104. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Glutethimidum doplňují články Glyceroli dibehenas, Glyceroli distearas, Glyceroli monolinoleas a Glyceroli monooleates, které znějí:
„
Glyceroli dibehenas
Glyceroldibehenat
Je to směs diacylglycerolů, hlavně dibehenoylglycerolu, spolu s proměnlivými množstvími mono- a triacylglycerolů. Obsahuje 13,0 % až 21,0 % monoacylglycerolů, 40,0 % až 60,0 % diacylglycerolů a 21,0 % až 35,0 % triacylglycerolů získaných esterifikací glycerolu s kyselinou behenovou (kyselina dokosanová, C₂₁H₄₃COOH).
Vlastnosti
Tuhá voskovitá hmota nebo prášek nebo bílé nebo téměř bílé mastné vločky. Je nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu a částečně rozpustný v horkém lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
A. Teplota tání (2.2.14). 65 °C až 77 °C.
B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v toluenu R za mírného zahřátí a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml.
Porovnávací roztok. 1,0 g glyceroldibehenatu CRL se rozpustí v toluenu R za mírného zahřátí a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají svojí polohou skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.
C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 4,0; stanoví se s 1,0 g. Jako rozpouštědlo se použije směs stejných objemových dílů lihu 96% R a toluenu R, za mírného zahřátí.
Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). 145 až 165; stanoví se s 2,0 g. Titruje se za současného zahřátí.
Volný glycerol. Nejvýše 1,0 %; stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda C), teplota kolony se zvýší na 240 °C. Podíl mastných kyselin má následující složení:
- kyselina palmitová: nejvýše 3,0 %,
- kyselina stearová: nejvýše 5,0 %,
- kyselina arachidová: nejvýše 10,0 %,
- kyselina behenová: nejméně 83,0 %,
- kyselina lignocerová: nejvýše 3 %,
- kyselina eruková: nejvýše 3,0 %.
Nikl (2.4.27). Nejvýše 1 μg/g.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g. Jako rozpouštědlo se použije pyridin R.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Stanoví se obsah volného glycerolu a mono-, di- a triacylglycerolu vylučovací chromatografií (2.2.30).
Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (m) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do rozpuštění. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (M).
Porovnávací roztoky. Do čtyř 15ml baněk se postupně naváží, s přesností na 0,1 mg, asi 2 mg, 5 mg, 10 mg a 20 mg glycerolu R. Přidá se po 5 ml tetrahydrofuranu R a třepáním se dobře promíchá. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace glycerolu v mg/g pro každý porovnávací roztok.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony pro gelovou chromatografii délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (průměr částic 5 μm, velikost pórů 10 nm),
- mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R; průtoková rychlost je 1 ml/min,
- diferenčního refraktometrického detektoru.
Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku a po 40 μl každého porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené ke glycerolu pro monoacylglyceroly asi 0,82, pro diacylglyceroly asi 0,76 a pro triacylglyceroly asi 0,73. Koncentrace (C) glycerolu ve zkoušeném roztoku v mg/g se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků.
Obsah volného glycerolu ve zkoušené látce v procentech se vypočítá podle vzorce:
$\frac{C.M}{m.10}.$
Obsah mono-, di- a triacylglycerolů ve zkoušené látce v procentech se vypočte obvyklým způsobem (metodou normalizace).
Glyceroli distearas¹⁾
Glyceroldistearat
CAS 1323-83-7
Je to směs diacylglycerolů, hlavně distearoylglycerolu, spolu s proměnlivými množstvími mono- a triacylglycerolů. Obsahuje 8,0 % až 22,0 % monoacylglycerolů, 40,0 % až 60,0 % diacylglycerolů a 25,0 % až 35,0 % triacylglycerolů získaných částečnou glycerolýzou rostlinných olejů obsahujících triacylglyceroly kyseliny palmitové nebo stearové nebo esterifikací glycerolu kyselinou stearovou 50 (typ I), kyselinou stearovou 70 (typ II) nebo kyselinou stearovou 95 (typ III) (viz článek Acidum stearicum). Mastné kyseliny mohou být rostlinného nebo živočišného původu.
Výroba
Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.
Vlastnosti
Tuhá voskovitá hmota nebo prášek nebo bílé nebo téměř bílé mastné vločky. Je nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu a částečně rozpustný v horkém lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
A. Teplota tání (2.2.14). 50 °C až 60 °C (typ I a II), 50 °C až 70 °C (typ III).
B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R za mírného zahřátí a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml.
Porovnávací roztok. 1,0 g glyceroldistearatu CRL se rozpustí v dichlormethanu R za mírného zahřátí a zředí se stejným rozpouštědlem na 20 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají svojí polohou skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.
C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti a je v souladu s typem uvedeným v označení na obalu.
D. Zkouška Stanovení obsahu (obsah diacylglycerolu) je zároveň zkouškou totožnosti.
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 6,0; stanoví se s 1,0 g. Jako rozpouštědlo se použije směs stejných objemových dílů lihu 96% R a toluenu R, za mírného zahřívání.
Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). 165 až 195; stanoví se s 2,0 g. Titruje se za současného zahřívání.
Volný glycerol. Nejvýše 1,0 %; stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda C). Podíl mastných kyselin zkoušené látky má následující složení:

	Mastná kyselina použitá pro výrobu esterifikací	Podíl mastných kyselin
glyceroldistearat typu I	kyselina stearová 50	kyselina stearová: 40,0 % až 60,0 %; součet obsahů kyseliny palmitové a stearové: nejméně 90,0 %
glyceroldistearat typu II	kyselina stearová 70	kyselina stearová: 60,0 % až 80,0 %; součet kyseliny palmitové a stearové: nejméně 90,0 %
glyceroldistearat typu III	kyselina stearová 95	kyselina stearová: 90,0 % až 99,0 %; součet obsahů kyseliny palmitové a stearové: nejméně 96,0 %

Nikl (2.4.27). Nejvýše 1 μg/g.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g. Jako rozpouštědlo se použije pyridin R.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Stanoví se obsah volného glycerolu a mono-, di- a triacylglycerolu vylučovací chromatografií (2.2.30).
Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (m) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do rozpuštění. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (M).
Porovnávací roztoky. Do čtyř 15ml baněk se postupně naváží, s přesností na 0,1 mg, asi 2 mg, 5 mg, 10 mg a 20 mg glycerolu R. Přidá se po 5 ml tetrahydrofuranu R a třepáním se dobře promíchá. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace glycerolu v mg/g pro každý porovnávací roztok.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony pro gelovou chromatografii délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (průměr částic 5 μm, velikost pórů 10 nm),
- mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R, průtoková rychlost je 1 ml/min,
- diferenčního refraktometrického detektoru.
Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku a po 40 μl každého porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené ke glycerolu pro monoacylglyceroly asi 0,84, pro diacylglyceroly asi 0,78 a pro triacylglyceroly asi 0,75. Koncentrace (C) glycerolu ve zkoušeném roztoku v mg/g se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků.
Obsah volného glycerolu ve zkoušené látce v procentech se vypočítá podle vzorce:
$\frac{C.M}{m.10}.$
Obsah mono-, di- a triacylglycerolů ve zkoušené látce v procentech se vypočte obvyklým způsobem (metodou normalizace).
Označování
V označení na obalu se uvede typ glyceroldistearatu.
Glyceroli monolinoleas
Glycerolmonolinolat
Je to směs monoacylglycerolů, hlavně monooleoyl- a monolinoleoylglycerolu, spolu s proměnlivými množstvími di- a triacylglycerolů. Obsahuje 32,0 % až 52,0 % monoacylglycerolů, 40,0 % až 55,0 % diacylglycerolů a 5,0 % až 20,0 % triacylglycerolů získaných částečnou glycerolýzou rostlinných olejů obsahujících hlavně triacylglyceroly kyseliny linolové (kyselina (Z,Z)-9,12-oktadekadienová). Může být přidána vhodná antioxidační přísada.
Vlastnosti
Jantarově žlutá olejovitá kapalina, která může být při pokojové teplotě polotuhé konzistence. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
A. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.
Porovnávací roztok. 1,0 g glycerolmonolinolatu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají svojí polohou skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.
C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 6,0; stanoví se s 1,0 g.
Číslo jodové (2.5.4). 100 až 140.
Číslo peroxidové (2.5.5, Metoda A). Nejvýše 12,0; stanoví se s 2,0 g.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). 160 až 180; stanoví se s 2,0 g.
Volný glycerol. Nejvýše 6,0 %; stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda C). Podíl mastných kyselin zkoušené látky má následující složení:
- kyselina palmitová: 4,0 % až 20,0 %,
- kyselina stearová: nejvýše 6,0 %,
- kyselina olejová: 10,0 % až 35,0 %,
- kyselina linolová: nejméně 50,0 %,
- kyselina linolenová: nejvýše 2,0 %,
- kyselina arachidová: nejvýše 1,0 %,
- kyselina ikosenová: nejvýše 1,0 %.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g. Jako rozpouštědlo se použije směs stejných objemových dílů methanolu bezvodého R a dichlormethanu R.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g.
Stanovení obsahu
Stanoví se obsah volného glycerolu a mono-, di- a triacylglycerolu vylučovací chromatografií (2.2.30).
Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (m) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do rozpuštění. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (M).
Porovnávací roztoky. Do čtyř 15ml baněk se postupně naváží, s přesností na 0,1 mg, asi 2,5 mg, 5 mg, 10 mg a 20 mg glycerolu R. Přidá se po 5 ml tetrahydrofuranu R a třepáním se dobře promíchá. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace glycerolu v mg/g pro každý porovnávací roztok.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony pro gelovou chromatografii délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (průměr částic 5 μm, velikost pórů 10 nm),
- mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R; průtoková rychlost je 1 ml/min,
- diferenčního refraktometrického detektoru.
Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku a po 40 μl každého porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené ke glycerolu pro monoacylglyceroly asi 0,86, pro diacylglyceroly asi 0,80 a pro triacylglyceroly asi 0,76. Koncentrace (C) glycerolu ve zkoušeném roztoku v mg/g se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků.
Obsah volného glycerolu ve zkoušené látce v procentech se vypočítá podle vzorce:
$\frac{C.M}{m.10}.$
Obsah mono-, di- a triacylglycerolů ve zkoušené látce v procentech se vypočte obvyklým způsobem (metodou normalizace).
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede název a koncentrace antioxidační přísady.
Glyceroli monooleates¹⁾
Glycerolmonooleaty
Synonymum. Glyceroli mono-oleates
Je to směs monoacylglycerolů, hlavně monooleoylglycerolu, spolu s proměnlivými množstvími di- a triacylglycerolů. Tyto jsou definovány jmenovitým obsahem monoacylglycerolů a získávají se částečnou glycerolýzou rostlinných olejů obsahujících hlavně triacylglyceroly kyseliny olejové nebo esterifikací glycerolu kyselinou olejovou. Tato mastná kyselina je rostlinného nebo živočišného původu.

	Jmenovitý obsah acylglycerolu (%)
	40	60	90
monoacylglyceroly	32,0 - 52,0	55,0 - 65,0	90,0 - 101,0
diacylglyceroly	30,0 - 50,0	15,0 - 35,0	< 10,0
triacylglyceroly	5,0 - 20,0	2,0 -10,0	< 2,0

Může být přidána vhodná antioxidační přísada.
Výroba
Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.
Vlastnosti
Jantarově žlutá olejovitá kapalina, která může být při pokojové teplotě polotuhé konzistence. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
A. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.
Porovnávací roztok. 1,0 g glycerolmonooleatu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají svojí polohou skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.
C. Zkouška Stanovení obsahu (obsah monoacylglycerolu) je zároveň zkouškou totožnosti.
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 6,0; stanoví se s 1,0 g.
Číslo jodové (2.5.4). 65,0 až 95,0.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 12,0; stanoví se s 2,0 g.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). 150 až 170; stanoví se s 2,0 g.
Volný glycerol. Nejvýše 6,0 %; stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda C). Podíl mastných kyselin zkoušené látky má následující složení:
- kyselina palmitová: nejvýše 12,0 %,
- kyselina stearová: nejvýše 6,0 %,
- kyselina olejová: nejméně 60,0 %,
- kyselina linolová: nejvýše 35,0 %,
- kyselina linolenová: nejvýše 2,0 %,
- kyselina arachidová: nejvýše 2,0 %,
- kyselina ikosenová: nejvýše 2,0 %.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g. Jako rozpouštědlo se použije směs stejných objemových dílů methanolu bezvodého R a dichlormethanu R.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g.
Stanovení obsahu
Stanoví se obsahy volného glycerolu a mono-, di- a triacylglycerolu vylučovací chromatografií (2.2.30).
Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (m) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do rozpuštění. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (M).
Porovnávací roztok. Do čtyř 15ml baněk se postupně naváží s přesností na 0,1 mg, asi 2,5 mg, 5 mg, 10 mg a 20 mg glycerolu R. Přidá se po 5 ml tetrahydrofuranu R a třepáním se dobře promíchá. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace glycerolu v mg/g pro každý porovnávací roztok.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony pro gelovou chromatografii délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (průměr částic 5 μm, velikost pórů 10 nm),
- mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R; průtoková rychlost je 1 ml/min,
- diferenčního refraktometrického detektoru.
Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku a po 40 μl každého porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené ke glycerolu pro monoacylglyceroly asi 0,85, pro diacylglyceroly asi 0,79 a pro triacylglyceroly asi 0,76. Koncentrace (C) glycerolu ve zkoušeném roztoku v mg/g se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků.
Obsah volného glycerolu ve zkoušené látce v procentech se vypočítá podle vzorce:
$\frac{C.M}{m.10}.$
Obsah mono-, di- a triacylglycerolů ve zkoušené látce v procentech se vypočte obvyklým způsobem (metodou normalizace).
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- jmenovitý obsah monoacylglycerolu,
- název a koncentrace antioxidační přísady.
¹) Pharmeuropa 12, 1, 53 (2000). Závazné od 1.1.2000.
“