113. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Hexobarbitalum doplňuje článek Hexylresorcinolum, který zní:
”
† Hexylresorcinolum
Hexylresorcinol

C12H18O2Mr 194,26CAS 136-77-6

Je to 4-hexylbenzen-1,3-diol. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H1802.
Vlastnosti
Bezbarvý, nažloutlý nebo načervenalý krystalický prášek nebo jehličky. Působením světla nebo vzduchu se zbarvení látky mění na hnědorůžové. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní zkouška: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
A. Teplota tání (2.2.14); 66 °C až 68 °C; tání se objevuje při asi 60 °C, následuje tuhnutí a druhé tání je v rozmezí 66 °C až 68 °C.
B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hexylresorcinolu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.
Zkoušený roztok. 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí lihem 96% R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg hexylresorcinolu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg hexylresorcinolu CRL a 10 mg resorcinolu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů 2-butanonu R a pentanu R do dvou třetin délky vrstvy.
Vrstva se 5 min suší na vzduchu, pak se postříká 3 ml anisaldehydu RS a zahřívá se 5 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené hlavní skvrny.
D. 0,1 g se rozpustí v 1 ml lihu 96% R, přidá se 1 kapka chloridu železitého RS1; vzniká zelené zbarvení, které se změní na hnědé přidáním amoniaku zředěného RS1.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).
Kysele reagující látky (2.2.3). 0,5 g se rozpustí ve směsi 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 25 ml etheru R předem zneutralizované na fenolftalein RS1. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za intenzivního protřepávání po každém přídavku. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 20,0 mg fenolu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 20,0 mg resorcinolu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (d). K 8,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidají 2,0 ml porovnávacího roztoku (b), 2,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se mobilní fází na 20,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 µm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů roztoku kyseliny octové ledové R (3,0 g/l), jehož pH bylo upraveno amoniakem zředěným RS1 na hodnotu 5,9 a methanolu R (25 + 75); průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 281 nm,
- injektorové smyčky.
Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (d). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky tří hlavních píků na chromatogramu byly nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi druhým pikem (fenol) a třetím pikem (hexylresorcinol) je nejméně 5,0.
Nastříkne se odděleně 20 µl zkoušeného roztoku, 20 µl porovnávacího roztoku (a) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hexylresorcinolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou plochy píků odpovídajících fenolu a hexylresorcinolu větší než plochy odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píků odpovídajících fenolu a hexylresorcinolu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch takových píků není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Ve skleněné baňce se zabroušenou zátkou se rozpustí 0,100 g v 10 ml methanolu R, přidá se 30,0 mg bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS a 2 g bromidu draselného R. Třepe se do rozpuštění a přidá se 15 ml kyseliny sírové zředěné RS. Baňka se uzavře a nechá se 15 min stát ve tmě za stálého míchání. Pak se přidá 5 ml dichlormethanu R a roztok 1 g jodidu draselného R v 10 ml vody R, nechá se 15 min stát ve tmě za stálého míchání a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. Za stejných podmínek se provede slepá zkouška.
1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 4,857 mg C12H18O2.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty
A. fenol,
B. resorcinol.
“