kromě konečného tepelného zpracování se uvádí také všechna tepelná zpracování provedená při teplotě vyšší než 200 °C.
2.1.5.1.3 V dokumentaci předkládané pro účely EHS ověření se uvádí parametry konečného tepelného zpracování.
2.1.5.2 Výroba lahve nezahrnuje kalení a umělé stárnutí.
- dobu tepelného zpracování s přesností ± 10 % a teplotu s přesností ± 5 °C,
Uvedené parametry tepelného zpracování a tváření se dodržují v těchto mezích:
Pro účely tohoto ustanovení se “stupněm přetvoření za studena“ rozumí poměr S-ss ,kde S je počáteční průřez a s je konečný průřez.
- stupeň přetvoření za studena té části lahve, která byla podrobena největšímu přetvoření za studena, s přesností ± 6 %, je-li průměr lahve rovný nebo menší 100 mm, a s přesností ± 3 %, je-li průměr větší než 100 mm.
Rovněž se uvádí všechny operace tváření (například protlačování, tažení nebo tváření horní zaoblené části), při nichž teplota kovu nepřesahuje 200 °C a po kterých nebylo provedeno tepelné zpracování při teplotě vyšší než zmíněná hodnota, jakož i poloha části tvářeného tělesa lahve, která byla podrobena největšímu tváření za studena, a příslušný stupeň přetvoření za studena.
2.1.5.2.1 Uvádí se parametry posledního tepelného zpracování, které byly provedeny za teploty vyšší než 200 °C, přičemž se v případě potřeby musí brát v úvahu rozdíly mezi různými částmi lahve.
Tepelné zpracování se provádí při teplotě v rozmezí uvedeném pro dobu skutečné výdrže, která se nesmí lišit od jmenovité doby výdrže vypočtené výše uvedeným způsobem o více než 10 %.
2.1.5.2.2 U tepelného zpracování se však může uvést rozsah teplot s rozdílem mezi krajními hodnotami nepřevyšujícím 20 °C. Pro každou z těchto krajních hodnot se uvádí jmenovitá doba skutečné výdrže. Pro každou mezilehlou teplotu se určí jmenovitá doba skutečné výdrže lineární interpolací.
2.1.5.2.3 V dokumentaci předkládané pro účely EHS ověření se uvádí parametry konečného tepelného zpracování a operace tváření.
2.1.1 Hliníková slitina či nelegovaný hliník jsou definovány způsobem své výroby, svým jmenovitým chemickým složením, tepelným zpracováním lahve, odolností lahve proti korozi a svými mechanickými vlastnostmi. Výrobce poskytne odpovídající informace podle níže uvedených požadavků. Jakákoli změna v těchto informacích bude považována za změnu v typu materiálu pro účely EHS schvalování vzoru.
Tepelné a mechanické zpracování
Slitina BV pořadí:
1. Zpracování polotovaru k potlačení koroze:
– doba výdrže určená výrobcem,
– teplota mezi 210 a 260 °C,
2. Protlačování se stupněm přetvoření za studena nejvýše 30 %.
3. Tváření horní zaoblené části: teplota kovu nesmí být na konci operace nižší než 300 °C.
Slitina C1. Homogenizace před kalením:
– doba výdrže určená výrobcem,
– teplota v žádném případe nesmí být nižší než 525 °C nebo vyšší než 550 °C.
2. Kalení
3. Umělé stárnutí:
– doba výdrže určená výrobcem,
– teplota mezi 140 a 190 °C.

Tabulka 2
Chemické složení v %
CuMgSiFeMnZnCrTi+ZrTiostatní celkemAl
Slitina B min. -4,0--0,5-----zbytek
max.0,105,10,50,51,00,20,250,200,100,15
Slitina C min. 00,60,7-0,7-0,4--zbytek
max.0,101,21,31,00,20,25--0,100,15

2.1.2 Pro výrobu lahví jsou povoleny tyto materiály:
Tabulka 1
c) všechny ostatní hliníkové slitiny mohou být použity pro výrobu lahví, pokud předem vyhoví při zkoušce korozní odolnosti podle části II./1 této přílohy.
b) slitiny hliníku chemického složení podle tabulky 1, které byly podrobeny tepelnému a mechanickému zpracování podle tabulky 2;
a) všechny druhy nelegovaného hliníku obsahující minimálně 99,5 % hliníku,
2.1.3 Předkládá se osvědčení o rozboru taveb materiálu použitého pro výrobu lahví.
2.1.4 Musí být umožněno provádět nezávislé chemické rozbory. Tyto rozbory se provedou na zkušebních vzorcích odebraných buď z polotovaru dodaného výrobci lahví nebo ze zhotovených lahví. Pokud je rozhodnuto odebrat zkušební vzorek z lahve, je přípustné jej odebrat z jedné z lahví, které byly již předtím vybrány pro mechanické zkoušky podle bodu 7.1 nebo pro tlakovou zkoušku na roztržení podle bodu 7.2 části II.
2.2 VÝPOČET ČÁSTÍ NAMÁHANÝCH PŘETLAKEM
a=Ph.D20 R43+Ph ,
kde R je nižší hodnota z těchto dvou hodnot:
Re
0,85.Rm
2.2.1 Tloušťka stěny válcové části lahve nesmí být menší než tloušťka vypočítaná dle vzorce:
2.2.2 Nejmenší tloušťka stěny nesmí být v žádném případě menší než D100+1,5 mm.
2.2.3 Tloušťka stěny a tvar dna a horní zaoblené části lahve musí být takové, aby byly splněny požadavky zkoušek podle bodů 7.2 (zkouška na roztržení) a 7.3 (cyklická únavová zkouška) části II.
2.2.4 Aby se dosáhlo vyhovujícího rozdělení napětí, musí se tloušťka stěny lahve v oblasti přechodu mezi válcovou částí a dnem zvětšovat postupně, pokud je tloušťka dna větší než tloušťka stěny válcové části.

Část II

ČÁST II.
Postupy při posuzování shody

1. EHS SCHVALOVÁNÍ VZORU
"Typovou řadou lahví" se rozumějí lahve stejného výrobce, které se liší pouze délkou, avšak jen v těchto mezích:
největší délka nesmí být větší než 1,5-násobek délky zkoušené lahve.
1.1 EHS schválení vzoru podle této přílohy může být rovněž vydáno pro typovou řadu lahví.
nejmenší délka nesmí být menší než trojnásobek vnějšího průměru lahve;
2. ŽÁDOST O EHS SCHVALOVÁNÍ VZORU
2.2 Žádost a příslušná korespondence se vyhotovuje v českém jazyce. V českém jazyce se vyhotovují i přiložené dokumenty.
jméno a adresu výrobce nebo žadatele, jejich zplnomocněného zástupce, jakož i místo nebo místa výroby lahví,
kategorii lahví,
2.3 Žádost musí obsahovat tyto informace:
obchodní název, jestliže existuje, nebo typ.
uvažovaný účel použití nebo zakázané způsoby použití,
technické údaje,
2.1 K žádosti o EHS schvalování vzoru se předloží pro každou typovou řadu lahví potřebná dokumentace pro níže předepsané kontroly a poskytne dávka 50 lahví nebo dvě dávky po 25 lahvích podle bodu 2.1.5.3 části I., z nichž se odebere požadovaný počet lahví pro níže uvedené zkoušky, jakož i veškeré požadované doplňkové informace.
Uvádí se druh tepelného zpracování a mechanického zpracování, jakož i teploty a doby výdrže tepelného zpracování podle bodu 2.1.5 části I. Dále se předloží osvědčení o rozboru taveb materiálu použitého při výrobě lahví.
2.4 K žádosti se přikládají dvě vyhotovení požadovaných dokumentů, zejména:
2.4.1 Popis obsahující:
materiálové specifikace, konstrukční metody a pevnostní výpočty lahví,
místa, kde mají být umístěny značky schválení a ověření dle této přílohy, jakož i další značky stanovené zvláštními předpisy.
namontovaná bezpečnostní zařízení,
2.4.3 Další informace stanovené v této příloze.
2.4.2 Výkresy celkového uspořádání, a kde je to vhodné, detailní výkresy důležitých konstrukčních dílů.
2.4.4 Prohlášení, že pro tentýž vzor lahve nebyla podána jiná žádost o EHS schvalování vzoru.
3. PŘEZKOUŠENÍ PRO EHS SCHVALOVÁNÍ VZORU
tloušťka stěn na dvou lahvích vyhovuje požadavkům bodu 2.2 část I., přičemž měření se provádějí na třech příčných řezech a po celém obvodu podélných řezů dna a horní zaoblené části,
3.2 V průběhu postupu pro EHS schvalování vzoru dle této přílohy se ověří, zda:
jsou správné výpočty uvedené v bodě 2.2 část I.,
jsou splněny podmínky uvedené v bodech 2.1 a 2.3.3 část I.,
jsou u všech lahví vybraných k této zkoušce splněny požadavky bodu 2.3.2 část I.,
vnitřní i vnější povrchy lahví jsou bez vad, které by je činily nebezpečnými.
- zkoušku podle bodu 7.5 části II. na jedné lahvi,
3.2.1 Na vybraných lahvích se provedou tyto zkoušky:
- zkoušku korozní odolnosti: odolnosti proti mezikrystalické korozi a korozi pod napětím na 12 zkušebních tělesech podle popisu v části II./1 této přílohy,
- zkoušky podle bodu 7.1 část II. na dvou lahvích; je-li však délka lahve 1500 mm či více, zkouška tahem v podélném směru a ohybová zkouška se provedou na zkušebních tyčích odebraných z horní a dolní části pláště,
- zkoušku podle bodu 7.7 části II. na všech lahvích vzorku.
- zkoušku podle bodu 7.2 části II. na dvou lahvích,
- zkoušku podle bodu 7.3 části II. na dvou lahvích,
Přezkoušení musí obsahovat:
3.1 Přezkoušení pro EHS schvalování vzoru se provádí na základě výkresů, a kde je to vhodné, na vzorku lahví.
b) kde je to vhodné, prověření bezpečnostních zařízení a měřících přístrojů a způsobů instalace.
a) prověření konstrukčních výpočtů, výrobních metod, jakosti provedení a materiálů;
4. CERTIFIKÁT EHS SCHVÁLENÍ VZORU
4.1 Certifikát schválení vzoru obsahuje závěry přezkoušení vzoru a uvádí všechny podmínky, jimiž může být schválení vázáno. Doplňují jej popisy a výkresy nutné pro identifikaci vzoru, popřípadě pro vysvětlení jeho funkce. Vzor certifikátu je uveden v části IV. této přílohy.
6. EHS OVĚŘENÍ
6.1 Pro účely EHS ověření výrobce lahví předkládá autorizované osobě:
6.1.1 certifikát EHS schválení vzoru;
6.1.2 osvědčení o rozboru ingotu tavby materiálu použitého pro výrobu lahví;
6.1.5 seznam lahví s uvedením čísel a nápisů požadovaných v části III.
6.1.6 EHS ověření se může provádět v jedné nebo více etapách podle požadavků uvedených v příloze 3:
6.1.6.1 EHS ověření se provádí pouze v jedné etapě u lahví, které při výstupu z výrobního závodu tvoří jeden celek, to jsou lahve, které mohou být dopraveny na místo instalace bez rozebrání;
6.1.6.2 lahve, které nejsou odesílány jako jeden kus, se ověřují ve dvou nebo více etapách;
6.1.6.3 ověřováním se musí zejména zajistit, aby lahev vyhovovala schválenému vzoru, nebo, v případě lahví vyjmutých z EHS schválení vzoru, aby vyhovovala požadavkům uvedeným v této příloze.
6.1.3 prostředky k identifikaci tavby, z níž je kterákoli lahev vyrobena;
6.1.4 dokumentaci týkající se tepelného zpracování a mechanického zpracování a uvést použité zpracování podle bodu 2.1.5 části I.;
6.3 V průběhu EHS ověření:
6.3.4 Po provedení všech stanovených zkoušek se všechny lahve v dávce musí podrobit hydraulické zkoušce podle bodu 7.4 části II. za přítomnosti a pod dozorem zástupce autorizované osoby.
provede zkoušky podle bodů 7.1 a 7.2 části II.,
zkontroluje, zda byly splněny technické požadavky uvedené v bodě 2 části I., a zejména na základě vnější a v případě možnosti i vnitřní vizuální prohlídky lahve prověří, zda provedení lahví a zkoušky uskutečněné výrobcem v souladu s bodem 2.4.1 části I. jsou vyhovující; vizuální prohlídce se musí podrobit nejméně 10 % předložených lahví,
zkontroluje dokumenty obsahující údaje o materiálech,
6.3.1 Autorizovaná osoba:
na slitinách podle bodu 2.1.2 písm. c) části I. této přílohy provede zkoušku odolnosti proti mezikrystalické korozi, a to na třech zkušebních tělesech odebraných po jednom z každé části (horní zaoblená část, plášť, dno) v souladu s bodem 1 části II.,
zjišťuje, zda byl dodán certifikát EHS schválení vzoru a zda lahve jsou s ním ve shodě,
posoudí výsledky kontroly homogenity dávky provedené výrobcem v souladu s bodem 7.6 části II.
zkontroluje, zda informace předané výrobcem v seznamu podle bodu 6.1.5 jsou správné; tato kontrola se provádí namátkově,
Jsou-li výsledky těchto kontrol vyhovující, vydá autorizovaná osoba certifikát EHS ověření podle předlohy dle části V. této přílohy.
6.3.2 Pro oba druhy zkoušek předepsaných v bodech 7.1 a 7.2 části II.se z každé dávky 202 lahví nebo z její části, která byla vyrobena z téže tavby a podrobila se předepsanému tepelnému zpracování za stejných podmínek, namátkově vyberou dvě lahve.
Jsou-li výsledky jedné či několika zkoušek třeba jen částečně nevyhovujících, je výrobce povinen pod dohledem autorizované osoby zjistit příčinu.
Jedna z lahví se podrobí zkouškám podle bodu 7.1 části II (mechanickým zkouškám), druhá lahev zkoušce podle bodu 7.2 části II (zkoušce na roztržení). Pokud se prokáže, že některá zkouška byla provedena nesprávně nebo že vznikla chyba při měření, musí se zkouška opakovat.
6.3.2.1 Pokud nebyly nevyhovující výsledky způsobeny tepelným zpracováním, celá dávka nevyhovuje.
autorizovaná osoba provede všechny zkoušky podle bodu 6.2.2.
Výsledky zkoušek provedených po tomto novém tepelném zpracování musí splňovat požadavky uvedené v této příloze.
V tomto případě:
6.3.2.2 Jestliže byly nevyhovující výsledky způsobeny tepelným zpracováním, mohou se všechny lahve z dávky podrobit dalšímu tepelnému zpracování. Toto další zpracování může být pouze jedno.
výrobce provede kontrolu podle bodu 7.6 části II.,
6.3.3 Výběr zkušebních vzorků a všechny zkoušky se provádějí za přítomnosti a pod dozorem zástupce autorizované osoby. V případě zkoušky podle čtvrté odrážky bodu 6.2.1 se může autorizovaná osoba omezit na to, že bude zastoupena pouze při výběru zkušebních vzorků a přezkoumání výsledků.
6.2 Podstata EHS ověření
provozní zkoušku, je-li požadována.
6.2.1 Podle požadavků uvedených v této příloze ověření zahrnuje:
vnitřní prohlídku skládající se z kontroly vnitřních částí a svarů,
tlakovou zkoušku,
kontrolu všech bezpečnostních zařízení a namontovaných měřicích přístrojů,
vnější prohlídku různých částí lahve,
přezkoušení jakosti materiálů,
prověření konstrukčních výpočtů, výrobních metod, jakosti provedení a použitých materiálů,
7. ZKOUŠKY
Lahev se považuje za vadnou, jsou-li zjištěny trhliny. Za vadnou se považuje i tehdy, jestliže rozměry přítomných pórů či vměstků se ukazují tak velké, že může být ohrožena bezpečnost.
7.7 KONTROLA DNA
Středem dna lahve se provede podélný řez a jeden z takto získaných povrchů se vyleští pro zkoušku při pětinásobném až desetinásobném zvětšení.
EURONORM 6-55: zkouška ohybem pro ocel,
EURONORM 2-80: zkouška tahem pro ocel,
EURONORM 11-80: zkouška tahem pro ocelové plechy a pásy tloušťky do 3 mm,
EURONORM 12-55: zkouška ohybem pro ocelové plechy a pásy tloušťky do 3 mm.
7.1 MECHANICKÉ ZKOUŠKY
S výjimkou požadavků, které jsou uvedeny níže, se mechanické zkoušky provádějí podle těchto norem:
EURONORM 3-79: zkouška tvrdosti dle Brinella,
7.1.1 Všeobecné požadavky
Všechny mechanické zkoušky pro ověření jakosti materiálu použitého pro výrobu lahví se provádějí na zkušebních tyčích odebraných ze zhotovených lahví.
7.1.2 Druhy zkoušek a vyhodnocení výsledků zkoušek
Na každé zkušební lahvi se provede jedna zkouška tahem v podélném směru a čtyři zkoušky ohybem v obvodovém směru.
7.1.2.1 Zkouška tahem
žádná jednotlivá hodnota tažnosti nesmí být menší než 11 %,
U slitin B podle bodu 2.1.2 písm. b) části I. nesmí být tažnost menší než 12 %, jestliže se tahová zkouška provádí na jediné zkušební tyči odebrané ze stěny lahve. Zkouška tahem může být rovněž provedena na čtyřech zkušebních tyčích odebraných z poloh rovnoměrně rozložených po stěně lahve. V tomto případě je nutno dosáhnout těchto výsledků:
v případě nelegovaného hliníku nesmí být tažnost menší než 12 %.
průměr ze čtyř měření tažnosti musí být alespoň 12 %.
7.1.2.1.2 – U slitin C podle bodu 2.1.2 písm. b) části I. a slitin podle bodu 2.1.2 písm. c) části I., nesmí být tažnost menší než 12 %.
Obě strany zkušební tyče, které odpovídají vnitřnímu a vnějšímu povrchu stěny lahve, nesmějí být obrobeny.
kapitoly 4 normy EURONORM 11-80, je-li její tloušťka menší než 3 mm. V tomto případě bude měřená šířka a délka zkušební tyče 12,5 mm, resp. 50 mm bez ohledu na tloušťku zkušební tyče.
7.1.2.1.1 Zkušební tyč pro zkoušku tahem musí odpovídat ustanovením:
kapitoly 4 normy EURONORM 2-80, je-li její tloušťka 3 mm nebo větší,
7.1.2.1.3 Zjištěná hodnota pevnosti v tahu nesmí být menší než Rm.
Mez kluzu, která se stanovuje při zkoušce tahem, musí odpovídat hodnotě použité podle bodu 1.1 části I. při výpočtu lahve.
Zjištěná hodnota meze kluzu nesmí být menší než Re.
7.1.2.2 Zkouška ohybem
7.1.2.2.2 Zkouška ohybem se provádí na trnu o průměru d a na dvou válcích vzdálených od sebe d + 3 a. Během zkoušky musí vnitřní plocha prstence zůstat v dotyku s trnem.
7.1.2.2.3 Zkušební tyč nesmí prasknout, je-li ohnuta okolo trnu tak, že vnitřní okraje nejsou od sebe vzdáleny více, než činí průměr trnu (viz schéma v dodatku 2 této přílohy).
7.1.2.2.1 Zkouška ohybem se provádí na zkušebních tyčích získaných rozříznutím prstence šířky 3.a na dvě stejné části; v žádném případě nesmí být šířka zkušební tyče menší než 25 mm. Každý prstenec může být obroben pouze na okrajích. Okraje nesmí mít poloměr zaoblení větší než 1/10 tloušťky zkušební tyče nebo mohou být sraženy pod úhlem 45°.
skutečná pevnost v tahu Rmt v MPahodnota n
do 220 včetně5
nad 220 do 330 včetně6
nad 330 do 440 včetně7
nad 4408

7.1.2.2.4 Poměr (n) mezi průměrem trnu a tloušťkou zkušební tyče nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce 1.
7.2 HYDRAULICKÁ ZKOUŠKA NA ROZTRŽENÍ
Zkoušené lahve musí být označeny podle části III.
7.2.1 Zkušební podmínky
7.2.1.1 Hydraulická zkouška na roztržení se provádí ve dvou po sobě následujících etapách na zkušebním zařízení, které umožňuje postupné zvyšování přetlaku v lahvi až do jejího roztržení a grafické znázornění křivky závislosti přetlaku na čase. Zkouška se musí provádět za pokojové teploty.
7.2.1.2 V průběhu první etapy se přetlak zvyšuje konstantní rychlostí až do začátku plastické deformace. Rychlost zvyšování přetlaku nesmí překročit 0,5 MPa/s.
Od začátku plastické deformace (druhá etapa) nesmí být výkon čerpadla větší než dvojnásobný oproti první etapě a musí být udržován konstantní až do roztržení lahve.
7.2.2 Vyhodnocení zkoušky
ověření, zda v případě lahve s konkávním dnem nedošlo k obrácení tvaru dna.
vyhodnocení trhliny a tvaru jejích okrajů,
vyhodnocení křivky závislosti přetlaku na čase pro určení přetlaku při roztržení,
7.2.2.1 Vyhodnocení zkoušky na roztržení zahrnuje:
7.2.2.5 Trhlina nesmí odhalit zřetelnou vadu materiálu.
7.2.2.2 Změřený přetlak při roztržení (Pr) musí být větší než hodnota daná vzorcem:
Prt=20a×RmD-a
7.2.2.3 Zkouška na roztržení nesmí způsobit rozpad lahve na zlomky.
trhlina se nesmí několikanásobně rozvětvovat,
7.2.2.4 Hlavní trhlina nesmí mít charakter křehkého lomu to znamená, že okrajové hrany lomu nesmí být radiální, ale musí být skloněny vůči rovině průměru a vykazovat kontrakci.
Trhlina je přijatelná pouze za těchto podmínek:
v případě lahví o tloušťce stěny "a" do 13 mm:
větší část trhliny musí být zřetelně podélná,
trhlina se nesmí obvodově rozšiřovat dále než 90 ° na každou stranu od své hlavní části,
trhlina se nesmí šířit do částí lahve, které jsou 1,5 krát silnější než největší tloušťka měřená v polovině délky lahve; v případě lahví s konvexním dnem nesmí trhlina dosáhnout středu dna lahve;
v případě lahví o tloušťce "a" přesahující 13 mm musí být větší část trhliny zřetelně podélná.
7.3 CYKLICKÁ ÚNAVOVÁ ZKOUŠKA
7.3.2 Cyklická únavová zkouška se provádí s použitím nekorozivní kapaliny na dvou lahvích, u kterých výrobce zaručuje, že jsou dostatečně reprezentativní pro minimální konstrukční hodnoty specifikované v konstrukčním návrhu.
Minimální počet cyklů a maximální zkušební frekvence jsou uvedeny v tabulce 2:
Dolní cyklický přetlak nesmí překročit 10 % hodnoty horního cyklického přetlaku.
Zkouška se považuje za vyhovující, když lahev dosáhne požadovaného počtu cyklů, aniž dojde k úniku kapaliny.
Teplota měřená na vnější stěně lahve nesmí během zkoušky překročit 50 °C.
maximální použitý přetlak Ph2/3 Ph
minimální počet cyklů 12 000 80 000
maximální frekvence cyklů za minutu512

Tabulka 2
7.3.3 Tato zkouška je cyklická. Horní cyklický přetlak je roven buď přetlaku Ph nebo jeho dvěma třetinám.
7.3.1 Zkoušená lahev musí být označena podle části III.
7.4 HYDRAULICKÁ ZKOUŠKA
7.4.1 Přetlak vody v lahvi se musí zvětšovat rovnoměrnou rychlostí až do dosažení přetlaku Ph.
7.4.2 Lahev musí zůstat pod přetlakem Ph dostatečně dlouho, aby se prokázalo, že přetlak nemá tendenci klesat a že nedochází k úniku kapaliny.
7.4.3 Po zkoušce nesmí lahev vykazovat trvalou deformaci.
7.4.4 Lahve, které nesplní požadavky zkoušky, musí být vyřazeny.
Zkouškou se ověřuje, zda kterékoli dva body na vnějším povrchu lahve nevykazují rozdíl v tvrdosti větší než 15 HB. Kontrola se provádí na dvou příčných řezech lahve poblíž hrdla a dna, vždy ve čtyřech rovnoměrně vzdálených bodech.
7.5 KONTROLA HOMOGENITY LAHVE
7.6 KONTROLA HOMOGENITY DÁVKY
Touto zkouškou, kterou provádí výrobce, se měřením tvrdosti nebo jiným vhodným způsobem ověřuje, zda nedošlo k chybě při volbě výchozích polotovarů nebo při tepelném zpracování.

Část III

Část IV

ČÁST IV.
sbcr2001c080z0210_o_10.tif
sbcr2001c080z0210_o_8.tif

Část V

ČÁST V.
sbcr2001c080z0210_o_9.tif
sbcr2001c080z0210_o_11.tif
sbcr2001c080z0210_o_12.tif

1. ZKOUŠKA NÁCHYLNOSTI K MEZIKRYSTALICKÉ KOROZI
Níže popsaná metoda se skládá z ponoření zkušebních vzorků odebraných ze zkoušené zhotovené lahve do jednoho ze dvou různých korozívních roztoků a z jejich vyhodnocení po stanovené době leptání s cílem zjistit jakékoli známky mezikrystalické koroze a určit povahu a stupeň této koroze. Šíření mezikrystalické koroze se zjišťuje metalograficky na vyleštěných plochách řezů kolmých k leptanému povrchu.
1.2 PŘÍPRAVA POVRCHU PŘED KOROZIVNÍM LEPTÁNÍM
HNO3 pro analýzu, hustota 1,33 g.cm-3,
1.2.1 Potřebné látky
HF pro analýzu, hustota 1,14 g.cm-3 (při 40%),
deionizovaná voda.
V kádince se připraví roztok:
Pro odstranění všech případných usazenin mědi se vzorek ponoří do kyseliny dusičné podle bodu 1.2.1 na dobu 1 minuty při pokojové teplotě.
1.2.2 Postup
HNO3: 63 cm3,
Vzorek se opláchne deionizovanou vodou.
HF: 6 cm3,
H2O: 929 cm3.
Roztok se zahřeje na teplotu 95 °C.
Každý zkušební vzorek, zavěšený na hliníkovém drátě, se vystaví působení tohoto roztoku ponořením na dobu 1 minuty.
Aby se zabránilo okysličení vzorků, musí být zkušební vzorky ihned po této přípravě ponořeny do příslušné korozní lázně (viz bod 1.3.1).
Vzorek se omyje tekoucí vodou a potom deionizovanou vodou.
Zkušební vzorky se odebírají z horní zaoblené části, tělesa a dna lahve (obrázek 1), aby bylo možné provést na materiálu z těchto tří částí lahve zkoušky s roztokem A podle bodu 1.3.2.1 nebo s roztokem B podle bodu 1.3.2.2.
1.1 ODBĚR ZKUŠEBNÍCH VZORKŮ
Plochy a1 a2 a3 a4, b1 b2 b3 b4, a1 a2 b2 b1, a4 a3 b3 b4 se vyříznou pásovou pilou a pečlivě opracují jemným pilníkem. Plochy a1 a4 b4 b1 a a2 a3 b3 b2, které odpovídají vnitřnímu a vnějšímu povrchu lahve, se ponechají v hrubě opracovaném stavu.
Každý zkušební vzorek musí mít celkový tvar a rozměry podle obrázku 2.
1.4 PŘÍPRAVA ZKUŠEBNÍCH VZORKŮ K VYHODNOCENÍ
1.5 METALOGRAFICKÁ KONTROLA ZKUŠEBNÍCH VZORKŮ
Řez se zkoumá nejprve při malém zvětšení (například 40 x) za účelem nalezení nejvíce zkorodované oblasti a potom při větším zvětšení, obvykle asi 300 x, za účelem posouzení povahy a rozsahu koroze.
Kontrola spočívá v zaznamenání rozsahu mezikrystalické koroze v oblasti podél obvodu řezu zkoumaného podle bodu 1.6. Přitom se berou v úvahu vlastnosti kovu na vnějším i vnitřním povrchu lahve a napříč stěnou lahve.
Řez pro vyhodnocení musí být mechanicky vyleštěn oxidem hlinitým nejprve na papíře a potom na plsti.
1.4.2 Postup
Doba vytvrzování je 24 hodin.
Určité množství materiálu se z plochy a1 a2 a3 a4 odstraní nejlépe odsoustružením tak, aby řez a'1 a'2 a'3 a'4 pozorovaný pod mikroskopem nevykazoval korozi zasahující do něj z povrchu a1 a2 a3 a4. Vzdálenost mezi povrchy a1 a2 a3 a4 a a'1 a'2 a'3 a'4, to je tloušťka odebraná soustruhem, musí být nejméně 2 mm (obrázky 2 a 3).
Každý zkušební vzorek se umístí svisle do zalévací misky tak, aby spočíval na ploše a1 a2 a3 a4. Okolo vzorku se nalije směs aralditu DCY 230 a tužidla HY 951 v poměru 9 : 1.
tloušťka stěny: 2,5 mm,
aralditová pryskyřice DCY 230} nebo ekvivalentní mateiály
tužidlo HY 951

1.4.1 Potřebné materiály
Zalévací misky o rozměrech například:
vnější průměr: 40 mm,
výška: 27 mm,
1.6 VYHODNOCENÍ METALOGRAFICKÉ KONTROLY
Vyhodnocení spočívá v ověření, zda mezikrystalická koroze je povrchová:
2. u slitin s krystality orientovanými jedním směrem v důsledku tváření za studena nesmí hloubka koroze z každé strany, které představují vnitřní a vnější povrch lahve, překročit 0,1 mm.
1. u slitin s rovnoosými krystality nesmí hloubka koroze podél celého obvodu řezu překročit vyšší z těchto dvou hodnot:
Je však povoleno místní překročení těchto hodnot za předpokladu, že není pozorováno ve více než čtyřech zorných polích při 300-násobném zvětšení.
velikost tří zrn ve směru kolmém na zkoumaný povrch,
0,2 mm;
1.3 PROVEDENÍ ZKOUŠKY
1.3.3 Podmínky leptání
Korozivní roztok se nalije do vhodné skleněné nádoby (například do kádinky). Zkouška se provádí za pokojové teploty. Není-li možné se během zkoušky vyhnout kolísání pokojové teploty, je vhodnější provádět zkoušku ve vodní lázni, jejíž teplota se termostatem udržuje na 23°C. Doba leptání je 72 hodin.
1.3.3.3 Leptání v roztoku B
Upevnění zkušebních vzorků v korozívním roztoku je podle bodu 2.3.1. Po leptání se vzorky pečlivě omyjí deionizovanou vodou a osuší stlačeným vzduchem prostým mastnoty. Je třeba dbát na to, aby poměr množství korozívního roztoku k povrchu vzorku v ml/cm2 byl neustále udržován na hodnotě 10 : 1 (viz bod 2.3.1).
Zkušební vzorek se buď zavěsí do korozívního roztoku na hliníkovém drátu nebo se umístí v roztoku tak, že spočívá pouze na rozích, což je výhodnější. Doba leptání je 6 hodin, teplota se udržuje na 30 °C ± 1 °C. Je třeba dbát na to, aby bylo zajištěno dostatečné množství činidla, alespoň 10 cm3 na cm2 povrchu vzorku.
Po leptání se zkušební vzorek omyje vodou, ponoří se asi na 30 sekund do 50 % roztoku kyseliny dusičné, opět se omyje vodou a osuší stlačeným vzduchem.
1.3.3.1 Leptání v roztoku A
Korozívní roztok se nalije do krystalizátoru (případně do široké kádinky) umístěného ve vodní lázni. Vodní lázeň se míchá magnetickým míchadlem a teplota se reguluje dotykovým teploměrem.
1.3.3.2 Najednou lze leptat více zkušebních vzorků, pokud patří ke stejnému typu slitiny a vzájemně se nedotýkají. Samozřejmě musí být dodrženo minimální množství činidla na jednotku povrchu vzorku.
1.3.2 Příprava korozivních roztoků
1.3.2.1 Roztok A
KMnO4 pro analýzu,
H2SO4 pro analýzu, hustota 1,83 g.cm-3,
deionizovaná voda.
H2O2 lékařský,
NaCl krystalický pro analýzu,
1.3.2.1.1 Potřebné látky:
Jestliže peroxid vodíku obsahuje T gramů H2O2 na 1 l, bude potřebný objem vyjádřený v cm3:
1000.30T
Výpočet objemu peroxidu vodíku, který je třeba přidat do roztoku
Potřebné množství čistého peroxidu vodíku: 30 g.
Postup pro 10 litrů:
1.3.2.1.4 Příprava roztoku
570 g chloridu sodného se rozpustí v deionizované vodě tak, aby se získal roztok o celkovém objemu 9 l. Přidá se peroxid vodíku v množství vypočítaném níže uvedeným způsobem. Roztok se promíchá a doplní deionizovanou vodou na objem 10 l.
2 KMnO4 + 5 H2O2 + 3 H2SO4 -> K2SO4 + 2 MnSO4 + 8 H2O + 5 O2,
1.3.2.1.3 Princip titrace
1 g čistého peroxidu vodíku tedy reaguje s 1859 g manganistanu draselného; z tohoto důvodu se používá roztok 1859 g/l manganistanu draselného, který nasycuje - v odpovídajících objemových poměrech - 1 g/l peroxidu vodíku. Protože peroxid vodíku byl na počátku 100-násobně zředěn, představuje 10 cm3 zkušebního vzorku 0,1 cm3 původního peroxidu vodíku.
Objem roztoku manganistanu draselného v cm3, spotřebovaného k titraci, se vynásobí deseti, čímž se získá hodnota titru T původního peroxidu vodíku v g/l.
Reakci manganistanu draselného s peroxidem vodíku v prostředí kyseliny sírové vyjadřuje rovnice:
z níž vyplývá ekvivalence: 316g KMnO4 = 170g H2O2.
1.3.2.1.2 Titrace peroxidu vodíku
Protože peroxid vodíku není příliš stabilní, je důležité před každým použitím zkontrolovat jeho titr tímto způsobem:
přibližně 2 cm3 H2SO4 hustoty 1,83 g.cm-3.
Pipetou se odměří 10 cm3 peroxidu vodíku a doředí se deionizovanou vodou na 1000 cm3 (v odměrné baňce), čímž se získá roztok peroxidu vodíku označený C. Pipetou se odměří do Erlenmeyerovy baňky:
10 cm3 roztoku peroxidu vodíku C,
K titraci se použije roztok 1,859 g/l manganistanu draselného. Manganistan draselný samotný slouží jako indikátor.
1.3.2.2 Roztok B
300 g chloridu sodného a 50 g HCl (50 g = 0,5 %) se rozpustí v 9 litrech deionizované vody, promíchá a doplní na 10 litrů.
Postup pro 10 l roztoku:
1.3.2.2.2 Příprava roztoku:
deionizovaná voda.
1.3.2.2.1 Potřebné látky:
NaCl krystalický pro analýzu,
HCl čistá koncentrovaná, 37 % HCl,
1.3.1 Podle uvážení autorizované osoby se použije jeden z těchto dvou korozivních roztoků: první složený z 57 g/l chloridu sodného a 3 g/l peroxidu vodíku (roztok A), druhý složený z 30 g/l chloridu sodného a 5 g/l kyseliny chlorovodíkové (roztok B).
Níže popsaná metoda se skládá z přiložení mechanického napětí na prstence vyříznuté z válcové části lahve, jejich ponoření do solného roztoku na stanovenou dobu a následného vyjmutí a vystavení delšímu působení vzduchu, přičemž tento cyklus se opakuje po 30 dnů. Jestliže se na prstencích po 30 dnech neobjeví trhliny, může být slitina považována za vhodnou k výrobě lahví.
2. ZKOUŠKA NÁCHYLNOSTI KE KOROZI POD NAPĚTÍM
Vnitřní ani vnější povrch zkušebních vzorků nesmí být obroben.
Z válcové části lahve se vyřízne šest prstenců o šířce 4.a nebo 25 mm, podle toho, která je větší (viz obrázek 1). Zkušební vzorky musí mít výřez 60° a vystaví se působení mechanického napětí vyvolaného pomocí šroubu a dvou matek (viz obrázek 2).
2.1 ODBĚR ZKUŠEBNÍCH VZORKŮ
2.2 PŘÍPRAVA POVRCHU PŘED KOROZNÍ ZKOUŠKOU
Všechny stopy mastnoty, oleje a lepidla používaného pro tenzometry (viz bod 2.3.2.4) se musí odstranit vhodným rozpouštědlem.
2.6 PROTOKOLY
2.6.3 Musí být uvedeno skutečné chemické složení tavby, ze které byly lahve vyrobeny.
2.6.1 Musí být uveden název slitiny a/nebo číslo její normy.
2.6.2 Musí být udány meze obsahu jednotlivých prvků ve složení slitiny.
2.6.4 Musí být uvedeny skutečné mechanické vlastnosti slitiny spolu s minimálními požadavky na mechanické vlastnosti.
sbcr2001c080z0210_o_1.tif
2.6.5 Musí být uvedeny výsledky zkoušek.
2.5 PŘÍPADNÁ METALOGRAFICKÁ KONTROLA
2.5.1 Pokud nelze přítomnost trhlin s jistotou vyloučit (například při vzniku řady leptových důlků), je možné se o ní přesvědčit dodatečnou metalografickou kontrolou provedenou na řezu kolmém k ose prstence v podezřelé oblasti. Provede se porovnání stran prstence namáhaných tahovým a tlakovým napětím z hlediska druhu koroze (mezikrystalické či transkrystalické) a hloubky korozního proniknutí.
2.5.2 Je-li koroze na obou stranách prstence podobná, považuje se slitina za vyhovující.
Naopak, jestliže strana prstence namáhaná tahovým napětím vykazuje mezikrystalické trhliny, které jsou zřetelně hlubší než na straně namáhané tlakovým napětím, prstenec při zkoušce nevyhověl.
2.3 PROVEDENÍ ZKOUŠKY
2.3.1 Příprava korozívního roztoku
2.3.1.4 Doplňování roztoku se nesmí provádět přidáním solného roztoku podle bodu 2.3.1.1, ale pouze přidáním destilované vody do původní úrovně hladiny v nádobě. Doplňování se může podle potřeby provádět denně.
2.3.1.5 Roztok je nutné každý týden úplně vyměnit.
2.3.1.1 Solný roztok se připraví rozpuštěním 3,5 ± 0,1 hmotnostních dílů NaCl v 96,5 hmotnostních dílech vody.
2.3.1.2 Hodnota pH čerstvě připraveného roztoku musí být v rozmezí od 6,4 do 7,2.
2.3.1.3 Hodnota pH se může upravit pouze zředěnou kyselinou chlorovodíkovou nebo zředěným roztokem sody.
2.3.2 Přiložení napětí na prstence
2.3.2.9 Tento cyklus se musí opakovat po dobu 30 dnů nebo do prasknutí prstence, podle toho, co nastane dřív.
2.3.2.10 Vzorky se pečlivě prohlédnou, zda nemají trhliny.
2.3.2.6 Je důležité, aby matice a šrouby byly od prstenců elektricky izolovány a chráněny proti korozi roztokem.
2.3.2.7 Šest prstenců musí být zcela ponořeno do solného roztoku na dobu 10 minut.
2.3.2.1 Tři prstence se stlačí tak, aby byl pod napětím vnější povrch.
2.3.2.2 Tři prstence se roztáhnou tak, aby byl pod napětím vnitřní povrch.
Re1,3 , kde Re je zaručená nejmenší hodnota smluvní meze kluzu při 0,2 % v [MPa].
2.3.2.3 Velikost napětí musí být rovná hodnotě největšího dovoleného namáhání použité při výpočtu tloušťky stěny:
2.3.2.4 Skutečné napětí lze měřit elektrickými tenzometry.
R=Re1,3 , MPa;
E = modul pružnosti v MPa – 7.104 MPa;
D1 = průměr prstence stlačeného (nebo rozevřeného);
kde
D = vnější průměr lahve v mm;
D1=D±πR D-a24Eaz
a = tloušťka stěny lahve v mm;
2.3.2.5 Napětí může být také vypočteno pomocí vzorce
z = korekční činitel (obrázek 3).
2.3.2.8 Potom se prstence vyjmou a 50 minut ponechají na vzduchu.
2.4 VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ
Slitina se považuje za vhodnou pro výrobu lahví na plyny, jestliže žádný prstenec vystavený napětí nevykazuje vznik trhlin viditelných pouhým okem nebo při malém zvětšení (10 až 30 x) na konci zkoušky, to je po 30 dnech.