k vyhlášce č. 423/2001 Sb.
Kritéria pro hodnocení zdrojů minerálních vod, plynů a peloidů

A. Přírodní minerální vody se hodnotí:

B. Peloidy se dělí podle povahy původní matrice a přírodních podmínek v místě vzniku na:

C. Přírodním zdrojem plynu se rozumí plyn vyvěrající z podloží buď v doprovodu přírodní minerální vody nebo samostatně, popřípadě separovaný z uhličité minerální vody. Přírodním oxidem uhličitým je plyn, který obsahuje nejméně 90 % oxidu uhličitého, pro aplikaci plynových injekcí nejméně 96 % oxidu uhličitého.

a) podle celkové mineralizace jako minerální vody:

3. středně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 500 mg/l až 1500 mg/l,

1. velmi slabě mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek do 50 mg/l,

2. slabě mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 50 až 500 mg/l,

5. velmi silně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek vyšším než 5 g/l;

4. silně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 1500 mg/l až 5 g/l,

b) podle obsahu rozpuštěných plynů a obsahu významných složek jako vody:

2. sirné nad 2 mg titrovatelné síry (sulfan disociovaný v různém stupni a thiosírany)/l vody,

3. jodové nad 5 mg jodidů/l vody,

1. uhličité nad 1 g oxidu uhličitého/l vody,

4. se zvýšeným obsahem: kyseliny křemičité (nad 70 mg/l vody), fluoridů (nad 2 mg/l vody), lithia (nad 3 mg/l), barya (nad 1 mg/l), stroncia (nad 5 mg/l), bromidů (nad 5 mg/l), jodidů (1-5 mg/l), kyseliny borité (nad 17 mg/l; 4 mg B/l), sulfanu (1-2 mg/l), arsenu (nad 0,4 mg/l);

c) podle aktuální reakce vyjádřené hodnotou pH se vody rozdělují jen tehdy, jde-li o vody:

1. silně kyselé - s hodnotou pH pod 3,5,

2. silně alkalické - s hodnotou pH nad 8,5;

d) podle radioaktivity jako vody radonové s radioaktivitou nad 1,5 kBq/l vody způsobenou radonem ²²²Rn;

e) podle přirozené teploty u vývěru jako vody:

1. studené s teplotou do 20 °C,

- nad 42 °C vody horké;
2. termální, a to
- do 35 °C vody vlažné,
- do 42 °C vody teplé,

f) podle osmotického tlaku:

1. hypotonické s osmotickým tlakem menším než 710 kPa (280 mOsm),

3. hypertonické s osmotickým tlakem nad 760 kPa (300 mOsm);

2. isotonické s osmotickým tlakem 710 - 760 kPa (280 - 300 mOsm),

g) podle hlavních složek (tj. složek, které jsou v součtu součinů látkové koncentrace a nábojového čísla všech aniontů zastoupeny nejméně 20 %, rovněž tak pro kationty). Typ vody se charakterizuje v pořadí od nejvíce zastoupených složek, a to nejprve pro anionty, potom pro kationty;

h) podle využitelnosti jako léčivé, pokud jich lze na základě odborného posudku využít k léčbě;

i) podle vlastností jako stabilní, pokud jejich teplota, celková mineralizace a obsah volného CO₂ kolísá pouze v rámci přirozených výkyvů (zpravidla ne více než ± 20 %) a typ vody stanovený podle písmene g) se nemění. U vod, jejichž léčivost se opírá o určitou složku chemismu (např. J, obsah titrovatelné síry) nebo o radioaktivitu, nadřazuje se hodnocení stability této složce s kolísáním ne více než ± 30 %. Minimální hodnoty nesmí klesat pod limitní hodnoty.

a) humolity, vznikající převážně rozkladem rostlinného materiálu. Humolity jsou

3. slatinné zeminy (slatiny s významným podílem anorganického materiálu, s obsahem organických látek v sušině menším než 50 %);

1. rašeliny (vznikají rozkladem rostlinné hmoty v prostředí prosté, popř. slabě mineralizované vody),

2. slatiny (vznikají v prostředí minerální vody, obsah organických látek v sušině je větší než 50 %),

b) bahna, vznikající převážně sedimentací materiálu anorganického původu.